Historie cestovního ruchu ve Slavonicích
Historie cestovního ruchu ve Slavonicích se započala odvíjet se vznikem místního Okrašlovacího spolku (Verschönerungsverein Zlabings).
Rakousko-Uhersko[editovat | editovat zdroj]
Organizovaná turistika (1869 založen Rakouský turistický klub/Österreichischer Touristenklub, zkr.ÖTK) a rozvíjení cestovního ruchu v Podyjí se přes Znojmo (1882 založena znojemská sekce ÖTK) šířila nejprve do letoviska Vranova (1906 místní skupina Zemského svazu pro povzbuzení cizineckého ruchu na Moravě a Slezsku/Ortsgruppe des Landesverbandes für Fremdenverkehr in Mähren und Schlesien), potom i do Frejštejna (nyní Podhradí nad Dyjí) a Slavonic.
Hlavním cílem znojemského odboru ÖTK bylo zpřístupnění Podyjí široké veřejnosti a vybudování turistické infrastruktury, dále vydávání průvodců, map a nafocení pohlednic. V roce 1911 si německý brněnský a znojmský turistický spolek mezi sebou rozdělily správu podyjské oblasti. V kompetenci znojemské sekce ÖTK zůstalo území na východ a jih od Vranova (se Šumvaldem a Vranovskou Vsí a od Hardeku směrem na Znojmo). Spolek německých turistů z Brna/Verein deutscher Touristen in Brünn si vzal na starost území od Vranova na západ.[1]
Zemský svaz pro povzbuzení cizineckého ruchu na Moravě a ve Slezsku (vedení sídlilo ve Vídni V./I., Hartmanngasse 13)[2] se zasazoval o rozvoj potřebné infrastruktury (letovisk, ubytování, dostupnost skrze železniční a silniční síť, elektrifikaci, vybudování telefonní sítě), vydával publikace a časopisy („Der Fremdenverkehr”, „Illustrierter Wegweiser durch die österreichischen Kurorte, Sommerfrischen und Winterstationen”). Jeho první putovní schůze se konala v roce 1909 ve Vranově, kde se slavil v roce 1913 též „I. Den cizineckého ruchu” (Fremdenverkehrstag) pro jižní Moravu a Podyjí.[3] Slavonickým delegátem byl tehdy lékárník Johann Prochaska.
V roce 1907 se ve Slavonicích konstituoval „Okrašlovací spolek“ (Verschönerungsverein), který ve spolupráci s městskou radou začal plánovat ozelenění města, výstavbu turistických stezek a promenád po okolí, město učinilo též první kroky k elektrifikaci. V roce 1908 město navštívilo kolem 100 turistů, z toho 18 osob využilo ubytování.[4] Velkolepé plány města nakonec přerušila 1. světová válka.
Československá republika[editovat | editovat zdroj]
Turistika v Podyjí spadala pod německý turistický klub „Deutscher Touristenklub“ se sídlem ve Znojmě, soustředěný pod „Ústředním svazem německých horolezeckých a turistických spolků v Československé republice“ (Hauptverband deutscher Gebirgs- und Wandervereine in der Tschechoslowakischen Republik, zkratka HDGW).[5] Od roku 1927 se na cestovních ruchu podílel též dolnorakouský „Svaz pro cestovní ruh v Podyjí“ (Fremdenverkehrsverband für das Thayatal) se sídlem v Raabsu an der Thaya, jehož členy se stala československá podyjská letoviska Znojmo, Vranov, Frejštejn a Slavonice. Československá sekce dolnorakouského svazu sídlila ve Znojmě na Mariánském náměstí čp. 8.[6]
V roce 1912 založené „Živnostenské družstvo hostinských a výčepních pro Slavonice a okolí“ (Fachgenossenschaft des Gast- und Schankgewerbes für Zlabings u. Umgebung) se stalo místní skupinou „Říšského svazu německých hostinských družstev v Československé republice“ se sídlem v Liberci (Reichsverband der deutschen Gastwirte-Genossenschaften in der Tschechoslowakischen Republik) a zemského moravského svazu v župě Jižní Morava (Gau Südmähren, Landesverband Mähren). V roce 1927 čítala místní skupina 46 členů.[7]
| Název provozu | Jméno majitele | Tel. | Pokoje | Postele | Topení | Osvětlení | Tek. voda | Garáže | Naj. služeb. |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Restaurace | Franz Grossmann | Pošta | 3 | 6 | topný olej | jiné než el. | Ne | Ne | Ne |
| Restaurace | Adolf Kowarsch | Ne | 5 | 12 | topný olej | jiné než el. | Ne | Ne | Ano |
| Restaurace | Leopold Österreicher | Ne | 5 | 8 | topný olej | jiné než el. | Ne | Ne | Ne |
| Restaurace | Franz Plach | Pošta | 1 | 3 | topný olej | jiné než el. | Ne | Ne | Ne |
| Hotel | Franz Stark | Pošta | 11 | 16 | topný olej | jiné než el. | Ne | Ano | Ano |
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Znaimer Tagblatt, Fr 17. März 1911, s. 3.
- ↑ Hartmanngasse. www.geschichtewiki.wien.gv.at [online]. [cit. 2022-05-01]. Dostupné online. (de-formal)
- ↑ ANNO, Znaimer Wochenblatt, 1913-07-12, Seite 2: Fremdenverkehrstag in Frain. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2022-05-01]. Dostupné online.
- ↑ ANNO, Znaimer Tagblatt, 1908-12-08, Seite 2: Fremdenverkehr in Mähren. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2022-05-01]. Dostupné online.
- ↑ Josef Brechensbauer, Eduard Wagner: Gedenkschrift des Hauptverbandes deutscher Gebirgs- und Wandervereine in der Tschechoslowakischen Republik, Sitz Aussig aus Anlass seines zehn jährigen Bestandes 1920–1930.
- ↑ BLÖSL, Joachim. Führer für das Thayathal von Znaim - Retz - Hardegg - Frain - Vöttau - Freistein - Drosendorf - Raabs - Waidhofen - Zlabings. Nikolsburg: Bartosch, 1931.
- ↑ Deutscher Gastgewerbe-Kalender für das Jahr 1927 mit Adressbuch der Gastgewerbe-Verbände und Genossenschaften, Adressen-Verzeichnis der bedeutendsten Hotels, Cafes, Restaurants und sonstiger gastgewerblicher Betriebe: Jahrbuch des Reichsverbandes deutscher Gastgewerbe-Genossenschaften in der Tschechoslowakischen Republik: Wichtiger wirtschaftlicher, fachlicher und juristischer Ratgeber in allen gastgewerblichen Standesfragen. Reichenberg: Selbstverlag des Reichsverbandes deutscher Gastgewerbe-Genossenschaften, 1927, s. 60.
- ↑ Deutscher Gastgewerbe-Kalender für das Jahr 1927 mit Adressbuch der Gastgewerbe-Verbände und Genossenschaften, Adressen-Verzeichnis der bedeutendsten Hotels, Cafes, Restaurants und sonstiger gastgewerblicher Betriebe: Jahrbuch des Reichsverbandes deutscher Gastgewerbe-Genossenschaften in der Tschechoslowakischen Republik: Wichtiger wirtschaftlicher, fachlicher und juristischer Ratgeber in allen gastgewerblichen Standesfragen. Reichenberg: Selbstverlag des Reichsverbandes deutscher Gastgewerbe-Genossenschaften, 1927, s. 234.