Iontový kanál

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Schéma iontového kanálu: 1 - kanálové bílkovinné domény, 2 - vnější ústí, 3 - filtr zaručující selektivitu, 4 - průměr filtru, 5 - místo, kde dochází k fosforylaci, 6 - buněčná membrána

Iontový kanál je bílkovinný kanál v buněčné membráně, který skrz tuto membránu propouští určité anorganické ionty.[1] Svou povahou to je integrální membránový protein, přenos iontů přes membránu je vlastně usnadněná difuze, tedy pasivní proces nespotřebovávající energii. Tím se liší od buněčných pump.[2]

K typickým iontovým kanálům patří sodíkový kanál, draslíkový kanál či vápníkový kanál. Za výzkum jejich funkce a struktury bylo uděleno již několik Nobelových cen, obdrželi je E. Neher, B. Sakmann a nedávno také R. MacKinnon.[3] Iontové kanály umožňují mimo jiné šíření vzruchu v nervové soustavě.

Otevírání kanálů[editovat | editovat zdroj]

Iontové kanály jsou často schopné se otevírat a zavírat v reakci na signály, jež k nim přichází. Podle signálu, jenž daný kanál ovládá, se rozlišují:[2]

  • iontové kanály napěťově řízené (z angl. voltage-gated)
  • iontové kanály řízené chemicky (pomocí navázání určitých látek, z angl. ligand-gated) – naváže se neurotransmiter, iont či např. nukleotid[1]
  • iontové kanály řízené napětím i chemicky
  • iontové kanály řízené mechanicky (reagující na mechanické podráždění, např. u smyslových buněk vnitřního ucha[3])

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Oxford dictionary of biochemistry and molecular biology; revised edition. Příprava vydání A D Smith. [s.l.] : The General editors, 1997. ISBN 0-19-850673-2.  
  2. a b KRMENČÍK, Pavel; KYSILKA, Jiří. Resorpce - toxicon [online]. . Dostupné online.  
  3. a b KODÍČEK, Milan. Biochemické pojmy: kanály iontové [online]. . Dostupné online.