Hořavka duhová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Hořavka duhová

Hořavka duhová
Hořavka duhová
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: paprskoploutví (Actinopterygii)
Řád: máloostní (Cypriniformes)
Čeleď: kaprovití (Cyprinidae)
Rod: Hořavka (Rhodeus)
Binomické jméno
Rhodeus sericeus
(Pallas, 1776)

Hořavka duhová (Rhodeus sericeus; Pallas, 1776) a Hořavka duhová západní (Rhodeus sericeus amarus), je drobná ryba z čeledi kaprovití, která se vyskytuje především v dolních úsecích evropských řek.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o drobnou rybku dosahující délky do 10 cm (Hořavka duhová západní dorůstá pouze do délky osm centimetrů). Má velmi vysoké a zploštělé tělo. Postranní čára není úplná. Hřbetní ploutev je zakulacená. Má tmavé zbarvení hřbetu, boky jsou stříbřité s namodralým pruhem. Břicho je bílé. Samičky mají žlutozelenou duhovku oka, samečci oranžovou a jsou vždy větší. V době tření se u samiček vytváří kladélko a samečků se objevuje typická vyrážka. Dožívá se přibližně 5 let.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Hořavka se objevuje ve stojatých a mírně proudících vodách téměř v celé Evropě, kromě Skandinávie a Finska. V České republice se vyskytuje příbuzná hořavka hořká (Rhodeus amarus (Bloch, 1782)), která je často (někdy i v odborné literatuře) s hořavkou duhovou zaměňována. Hořavka duhová se v České republice nevyskytuje[1] Její výskyt je podmíněn výskytem mlžů, kteří jí slouží k rozmnožování, proto je velmi ohrožována znečišťováním životního prostředí.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Hořavka se živí rostlinným i živočišným planktonem, drobnými živočichy a částmi rostlin. Potravu přijímá i v zimě.

Rozmnožování a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Rozmnožování hořavek je zcela vázáno na škebli rybničnou. Sameček si vytvoří vhodné teritorium, které si následně chrání a láká do něj samičku ke tření. V době dozrávání jiker naroste samičce kladélko, které může dosáhnout až pěti centimetrů. Tím vpravuje dozrálé jikry do prostoru vnitřních žaber škeble. Poté sameček nad dýchací otvorem škeble vypustí mlíčí a jikry oplodní. Plůdek se líhne přibližně za 2-3 dny a poté žije v žaberním prostoru škeble, kde stráví poměrně velké množství žloutkového váčku. Po zhruba čtyřech týdnech vyvrhne škeble plůdek z útrob ven. Mladé hořavky jsou pak nuceny hledat si potravu samy. Za tuto služku oplácí hořavka škebli stejným dílem. Škeble při rozmnožování prochází larválním vývojem (glochidie), při které se larvy zachycují na tělech dospělých hořavek a určitou dobu tam žijí. Hořavky se rozmnožují až dvakrát do roka. První výtěr je většinou v březnu a druhý v dubnu nebo v srpnu.

Hořavka a člověk[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem ke své velikosti nemá hořavka žádný hospodářský význam. Naproti tomu je pro své zbarvení velmi oblíbená mezi akvaristy, kteří ji chovají ve studenovodních akváriích.

Sledujte také[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. V ČR se vyskytuje pouze Rhodeus amarus

Použitá literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Světem zvířat IV. - Hanzák,Vostrádovký,Felix, Frank

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]