Jolanda z Baru

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jolanda z Baru
Violante of Bar.jpg
Jolanda z Baru (výřez z pečeti)
Úmrtí 3. července 1431
Barcelona
Pochována Klášter Poblet
Manžel(é) Jan I. Aragonský
Potomci Jakub
Jolanda Aragonská
Ferdinand
Johana
Antonie
Otec Robert I. z Baru
Matka Marie Francouzská

Jolanda z Baru (francouzsky Yolande de Bar, katalánsky Violant de Bar ; 1364 - 3. července 1431 Barcelona) byla vévodkyní z Girony, aragonskou a mallorskou královnou a hraběnkou z Barcelony.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jolanda byla zřejmě prvorozeným dítětem hraběte Roberta z Baru a Marie, dcery francouzského krále Jana II. Roku 1380 se jako šestnáctiletá neteř krále provdala za Jana, ovdovělého aragonského následníka trůnu. O sedm let později značně pověrčivý[1] Jan nastoupil na královský trůn. Jako panovník byl spíše pasivní, Jolanda hrála aktivnější politickou roli[2] a dlouhá léta bránila možnému ohrožení dědických práv ze strany tchánovy poslední ženy. Aragonský dvůr se pod Jolandiným vlivem proměnil v centrum francouzské kultury. Jan zemřel roku 1396 na následek pádu z koně při lovu nedaleko Foix a vdova Jolanda následující roky zasvětila výchově jediné přeživší dcery Jolandy.

Roku 1417 se začala kvůli dědictví po rodičích soudit s bratrem Ludvíkem a podařilo se jí vysoudit roční důchod ve výši 1500 livrů. Barské vévodství po Ludvíkově skonu získal Jolandin vnuk René z Anjou. Jolanda zemřela v pokročilém věku a byla pohřbena po manželově boku v cisterciáckém klášteře v Pobletu. Její náhrobek byl roku 1835 zničen společně s ostatními a ve 20. století byl rekonstruován Fredericem Marèsem.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Violante de Bar ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. UBIETO ARTETA, Antonio. Dějiny Španělska. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1995. 911 s. ISBN 80-7106-117-4. S. 182.  
  2. www.fmg.ac

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Georges Poull, La Maison souveraine et ducale de Bar, 1994