Drusus Caesar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Drusus Julius Caesar (733) byl člen julsko-klaudijské dynastie a starší bratr pozdějšího římského císaře Caliguly.

Život[editovat | editovat zdroj]

Drusus Caesar se narodil jako syn Germanika, proslulého a římským lidem velmi oblíbeného vojevůdce, a jeho manželky Agrippiny starší. Germanikovi rodiče se jmenovali Nero Claudius Drusus a Antonie mladší. Ze strany své matky Agrippiny starší byl Drusus vnukem Marka Vipsania Agrippy a Augustovy dcery Julie starší. Vedle staršího bratra Nerona Caesara měl za sourozence rovněž mladšího Caligulu a sestry Agrippinu mladší, Julii Drusillu a Julii Livillu.

Smrt jeho otce v roce 19 a úmrtí jeho strýce Drusa mladšího o čtyři roky později učinily z Drusa Caesara jednoho z možných následníků císaře Tiberia, Germanikova adoptivního otce. Vlivem nástrah pretoriánského prefekta Lucia Aelia Seiana a neskrývané ctižádosti Drusovy matky Agrippiny starší pojal podezřívavý Tiberius postupem času hlubokou nedůvěru ke Germanikově rodině. Mocichtivý Seianus prahnul po úplné zkáze Agrippiny a jejich dětí, k čemuž mu dopomohla i bratrská nesvornost. Touha Drusa Caesara po vládě a jeho nevraživost na matčinu náklonnost ke staršímu Neronovi ho vedly k udávání vlastního bratra Seianovi.[1] Jakmile byl Nero Caesar v roce 29 odsouzen a vypovězen na izolovaný ostrov, dosáhl Drusus pozice Tiberiova přímého nástupce. V témže roce se oženil se svojí vzdálenou příbuznou Aemilií Lepidou, avšak ta na něho brzy začala donášet Seianovi.[2] Roku 30 proti němu Seianus vznesl před císařem blíže neznámá obvinění. Tiberius se nejprve spokojil s tím, že Drusa, pobývajícího tehdy na Capri, poslal do Říma. Senát ho posléze stejně jako jeho bratra prohlásil za nepřítele státu (hostis), Drusus ale na rozdíl od Nerona neskončil v ostrovním vyhnanství, nýbrž byl uvězněn ve sklepeních pod Palatinem.[3]

Tiberius teprve v roce 31 prohlédl Seianovy intriky, načež se nebezpečného prefekta rozhodl odstranit. Pokud by se Seianus pokusil provést převrat, nařídil, aby byl Drusus Caesar propuštěn z vězení a postaven do čela lidu.[4] Nicméně císařova nenávist k Drusovi nepolevila a v důsledku toho princ v roce 33 zahynul, neboť mu byla odepřena potrava. Přitom se měl pokoušet pojídat vycpávku svého polštáře a nakonec proklel původce svého utrpení.[5] Tiberius poté nechal přečíst děsivé zápisy posledních dnů svého vnuka senátorům, aby je přesvědčil o Drusových zločinech.[6]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Tacitus IV.60
  2. Cassius Dio LVIII.3
  3. Suetonius, Tiberius 54
  4. Tacitus IV.23
  5. Tacitus IV.23-24
  6. Tacitus IV.24

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BUNSON, Matthew. Encyclopedia of the Roman Empire. New York: Infobase Publishing, 2002. ISBN 0-8160-4562-3
  • SUETONIUS, Gaius Tranquillus. Životopisy dvanácti císařů. Praha: Svoboda, 1998. ISBN 80-902300-5-9
  • TACITUS, Publius Cornelius. Letopisy. Praha: Svoboda, 1975

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]