Egyptská arabština
| Egyptská arabština | |
|---|---|
 Mapa rozšíření jazyka | |
| Rozšíření |  Egypt |
| Počet mluvčích | 54 000 000[1] |
| Klasifikace | |
| Písmo | Arabské písmo, Latinka |
| Postavení | |
| Regulátor | není stanoven |
| Úřední jazyk | není úředním |
| Kódy | |
| ISO 639-1 | ar |
| ISO 639-2 | není |
| ISO 639-3 | arz |
| Ethnologue | arz |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Egyptská arabština (مصرى, masrí) je hovorový dialekt (nebo skupina dialektů) arabštiny, který se vyvinul na území Egypta. Ve svých počátcích byl ovlivněn koptštinou. Od spisovné arabštiny se liší ve fonologii, slovní zásobě, morfologii i syntaxi. Příkladem fonologického rysu je realizace hlásky ج, která se ve spisovné arabštině čte dž, v egyptské g, v některých dalších dialektech pak třeba ž: např. „hora“ se spisovně řekne džabal, egyptsky gebel a marocky žbel.
Egyptská arabština je především hovorový jazyk, který nemá ustálenou psanou podobu. V oficiálním psaném projevu a v tisku se používá spisovná arabština. V beletrii se egyptský dialekt občas objevuje, zejména v dialozích. V takových případech se píše arabským písmem. Fonologické odlišnosti pak téměř nejsou vidět (zápis je stejný, čtení jiné). Ostatní odlišnosti (slovní zásoba, syntaxe) ale vidět jsou. V odborné lingvistické literatuře a obecně v publikacích, které se přímo egyptskou arabštinou zabývají, se pro její zápis často používá latinka obohacená diakritickými znaménky.
Literatura
- Jaroslav Oliverius, Rudolf Veselý: Egyptská hovorová arabština. 392 pp. Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1987.
