Kay Summersby

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kay Summersby
Narození23. listopadu 1908
Ballydehob
Úmrtí20. ledna 1975 (ve věku 66 let)
Southampton
Příčina úmrtírakovina
Povolánísekretářka
OceněníWomen's Army Corps Service Medal
Army of Occupation Medal
legionář Záslužné legie
medaile Za vítězství ve druhé světové válce
Medaile za evropsko-africko-středovýchodní tažení
… více na Wikidatech
RodičeDonald Florence MacCarthy-Morrogh a Vera Hutchinson[1]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kay Summersby, celým jménem Kathleen Helen Summersby (23. listopadu 1908, Ballydehob, Hrabství Cork, Irsko20. ledna 1975, Southampton, USA) byla za druhé světové války osobní řidičkou vrchního velitele spojeneckých sil a pozdějšího prezidenta Spojených států Dwighta Eisenhowera.

Kay Summersby doprovázela Eisenhowera při jeho cestách nejen po evropských, ale i severoafrických bojištích od roku 1942 až do konce války.[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Kay se narodila jako čtvrtá z pěti dětí v rodině anglického gentlemana a irské matky. V mládí se přestěhovala do Londýna, kde pracovala jako komparzistka, fotografovala a nakonec se stala modelkou. V roce 1936 se vdala za příslušníka britské armády Gordona T. Summersbyho. Když se rozvedli, nechala si jeho příjmení. Byla pak zasnoubená s americkým podplukovníkem Richardem Arnoldem, který však zahynul během odminovávání v severní Africe.

Po vstupu Velké Británie do války v roce 1939 se stala členkou Mechanizovaného transportního sboru (Mechanised Transport Corps). V letech 1940 a 1941, v dobách masivního bombardování britských měst, řídila v Londýně sanitku. Když USA v prosinci 1941 vstoupily do války, byla Kay jedním z řidičů přidělených vysokým americkým armádním představitelům. Eisenhowerův vůz řídila od května 1942, kdy přijel do Londýna. Jeho řidičkou a později i sekretářkou byla až do listopadu 1945. Během této doby se Eisenhower stal pětihvězdičkovým generálem a vrchním velitelem spojeneckých sil. Kay i díky jeho pomoci získala americké občanství a připojila se k americké ženské jednotce Women's Army Corps. Za své působení během války získala několik ocenění, např. British Empire Medal.

Armádu opustila v roce 1947 a usadila se ve Spojených státech. V roce 1952 se vdala za burzovního makléře z Wall Street, rozvedli se o šest let později. V lednu 1975 v Southamptonu zemřela na rakovinu, bylo jí 66 let.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. The Cork woman who helped Ike win the war. Independent.ie [online]. 2018-3-11. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]