Helena Waldecko-Pyrmontská

Šablona:Infobox - panovnice Helena Waldecko-Pyrmontská (celým jménem Helena Bedřiška Augusta Waldecko-Pyrmontská, vévodkyně z Albany, 17. února 1861, Bad Arolsen – 1. září 1922, Tyrolsko) byla rodem německá šlechtična a díky sňatku s Leopoldem z Albany také členka britské královské rodiny.

Život

Helena Bedřiška Augusta Waldecko-Pyrmontská se narodila 17. února 1861 v německém Bad Arolsenu (tehdy pouze Arolsen). Byla sestrou Fridricha, posledního waldecko-pyrmontského vládnoucího knížete. Krom Fridricha měla i dvě sestry: Marii, která se vdala za württemberského krále Viléma II., a Emmu, nizozemskou královnu. Jejími rodiči byla Helena Nasavská a Jiří Viktor Waldecko-Pyrmontský.

Sňatek

Helena měla původně být provdána za Viléma III. Nizozemského, avšak nahradila ji právě sestra Emma. Později se Helena setkala se členem britské královské rodiny, vévodou z Albany, Leopoldem. Leopold byl nejmladším synem královny Viktorie a právě ona na syna tlačila, aby se s Helenou setkal. V listopadu 1881 se nakonec pár zasnoubil, přestože Leopold a Helena byli příbuzní: společnou jmenovatelkou byla Pavlína Württemberská.

27. dubna 1882 se na hradě Windsor konala svatba Heleny a Leopolda. Po svatbě novomanželé pobývali na zámku Claremont nedaleko města Esher v hrabství Surrey. Manželství bylo šťastná, avšak krátké. Trvalo pouze dva roky a skončilo nečekanou smrtí Leopolda. Zemřel na krvácení do mozku, poté, co si ve francouzském Cannes při pádu poranil koleno. V době Leopoldovi smrti již byla podruhé Helena těhotná a tři měsíce po manželově smrti porodila syna Karla Eduarda, který později zdědil otcův titul vévody z Albany.

Charitativní projekty

Podle slov dcery Alice byla její matka Helena velmi inteligentní a své povinnosti vždy vzorně plnila. Královna Viktorie měla zpočátku obavy, že po smrti manžela se Helena vrátí do Německa a vezme tam i své děti, členy britské královské rodiny. Ve svých dopisech proto naznačovala, že by byla ráda, kdyby se Helena vrátila do společnosti a mezi lidi obecně. Viktorie si brzy svoji snachu, i přes počáteční rozpaky, oblíbila. Helena s velkou oblibou řešila matematické úlohy a četla filozofické texty. Její manžel Leopold ji dokonce přivedl mezi akademiky Oxfordské univerzity. S těmi se Helena přáteli i po zbytek života.

Roku 1894 Helena, společně s dalšími lidmi, založila Deptfordský fond. Tento fond původně sloužil k tomu, aby s jeho pomocí našly ženy a dívky pracující v nebezpečných podmínkách nové zaměstnání. V roce 1899 pak Helena otevřena Albanský institut (Albany Institute). Byla též zapojena do řady charitativních projektů. Během první světové války se charitě věnovala společně s Beatrix Sasko-Koburskou a Marií Luisou Šlesvicko-Holštýnskou.

Pozdější život

Po Leopoldově smrti Helena i s dětmi nadále pobývala na zámku Claremont. Po nečekané smrti dědice Sasko-Kobursko-gotajského vévodství Alfréda byl Helenin šestnáctiletý syn Karel Eduard vybrán jako jeho následník. Vévoda z Albany se tak přestěhoval do Německa a převzal správu nad vévodstvím. Když o čtrnáct let později vypukla první světová válka, byl Karel Eduard povinen sloužit v německé armádě – proti Velké Británii. Nakonec byl v roce 1917 zbaven všech anglických titulů. Naproti tomu Karlova sestra Alice zůstala v Anglii a vzala si vévoda u Athlone.

V roce 1901 se spekulovalo nad možným sňatkem Heleny a Archibalda Primrose, avšak k ničemu nakonec nedošlo.

Dne 1. září 1922 zemřela Helena na infarkt při návštěvě syna v Tyrolsku.

Potomci

Manželství Heleny a Leopolda bylo šťastné, avšak trvalo pouze dva roky. Ukončeno bylo Leopoldovou nečekanou smrtí. I přes krátké trvání se z manželství narodily dvě děti, dcera a syn.