Ervěnický koridor
| Ervěnický koridor | |
|---|---|
 Průhyby silnice na Ervěnickém koridoru | |
| Stát |  Česko |
 | |
| Souřadnice | 50°30′41″ s. š., 13°30′23″ v. d. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ervěnický koridor je mohutný násep, který se zvedá ze dna Mostecké pánve místy až do maximální výšky 170 metrů. Nachází se v Ústeckém kraji na rozhraní okresů Chomutov a Most
Historie
[editovat | editovat zdroj]Koridor vznikl na hraně lomu ČSA a Jan Šverma. V roce 1964 bylo uvolněno místo pro jeho vytvoření, kdy docházelo k vyuhlení zásob uhlí a postupu těžby směrem od koridoru. S tím jak těžba postupovala, byla v místě koridoru zakládána výsypka. V období od roku 1964–1985 bylo na trasu koridoru přemístěno 520 miliónů metrů krychlových skrývkových hmot.[1]
Předpokládalo se, že násep bude zpočátku klesat až o půl metru za rok a časem dojde k celkovému sesednutí o 5,5 metru. Proto tu byly postaveny čtyři koleje. Dvě sloužily k běžnému provozu, třetí se opravovala a po čtvrté se dopravoval potřebný materiál.[2] Také elektrická trakce, která dlouho končila v Třebušicích, na koridor pokročila teprve po jeho stabilizaci a elektrický provoz byl zahájen 5. prosince 1989. Součástí železniční části koridoru je i přemostění části vodní nádrže Újezd.
Na konci zatrubnění řeky Bíliny je ve výtokovém objektu Malá vodní elektrárna Ervěnický koridor.[3]
Charakteristika
[editovat | editovat zdroj]Ervěnický koridor začíná u Jirkova a vede po dlouhém náspu územím, kde se až do druhé poloviny 20. století nacházela vesnice Ervěnice, podle níž je koridor pojmenován, až k železniční stanici Třebušice v Komořanech u Mostu.
Zemní těleso budované jako vnitřní výsypka má celkový objem přibližně 400 milionů metrů krychlových.[4] Násep je v patě široký asi tři kilometry a šířka koruny je 200 metrů.[5] Průměrná výška náspu je 110 metrů, maximální 130 metrů a nejvyšší převýšení dosahuje 170 metrů. Délka železniční trati na koridoru je pět kilometrů, silnice měří 3,6 kilometru a přeložka Bíliny je dlouhá 3,1 kilometru. K odvedení případných povodňových vod slouží otevřené koryto.[4]
Po náspu vede železniční trať Ústí nad Labem – Chomutov. Podél severního svahu probíhá silnice I/13 (též i evropská silnice E442) a ještě blíže lomu Československé armády řeka Bílina svedená do potrubí 4× Js 1200 mm. Od roku 2007 se připravují plány na revitalizaci koryta Bíliny, vytvoření meandrů a podpoření samočisticí schopnosti.[6][7][8] Důvodem navrácení do koryta je stabilita terénu a vzdalování lomových lokalit. Po koridoru jsou vedeny téměř všechny inženýrské sítě z Chomutova do Mostu.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Velkolom ČSA v SHR (3)
- ↑ KREJČIŘÍK, Mojmír. Po stopách našich železnic. Praha: Nadas, 1991. 279 s. ISBN 80-7030-061-2. S. 221.
- ↑ MVE Ervěnický koridor
- ↑ a b VANÍČEK, Ivan; SCHRÖFEL, Jan. Životní prostředí. Inženýrské stavby. Praha: ČVUT, 1991. 148 s. ISBN 80-01-00608-5. S. 63–64.
- ↑ HÄUFLER, Vlastislav. Ekonomická geografie Československa. Praha: Academia, 1984. 685 s. S. 26.
- ↑ EIA - Revitalizace Bíliny (revitalizace zatrubněné části a spojovacího koryta)
- ↑ Řeka Bílina se vrátí do krajiny – nyní je kvůli uhlí v potrubí. www.estav.cz [online]. [cit. 2012-07-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-14.
- ↑ Bílina - řeka mučednice
