Filtr pevných částic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Filtr pevných částic na vozidle GM

Filtr pevných částic (často DPF - Diesel Particulate Filter) je zařízení odstraňující karcinogenní pevné částice (saze) z výfukových plynů vozidel s naftovým motorem. Systém funguje na principu zachytávání pevných částic na velmi jemném sítku. Filtr je čištěn spálením sazí ze sítka vysokou teplotou, které je dosaženo dvěma způsoby,[1] pasivní nebo aktivní regenerací.

Filtr je často používán pro dosažení příslušné úrovně emisí ve spojení s úpravou výfukových plynů technologií EGR.

Pasivní a aktivní regenerace[editovat | editovat zdroj]

  • Pasivní regenerace - probíhá samovolně vždy, když pracovní podmínky motoru odpovídají teplotám výfukových plynů přibližně 350-500 °C. Takovéto provozní podmínky odpovídají režimu konstantně vyššího zatížení motoru (setrvání motoru ve vyšších otáčkách a vyšším zatížení po delší dobu), například při jízdě po dálnici.
  • Aktivní regenerace - probíhá po 300-1000 km, pokud nenastala možnost pasivní regenerace (tj. např. v městském provozu). Teplota výfukových plynů je uměle zvýšena na asi 600° C - používá se k tomu změna časování vstřiků motoru v kombinaci s vyšším množstvím paliva, aditiva, která podporují hoření nebo dokonce speciální dávkovací zařízení paliva pod dobu regenerace do výfuku před filtr.

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Systém je častým terčem kritiky majitelů naftových vozidel a neustálým zdrojem pomluv a obvinění[2], a to napříč všemi značkami[2]. Jmenujme několik hlavních:

  1. Tato „ucpávka“ ve výfukovém potrubí může snížit výkon motoru, hlavně u starších modelů s více najetými kilometry a zanedbanou údržbou. [2]
  2. Filtr (má-li aktivní regeneraci)výrazněji zvyšuje spotřebu nafty nebo vyžaduje aditiva [3]
  3. Životnost filtru je např. u vozů Škoda 100-150 tisíc km [2]
  4. Cena nového filtru se pohybuje od 13 000 Kč (Peugeot 406) až 140 000 Kč (Honda CR-V) [2]
  5. U některých značek není možné používání bionafty, která má vyšší reakční teplotu než motorová nafta [1]
  6. U některých aut nespolehlivost elektroniky (před i za filtrem jsou čidla, která kontrolují správný chod - měří teplotu plynů a zanesení filtru, celý systém pak s pomocí těchto údajů řídí řídicí jednotka motoru)
  7. Je diskutabilní, co je pro lidské zdraví nebezpečnější: menší množství větších sazí (zachycovaných filtrem) nebo mnohem větší množství mnohem menších sazí, na které ty větší ve filtru nebo SCR katalyzátoru shoří. Menší saze zařízením projdou snadněji, déle poletují v ovzduší a také se dostanou dále do průdušinkách plic

Mnozí řidiči tak filtr pevných částic z vozu demontují. Vůz pak někdy i nadále plní(?) emisní limity a projde STK. [3] Také je možné filtry repasovat, jak u specializované firmy, tak i podomácku, což je ovšem údajně velmi nebezpečné (filtr obsahuje karcinogenní částice, které se tím v mnohem koncentrovanější podobě dostávají místně do vzduchu a odpadních vod, kde se z běžného provozu starších aut, traktorů, lokomotiv, kotlů, letadel, ... a díky dešti již stejně běžně nacházejí). [3]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Vozy Škoda s filtrem pevných částic [online]. Škoda, 2009-08-24, [cit. 2010-09-18]. Dostupné online.  
  2. a b c d e ŠIKL, Petr. Filtry pevných částic jsou časovanou bombou. TipCar.cz [online]. 2010-08-18 [cit. 2010-09-18]. Dostupné online.  
  3. a b c SLOVÁČEK, Petr; ŘEZÁČ, Zdeněk. Pozor, napadeno kutilem!. Foto Pavel Novák, Zdeněk Řezáč a Profimedia.cz. Svět Motorů. 2010, roč. 64, čís. 19, s. 8-11. ISSN 0039-7016.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu