Jihočeská Theléma
Jihočeská Theléma byl kroužek mladých českých romanistů, kteří se rozhodli přeložit do češtiny jedno ze stěžejních a nejnesnadnějších děl světové literatury, Gargantuu a Pantagruela od Françoise Rabelaise.[1]
Iniciátorem kroužku byl docent pražské filozofické fakulty Prokop Miroslav Haškovec (1876–1935), později profesor filozofické fakulty v Brně. V roce 1908 uveřejnil článek v České mysli, ve kterém rozebral myšlenku Rabelaisovy Thelémy, což řecky znamená svobodnou vůli. Slavný spisovatel tím myslel společenství svobodných a vzdělaných lidí obojího pohlaví. Ze svých posluchačů pak P. M. Haškovec sestavil v roce 1909 Českou Thelému, jejímiž členy se stali Jan Čart (1885–1943), František Kamarýt (1887–1914), Stanislav Malec (1887–?), Josef Rejlek (1888–1958) a Karel Šafář (1889–1970).[2]
V letech 1909–1911 překládali první knihu (Gargantuu), a to tak, že každý přeložil několik kapitol, které si pak vzájemně kritizovali a upravovali. Tři veršované kapitoly přebásnil Dr. J. Munk, celkovou redakci provedl J. Rejlek. Kniha vyšla v souvislosti se vznikem nové tiskárny A. Reise na Vyšehradě na jaře v roce 1912.[3] [1]
Při překladu druhé knihy odstoupili J. Čart a S. Malec a zbývající jihočeští členové (Kamarýt, Rejlek, Šafář) přejmenovali kroužek na Jihočeskou Thelému. F. Kamarýt ve válce padl,[4] proto překlad dokončovali J. Rejlek a K. Šafář.[5] Použili dílčí překlady, které zanechali S. Malec a brněnský student Cyril Vaněk. Část překladu provedl nový člen kroužku Alois Krajíc (1899–1977) a některé verše Miroslav Haller (1901–1968). Redakci celého překladu provedl K. Šafář, který také prosadil překlad poslední páté knihy, kde je Rabelaisovo autorství nejisté, a doplnil knihu spolu s Rejlkem rozsáhlým poznámkovým aparátem. Celá kniha vyšla v roce 1931 a byla velmi kladně přijata (F. X. Šalda, V. Vančura).[6]
Po válce (1953) překlad revidoval Josef Kopal (1883–1966), který také napsal předmluvu o životě a díle autora, ilustrace Gustava Doré vybrali Václav Vilém Štech (1885–1974) a Jiřina Vydrová. Nové moderní ilustrace ve vydání z roku 1968 jsou dílem Zdenka Seydla (1916–1978).
Tento kolektivní překlad bývá označován za jeden z největších překladatelských výkonů v českém jazyce, protože překladatelé museli vyřešit stovky slovních hříček a zachovat bohatost i ducha originálu.[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b BLÜMLOVÁ, Dagmar. Rabelaisovy osudy v Čechách (K překladu Jihočeské Thelémy), in: Opera romanica 1. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2000. 388 s. ISBN 80-7040-473-6. S. 373–385.
- ↑ HAŠKOVEC, P. H. Jihočeská Theléma. 1. vyd. České Budějovice: Vlastivědná společnost jihočeská (Ročenka), 1929. Dostupné online. S. 53–56.
- ↑ RABELAIS, François. Hrůzyplný život velikého Gargantuy, otce Pantagruelova, složený kdysi panem Alkofribasem, filosofem quitessence. Kniha plná pantagruelismu. Přeložila Česká Theléma. Výzdoba a obálka od V. H. Brunnera. 1. vyd. Praha: Antonín Reis, 1912. 142 s.
- ↑ Pomník Obětem 1. světové války | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2021-04-30]. Dostupné online.
- ↑ MAKOVCOVÁ, Jana. Jihočeský Theléman (Karel Šafář) – život a dílo. Diplomová práce. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 1995.
- ↑ HEJDUKOVÁ, Zdeňka. François Rabelais očima české literární kritiky [online]. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2012 [cit. 2020-11-10]. Dostupné online.
- ↑ GAŽIOVÁ, Jana. Encyklopedie Českých Budějovic: Jihočeská Theléma [online]. [cit. 2021-03-13]. Dostupné online.
