Grimmův zákon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Grimmův zákon nebo první germánské posouvání hlásek byla fonetická změna pragermánštiny, která spočívala v přechodu indoevropských ploziv. Poprvé byl popsán v roce 1814 (někdy uvádějí[kdo?] datum 1818) dánským jazykovědcem Rasmusem Raskem, ale nezávisle jej odhalil a v roce 1822 zformuloval a prozkoumal německý filolog Jacob Grimm, po němž byl později pojmenován. Sám Grimm užíval termín "posouvání hlásek" (Lautverschiebung). Grimmův zákon (spolu s Vernerovým zákonem) považují[kdo?] za jeden z nejvýznamnějších fonetických změn v historické lingvistice.

Grimmův zákon se týká původně PIE (protoindoevropských) samohlásek, konkrétně ploziv, a zahrnuje tři změny:

  1. PIE neznělé plozivy se frikativizují (srv. latinské pēs, pedis, řecké πούς s anglickým foot a německým F)
  2. PIE znělé plozivy se desonorizují (srv. latinské decem nebo řecké δέκα s anglickým ten)
  3. PIE aspirované plozivy ztrácí aspiraci (srv. sanskrtské bhrātṛ s českým bratr, anglickým brother a německým Bruder)