Hugo z Lichtenštejna
| Hugo z Lichtenštejna | |
|---|---|
 Rodový erb Lichtenštejnů | |
| Děti | Jetřich I. z Lichtenštejna |
| Rod | Lichtenštejnové |
| Příbuzní | Jindřich I. z Lichtenštejna a Jetmar II. z Lichtenštejna (vnoučata) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hugo z Lichtenštejna (německy Hugo von Liechtenstein, historicky též jako Huc de Liechtenstein, písemně doložený v letech 1133–1156[1], podle jiných zdrojů (1108–1141)[2] byl rakouský šlechtic a se zmínkou z roku 1133, respektive 1136 je zřejmě nejstarším písemně doloženým příslušníkem rodu Lichtenštejnů.
Zmínky[editovat | editovat zdroj]
.JPG)
Hugo z Lichtenštejna své jméno odozoval pravděpodobně od hradu Liechtenstein, který postavil v Dolních Rakousích nedaleko Mödlingu jižně od Vídně.[3]
Podařilo se mu dostat se mezi vysokou šlechtu a družinu rakouského markraběte a barvorského vévody Leopolda IV. Babenberského.
Jeho jméno (Huc de Liechtenstein) se objevuje v účetní knize v Klosterneuburgu, kdy je uveden jako svědek daru svobodného pána Horanda, který prostřednictvím rytíře Starkfriede přináší dar kostelu Panny Marie. Dar sestával z panství Porz a St. Margarethen in Höflein. Kromě Huga z Lichtenštejna bylo v roli svědků přítomno několik dalších rytířů: bratři Otto a Hartvík z Langenbachu a Jindřich z Guntramsdorfu.
Tuto a několik dalších listin spadajících do let 1125-1137 připomíná "Taschenbuch" svobodného pána Josefa II. Hormayra z Hortenburgu z roku 1822 (strany 14 a 15), který rovněž uvádí příslušné pasáže z latinských originálů.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Dějiny a současnost, LICHTENŠTEJNOVÉ. Dějiny a současnost [online]. [cit. 2023-03-14]. Dostupné online.
- ↑ Z Rakous na Moravu: Lichtenštejny pozvali do Mikulova Přemyslovci. 100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2020-12-14 [cit. 2023-03-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ADMIN. Dějiny knížecího rodu | Das Fürstenhaus von Liechtenstein [online]. 2021-07-09 [cit. 2023-03-14]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- BLKÖ:Liechtenstein, Hugo – Wikisource. de.wikisource.org [online]. [cit. 2023-03-14]. Dostupné online. (německy)
