Kakodyl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kakodyl
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Model molekuly
Model molekuly
Obecné
Systematický názevtetramethyldiarsan
Sumární vzorecC4H12As2
Vzhledolejovitá kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS471-35-2
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)207-440-4
Vlastnosti
Molární hmotnost209,98 g/mol
Měrná magnetická susceptibilita4,76.105 μm3/g
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kakodyl, systematickým názvem tetramethyldiarsan, je organická sloučenina arsenu se vzorcem (CH3)2As–As(CH3)2; je součástí „Cadetovy dýmavé kapaliny“ (pojmenované po francouzském chemikovi Louisi Claudovi Cadetovi de Gassicourt). Jedná se o toxickou olejovitou kapalinu se silným česnekovitým zápachem. Na vzduchu se samovolně rozkládá.

Jako kakodyl se také označuje funkční skupina nebo radikál (CH3)2As.

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Směs této látky s kakodyloxidem ((CH3)2As–O–As(CH3)) poprvé připravil Louis Claude Cadet de Gassicourt reakcí octanu draselnéhooxidem arsenitým a následnou redukcí za vzniká směsi methylovaných sloučenin arsenu, mimo jiné i kakodylu.

Kakodyloxid se vytváří touto reakcí:

Později byl objeven lepší způsob přípravy, při němž se využívají dimethylarsanchlorid a dimethylarsan:

Historie[editovat | editovat zdroj]

Jöns Jacob Berzelius navrhl název kakodyl pro dimethylarsanylový radikál ((CH3)2As) podle řeckých slov kakodés (zapáchající) a hylé (hmota).[1]

Tuto látku šest let zkoumali Edward Frankland a Robert Bunsen; kakodyl je považován za první připravenou organokovovou sloučeninu (i když arsen není kov).

Z kakodylu je možné připravit další sloučeniny, jako jsou například kakodylfluorid a kakodylchlorid.

Zkoumání kakodylu vedlo Bunsena k zavedení „methylových radikálů“ do tehdejší teorie radikálů.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Kakodyl byl využíván při pokusech o ověření Bunsenovy teorie radikálů, což vedlo k častému používání této látky v laboratořích; po zjištění toxických účinků se její používání omezilo. Během první světové války se uvažovalo o použití kakodylu jako chemické zbraně, k tomu ovšem nedošlo. V anorganické chemii lze kakodyl použít jako ligandkomplexechpřechodnými kovy.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cacodyl na anglické Wikipedii.

  1. Jöns Jacob Berzelius. Jahresberichte über die Fortschritte der Physischen Wissenschaften. 1839, s. 487. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]