Jan Ignác Dlauhoweský
| Jan Ignác Dlauhoweský z Dlouhévsi | |
|---|---|
 | |
| Hlava rodu Dlauhoweských z Dlouhévsi | |
| Ve funkci: 13. června 1956 – 20. června 1996 | |
| Předchůdce | Karel Ludvík Dlauhoweský z Dlouhévsi |
| Nástupce | Václav Dlauhoweský |
| Majitel statků Němčice, Kraselov a Hodějov | |
| Ve funkci: 1994[1] – 1996 | |
| Předchůdce | statky znárodněny, předtím Karel Ludvík Dlauhoweský z Dlouhévsi |
| Nástupce | Václav Dlauhoweský |
| Narození | 2. srpna 1909 Němčice (u Strakonic)  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 20. června 1996 (ve věku 86 let) Zábrodí  Česko |
| Místo pohřbení | Hrobka Dlauhoweských na hřbitově v Česticích |
| Titul |  baron (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení tyto tituly neuznává) |
| Choť | (1945) Eliška, roz. Dusilová (1910–2001) |
| Rodiče | Karel Ludvík Dlauhoweský z Dlouhévsi (1876–1956) a Hedwig, roz. Konopka (1880–1969) |
| Děti | 1. Václav (* 1946) 2. Jan (1948–1971) |
| Příbuzní | děd: Karel Dlauhoweský z Dlouhévsi (1844–1907) babička: Gabriele von Kulczyce-Wislocka (1847–1909) sestra: Anna Dlauhoweská (1902–1977) sestra: Gabriela Dlauhoweská (1905–1982) bratr Karel Felix Dlauhoweský (1910–1976) vnuk: Jan Dlauhoweský (* 1973) vnuk: Michal Dlauhoweský (* 1975) vnuk: Lukáš Dlauhoweský (* 1979) |
| Zaměstnání | účetní |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan Ignác Dlauhoweský (2. srpna 1909 Němčice – 20. června 1996 Zábrodí (u Červeného Kostelce))[2] byl český šlechtic z rodu Dlauhoweských z Dlouhévsi. Po sametové revoluci se synem zrestituoval zámek Němčice.
Původ a život
[editovat | editovat zdroj]
Narodil se jako starší syn Karla Ludvíka Dlauhoweského z Dlouhévsi (1876–1956) a jeho manželky Hedwigy, roz. Konopka (1880–1969). Jeho sestra Anna (1902–1977) byla členkou Kongregace šedých sester řádu svatého Františka a bratr Karel Felix (1910–1976) byl vystudovaný právník. Ještě měl sestru Gabrielu (1905–1982).[2]
V září 1939 byl on a jeho bratr otcem podepsán pod prohlášení české šlechty o věrnosti českému národu. Po komunistickém puči byl jeho rodičům majetek znárodněn.
V roce 1951 začal vykonávat vojenskou službu u pomocného technického praporu, trvala téměř tři roky. Byla mu přidělena práce zednického přidavače na stavbách. Ocitl se v Komárně, Banské Bystrici a na dalších místech na Slovensku.[3] Po návratu pracoval dva roky jako vedoucí v jejich znárodněné cihelně. Poté dostali příkaz vystěhovat se z Němčic. Přestěhovali se do Smečna, kde mu jeho sestra Anna zařídila místo účetního na zámku, který tehdy sloužil jako internační tábor pro řádové sestry z Trenčína.[3] Po šesti letech se opět museli přestěhovat. Od roku 1961 bydleli v benediktinském klášteře v Broumově, který byl internačním táborem pro řeholnice z celé republiky, Jan Ignác opět zastával pozici účetního.[4] Přestože mohl emigrovat, rozhodl se zůstat v Československu. Ve stáří onemocněl rakovinou.[5]
Byl pohřben v rodinné hrobce v Česticích.[6]
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Po válce se 25. září 1945 v Písku oženil s Eliškou Dusilovou (18. 10. 1910 Záměl – 29. 4. 2001 Zábrodí), která neměla urozené předky. Eliška vystudovala učitelský ústav, ale komunisté ji učit nepovolili, proto pracovala ve státním statku.[4][7] Narodili se jim dva synové:
- 1. Václav (* 16. 8. 1946 Písek)
- ∞ (28. 12. 1972 Police nad Metují) Jana Lelková (* 17. 5. 1948 Náchod)
- 2. Jan (22. 5. 1948 Písek – 4. 8. 1971 Hradec Králové), zemřel v nemocnici po motocyklové havárii
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Zámek Němčice [online]. Asociace majitelů hradů a zámků [cit. 2022-08-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-08-22.
- ↑ a b POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 109–110. Dále jen Almanach českých šlechtických rodů 2017.
- ↑ a b VOTÝPKA, Vladimír. Paradoxy české šlechty. 2. vyd. Praha – Litomyšl: Paseka, 2013. 376 s. ISBN 978-80-7432-351-5. S. 158. Dále jen Paradoxy české šlechty.
- ↑ a b Paradoxy české šlechty, s. 159
- ↑ Paradoxy české šlechty, s. 161
- ↑ Hrobka rodiny Dlouhoweský [online]. Šumava.cz [cit. 2023-06-08]. Dostupné online.
- ↑ DOČEKAL, Boris. Baron Václav Dlauhoweský. In: Česká šlechta žije! : Xantypa speciál : mimořádné vydání z archivu Xantypy (1995–2012). Příbram: Kovohutě Příbram nástupnická, 2012. ISBN 978-80-260-7195-2. S. 101.