Kelchsteine

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kelchsteine
Přírodní památka Kelchsteine
Přírodní památka Kelchsteine

Geomorfologický tvarskalní věže, skalní hřib
Střední výška470 m n. m.

Nadřazená jednotkaLužické hory

StátNěmeckoNěmecko Německo
Kelchsteine
Kelchsteine
Horninypískovec
Souřadnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přírodní památka Kelchsteine (volně přeloženo Kalichy, německy Naturdenkmal Kelchsteine) je skupina pískovcových skal v Chráněné krajinné oblasti Žitavské hory, která je součástí Přírodního parku Žitavské hory (Naturpark Zittauer Gebirge). Jedná se o skupinu pískovcových skalních věží, z nichž nejznámější je Kelchstein (Kalich), samostatně stojící skála ve tvaru skalního hřibu. Skály se nacházejí poblíž česko-německé státní hranice na území obce Oybin v zemském okresu Zhořelec v Sasku. [1]

Popis lokality[editovat | editovat zdroj]

Geografická poloha[editovat | editovat zdroj]

Pohlednice z roku 1925

Kelchsteine se nacházejí v nadmořské výšce zhruba 470 metrů v severní části geomorfologického celku Lužické hory, které jsou na území Saska označovány jako Žitavské hory (Zittauer Gebirge).

Skupina skal se tyčí poblíž silnice, která vede z Oybinu k česko-německé hranici (přechod pro pěší Kammloch), odkud se silnice stáčí dále na východ do letoviska Lückendorfu.[2] Od jižního okraje Oybinu jsou Kelchsteine vzdáleny necelých 500 metrů vzdušnou čarou a ještě o několik desítek metrů kratší vzdálenost je dělí od hranic České republiky a zároveň i od hranice české Chráněné krajinné oblasti Lužické hory.[1]

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Skupina skal Kelchsteine je tvořena pískovci, pocházejícími z období křídy, nejmladšího útvaru druhohor.

Typické zbarvení zdejších skal, přecházející od růžové až po sytě červenou barvu, je způsobeno vyšším obsahem oxidhydroxidů železa v hornině. [2] Neobvyklý tvar skály v podobě kalicha, respektive skalního hřibu, je výsledkem mnohaletých procesů eroze, působících s různým efektem na rozdílně pevné vrstvy pískovcového sedimentu.

Horolezectví[editovat | editovat zdroj]

Jádro přírodní památky tvoří jednak mohutnější skalní blok Kelchsteinwächter (v překladu Strážce Kalicha) a dále samostatně stojící, 17 metrů vysoký Kelchstein (Kalich). Kelchstein je nejen jednou z nejznámějších, ale zároveň i nejobtížněji přístupnou lezeckou skálou v Žitavských horách a je považován za symbol horolezectví ve zdejším regionu.[2]

Poprvé se dostali na vrchol Kelchsteinu místní dřevorubci již v roce 1785, avšak jen díky tomu, že jako žebřík jim posloužil pokácený strom, opřený o skály. Také horolezci W. Walter. K. Kunath a  B. Vogler z klubu AKV Dresden, kteří 3. září 1911 dosáhli vrcholu nepřístupného Kelchsteinu, vylezli napřed na nedaleký strom a teprve z něj přeskočili na skálu. Prvovýstup bez technických pomůcek se nakonec podařil až 26. června 1946 dvojici místních horolezců - malíři a sochaři Siegfriedu Schreiberovi z nedalekého Bertsdorfu a Helmutu Brücknerovi.[2]

Na Kelchsteinu je vyznačeno celkem pět lezeckých cest, dvě stupně obtížnosti VII a tři o obtížnosti VIII UIAA. Na skále platí zákaz používání magnézia a značení nových cest, vzhledem k měkkosti horniny se doporučuje jištění lanem.[3][4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Seznam. Chalice Rock [online]. mapy.cz [cit. 2020-04-05]. Dostupné online. 
  2. a b c d KÜHN, Jiří. Kelchsteine - Rosensteine [online]. luzicke-hory.cz [cit. 2020-04-05]. Dostupné online. 
  3. Kelchstein - Zittauer Gebirge [online]. Alpenverein.de, 2006-09-20 [cit. 2020-04-05]. Dostupné online. (německy) 
  4. Kelchstein (Kalich) - skalní útvar [online]. [cit. 2020-04-05]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Turistická mapa CHKO Lužické hory 1 : 25 000, Česká Lípa: Geodézie On Line, 2007, 1. vyd.
  • ŘEHÁČEK, Marek. Krajina skal. 1. vyd. Liberec: Jizersko-ještědský horský spolek, 2020. 295 s. ISBN 978-80-87095-25-6. S. 273–278. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]