Glosolálie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Glosolálie (z řeckého, "γλώσσα" /glossa/-jazyk a "λαλώ" /lalô/-mluvím) je promlouvání či modlitba v mystickém, neznámém nebo neexistujícím jazyce. Také se tak někdy přeneseně označuje způsob hlasového projevu umělce, nejčastěji zpěváka. Jako taková má význam v náboženstvích. V křesťanství je podle 1. listu apoštola Pavla Korinťanům chápána jako jeden z darů Ducha svatého - schopnost hovořit mystickým jazykem, ostatním neznámým (je jakýmsi projevem přenesení lidské mluvy do řeči andělů). Srovnávací studie potvrdily, že v různých kulturách se vyskytují podobné vokální projevy glosolálie, které nemají nic společného s jazykem té které kultury či oblasti.

Křesťanská glosolálie je však zvláštní známostí svého původu, rozsahem výskytu a univerzálním charakterem - dnes tímto duchovním darem hovoří podle odhadů na 550 milionů křesťanů různých národů a kultur a existuje společná zkušenost s tímto fenoménem. Neurologickým zkoumáním tohoto jevu se zabývá Dr. Andrew Newberg z univerzity v Pennsylvánii.

Jazyky začali učedníci podle Skutků apoštolů mluvit v den Letnic po Ježíšově nanebevstoupení. Skutky apoštolů popisují Ježíšův pokyn apoštolům, aby se společně modlili a očekávali nadpřirozenou posilu z nebes, o níž Ježíš několikrát mluvil již před svým ukřižováním a zmrtvýchvstáním - Přímluvce, parakléta - Ducha svatého. Apoštolové tak učinili a vytrvale se modlili až do Letnic (Sk 2,1). V den Letnic ráno kolem deváté hodiny byli na blíže neurčeném - zřejmě veřejně přístupném - místě Ježíšovi učedníci shromážděni, když v tom se náhle strhl z nebe hukot podobný vichřici. Objevily se ohnivé jazyky a nad každým z učedníků spočinul jeden takový jazyk. Pak byli učedníci naplněni Duchem svatým a pod vlivem Ducha začali mluvit v různých jazycích. Jeruzalémští spolu s cizinci a návštěvníky města slyšeli hukot a sběhli se na místo, kde se učedníci nacházeli a užasli, protože slyšeli, že učedníci mluví jejich vlastním jazykem o Božích skutcích. Ptali se jeden druhého, co to má znamenat a nevycházeli z údivu. Na domněnku, že jsou opilí odpověděl apoštol Petr a poukázal na příslib příchodu Ducha svatého. Svým kázáním zasáhl srdce mnoha shromážděných, kteří se nechávali křtít. Takto vznikla církev. Také díky daru glosolálie. S podobnou situací se setkáváme dále v 10. kapitole Skutků apoštolů, kdy byl Petr na základě vidění povolán do domu setníka Kornélia, který, ač římský důstojník, byl vyznavačem Boha Izraele. Petr vstoupil do Kornéliova - pohanského - domu a začal kázat o Ježíši. Ještě když mluvil, sestoupil Duch svatý podobně jako o Letnicích také na Kornélia a příslušníky jeho domácnosti a užaslý Petr sledoval, jak také pohané začali mluvit v jazycích, stejně, jako židovští učedníci.

Poté apoštolové udíleli Ducha svatého také vkládáním rukou a toto přijetí se projevovalo mluvením v jazycích.

Podrobnější reflexi a smysl tohoto daru podává apoštol Pavel ve své první epištole Korinťanům, kde zevrubněji probírá charizmata včetně daru jazyků. Ten, kdo mluví v jazycích, spolupracuje s Duchem svatým - člověk nabízí své řečové orgány a vůli se modlit v jazycích, avšak to, co se mluví je inspirováno Bohem - Duchem svatým. Člověk nemá vládu nad obsahem modlitby v jazyku, ani nemůže zvolit jazyk modlitby. Dr. Newberg pomocí mozkového skenu potvrdil, že během modlitby v jazycích je mozkové řečové centrum víceméně "vypnuté", neaktivní, což vzhledem k faktu, že člověk zjevně, artikulovaně a nahlas mluví, je poměrně těžko vysvětlitelným jevem.

Při modlitbě v jazycích mohou zaznít jak živé jazyky, jak to bylo v případě Letnic v Jeruzalémě, právě tak jako jazyky již zaniklé, starodávné, nebo jazyky zcela neznámé. Účel mluvení ve známých jazycích je zjevný - je to nadpřirozený hovor Boží k člověku do jeho dané situace. Mluvení ve známých jazycích je také novodobou zkušeností křesťanů, kdy se člověk modlí v jazyku, který se nikdy neučil a druhý mu rozumí, protože je tento jazyk jeho mateřštinou nebo se tento jazyk učil. Mluvení v již zaniklých nebo neznámých jazycích zůstává více méně zastřeno tajemstvím. Pavel popisuje, že te,kdo mluví v jazycích, mluví k vlastnímu duchovnímu užitku a to, co říká je tajemství. Je možné se domnívat, že pokud člověk v Duchu mluví o tajemstvích, tak vzhledem k Boží nekonečnosti a dokonalosti náš lidský jazyk patrně nemá výrazové prostředky pro popis těchto Božích tajemství. Přesto o nich díky tomuto daru můžeme hovořit slovy, která jsou inspirována Duchem svatým. Dále křesťanská zkušenost ukazuje, že pomocí tohoto daru je možné se přimlouvat za neznámé věci a potřeby lidí, kteří mohou být třeba na druhém konci světa. Pavel to potvrzuje - píše, že ani nevíme za co se máme modlit, ale Duch se za nás přimlouvá vzdechy nevypravitelnými. Avšak ne vše, co se říká v neznámém jazyku zůstává skryto. Existuje další duchovní dar - výklad toho, co bylo v jazyku řečeno, který patří mezi prorocká obdarování a umožňuje rozumět tomu, co bylo v jazycích řečeno. Pavel nabádá Korintské, aby tohoto daru výkladu užívali k prospěchu obce.

Ačkoli se dlouhou dobu mělo zato, že modlitba v jazycích vymizela v 1. století po Kristu, novodobé zkoumání teologické komise amerických katolických biskupů ukazuje, že charizmata jsou zmiňována ještě ve 4. století. S glosolálií se znovu setkáváme ve středověkých a reformačních probuzeneckých hnutích a opravdová lavina používání tohoto daru se spouští v 60. letech 20. století a to napříč všemi křesťanskými denominacemi. Dnes je tento fenomén velmi rozšířen a jazyky se modlí dle odhadů na 550 milionů křesťanů. Tento dar je výsledkem víry v Ježíše Krista, kdy věřící podle Nového Zákona dostává „pečeť Ducha svatého“ a Duch svatý v něm přebývá. Mluvení v jazycích je projevem tohoto přebývání a ze strany věřícího aktem víry. Dar se nejčastěji předává vkládáním rukou, hojné jsou však i případy, kdy křesťan začne v jazycích mluvit při hluboké modlitbě. Oba způsoby odpovídají zkušenosti prvních křesťanů, zachycené v knihách Nového zákona.