Jan I. Aragonský
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Jan I. Lovec)
| otec | Petr IV. Aragonský |
|---|---|
| matka | Eleonora Sicilská |
| I. manželka | Marta z Armagnacu |
| dcera | Johana |
| II. manželka | Jolanda z Baru |
| dcera | Jolanda Aragonská |
Jan I. Aragonský zv. Lovec, šp. Juan I el Cazador (27. prosince 1350 Perpignan - 19. května 1396 Foix) byl aragonský král, syn Petra IV. Aragonského.
Král Jan vládl v letech 1387–1396, byl dvakrát ženatý a z potomstva se dožily dospělosti pouze dvě dcery. Byl značně pověrčivý[1] a zemřel na následek pádu z koně při lovu v lese nedaleko Foix a byl pohřben v cisterciáckém klášteře v Pobletu. Nástupcem na královský trůn se stal jeho mladší bratr Martin.
Odkazy[editovat]
Reference[editovat]
- ↑ UBIETO ARTETA, Antonio. Dějiny Španělska. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1995. 911 s. ISBN 80-7106-117-4. S. 182.
| Předchůdce: Petr IV. |
 |
Aragonský král 1387 – 1396 |
|
Nástupce: Martin I. |
