Donor-specifické protilátky
Rejekce zprostředkovaná protilátkami zahrnuje aktivaci B lymfocytů a plasmatických buněk, což vede k tvorbě donor-specifických protilátek (DSA), které se vážou na HLA a/nebo non-HLA molekuly na endotelu.[1] Preformované donor-specifické protilátky, které vedou k hyperakutnímu odmítnutí, byly poprvé detekovány v roce 1969 cytotoxickým na komplementu závislým cross-match testem.[2][3] Přítomnost preformovaných a de novo (nově vzniklých) DSA jsou hlavními rizikovými faktory pro vznik rejekce zprostředkované protilátkami, která má za následek jak akutní, tak i chronické poškození transplantátu a je primární příčinou časné i pozdní ztráty aloštěpu.[1] Téměř třetina pacientů, kteří jsou zařazeni na čekací listinu v rámci transplantace, může mít určitý podíl protilátek proti HLA. Obvyklý způsob pro senzibilizaci proti HLA antigenům nastává ve třech případech: těhotenství, transfuze po transplantaci a předchozí transplantace. Předem vytvořené protilátky zvyšují šanci na selhání aloštepu tím, že způsobují pozitivní cross-match test a také snižují šanci na nalezení vhodného dárce.[4] U senzitizovaných pacientů je úspěšná transplantace možná použitím metody jako je desenzitizace, párová výměna a také určitá přijatelná míra neshody.[5][6]
Panel reaktivních protilátek[editovat | editovat zdroj]
Stupeň cytotoxicity je vyjádřen jako procento PRA (panel reagujících protilátek). Jedná se o metodu, kterou lze použít k odhadnutí rizika, že daný příjemce má pozitivní cross-match. Omezení této metody spočívají v tom, že procenta PRA nemusí korespondovat s typem nebo množstvím daných protilátek. To do značné míry závisí na použitém buněčném panelu, který je komerčně vyráběn a nemusí skutečně reprezentovat populaci. Také by měly být zohledněny HLA frekvence a rasové rozdíly, avšak to nelze provést. Kromě toho může dojít také k falešně pozitivním výsledkům z důvodu výskytu non-HLA protilátek, autoprotilátek a nespecifických IgM protilátek. Podobně mohou být výsledky i falešně negativní, jelikož je tato metoda závislá na komplementu, a ten k aktivaci vyžaduje vyšší titr protilátek.[7][8] Nedostatečná aktivace komplementu způsobená nízkým titrem může ukrýt skutečnou protilátku.[9]
Cross-match test[editovat | editovat zdroj]
Patel a Terasaki[10] v roce 1969 prokázali účinnost komplement-dependentního lymfocytotoxického cross-match testu při definování imunologického rizika při transplantaci ledviny. Cross-match test se stal standardní metodou, která se dnes používá i pro alokaci štěpu. Pokud PRA test identifikuje několik protilátek proti potenciálním skupinám dárců, cross-match test zjistí, zda příjemce měl protilátky vůči určitému konkrétnímu dárci. Časem se ale ukázalo, že pomocí tohoto testu nelze určit všechny již existující HLA-specifické protilátky specifické pro dárce (HLA-DSA). V posledních letech se techniky detekce protilátek HLA staly citlivějšími se zavedením testů na pevné fázi, včetně například testu ELISA.[11]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Lionaki S, Panagiotellis K, Iniotaki A, Boletis JN. Incidence and clinical significance of de novo donor specific antibodies after kidney transplantation. Clin Dev Immunol. 2013; 2013:849835.
- ↑ Patel R, Terasaki PI. Significance of the positive crossmatch test in kidney transplantation. N Engl J Med. 1969; 280(14):735-9.
- ↑ Stiller CR, Sinclair NR, Abrahams S, Ulan RA, Fung M, Wallace AC. Lymphocyte-dependent antibody and renal graft rejection.. Lancet. 1975; 1(7913):953-4.
- ↑ Tinckam KJ. Basic histocompatibility testing methods. In:Chandraker A, editor. Core concepts in renal transplantation. New York:Springer Science + Business Media, LLC; 2012.21–42.
- ↑ Stegall MD, Gloor J, Winters JL, Moore SB, Degoey S. A comparison of plasmapheresis versus high-dose IVIG desensitization in renal allograft recipients with high levels of donor specific alloantibody. Am J Transplant. 2006;6(2):346-51.
- ↑ Gentry SE, Segev DL, Simmerling M, Montgomery RA. Expanding kidney paired donation through participation by compatible pairs. Am J Transplant. 2007; 7(10):2361-70.
- ↑ Amos DB, Cohen I, Klein WJ Jr. Mechanisms of immunologic enhancement. Transplant Proc. 1970; 2(1):68-75.
- ↑ Kerman RH, Kimball PM, Van Buren CT, Lewis RM, DeVera V, Baghdahsarian V, Heydari A, Kahan BD. AHG and DTE/AHG procedure identification of crossmatch-appropriate donor-recipient pairings that result in improved graft survival. Transplantation. 1991; 51(2):316-20.
- ↑ Gebel HM, Bray RA. Sensitization and sensitivity: defining the unsensitized patient. Transplantation. 2000; 69(7):1370-4.
- ↑ Patel R, Terasaki PI. Significance of the positive crossmatch test in kidney transplantation. N Engl J Med. 1969; 280(14):735-9.
- ↑ Gebel HM, Bray RA, Nickerson P. Pre-transplant assessment of donor-reactive, HLA-specific antibodies in renal transplantation: contraindication vs. risk. Am J Transplant. 2003; 3(12):1488-500.