Hugo Riemann
| Hugo Riemann | |
|---|---|
 | |
| Narození | 18. července 1849 Sondershausen |
| Úmrtí | 10. července 1919 (ve věku 69 let) Lipsko |
| Místo pohřbení | Südfriedhof Leipzig |
| Alma mater | Univerzita Friedricha Wilhelma v Berlíně Univerzita Tübingen Vysoká škola hudební a divadelní v Lipsku |
| Povolání | dirigent, hudební skladatel, muzikolog, spisovatel, hudební teoretik, hudební pedagog, vysokoškolský učitel a klavírista |
 multimediální obsah na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karl Wilhelm Julius Hugo Riemann (* 18. července 1849 v Velká Melra u Sondershausenu (Durynsko); † 10. července 1919 v Lipsku) byl německý hudební teoretik, historik, pedagog, lexikograf a skladatel. Jeho zřejmě nejznámější dílo, Riemann Musiklexikon (Riemannův hudební slovník), je dodnes uznávanou standardní prací hudební teorie a hudebních dějin.
Život
Riemann získal teoretické vzdělání u Frankenbergeru, studoval klavírní hru u Barthela a Ratzenbergera, studoval právo a konečně také filosofii a historii v Berlíně a Tübingenu. Poté, co prošel boji prusko-francouzskou válkou, rozhodl se zasvětit svůj život hudbě. Studoval na konzervatoři v Lipsku. Poté odešel na několik let do Bielefeldu jako učitel a dirigent, ale v roce 1878 se vrátil na universitu do Lipska jako Privatdozent.
Jelikož se Riemannovi vytoužený vstup na konzervatoř nezdařil, odešel v roce 1880 do Brombergu a v letech 1881-90 vyučoval hře na klavír a teorie na hamburské konzervatoři. Po krátké době na sondershausenské konzervatoři, získal místo na konzervatoři ve Wiesbadenu (1890-95), ale nakonec se roku 1895 vrátil zpět na lipskou univerzitu jako vyučující. V roce 1901 byl jmenován profesorem.
Dílo
Vedle své práce učitele, lektora a skladatele výukových skladeb, si Riemann získal světové uznání také na hudební literatury. Mezi neznámější práce patří jeho Musik-Lexikon (1882; 5. vyd. 1899), kompletní slovník hudby a hudebníků, Handbuch der Harmonielehre, práce o studiu hudební harmonie a Lehrbuch des Contrapunkts, podobná práce o kontrapunktu. jeden z jeho vynálezů, tzv. Tonnetz (Tónová síť), je předchůdcem moderní představy tónového systému a stal se zároveň základním analytickým nástrojem současné neo-Riemannovské teorie.
