Desková kamera

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Související informace naleznete také v článku Fotoaparát.
Obří fotoaparát Mamut, který postavil Lawrence v roce 1900 pro Altonské železnice. Kontaktní fotografie z něj měly rozměr 2,4 x 1,4 metru. Lawrence dohlíží na správnou expozici u objektivu.
Studiový deskový fotoaparát
Velkoformátová desková kamera v muzeu H. J. Smith's, Covington, Louisiana

Desková kamera, deskový fotoaparát nebo také skříňový fotoaparát je fotoaparát, který snímá na velkou světlocitlivou skleněnou fotografickou desku.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První fotoaparáty tohoto typu se objevily v letech 18501880, kdy začínal být používán mokrý kolodiový proces. Formát desek byl 13×18, 20×30, 30×40 nebo 40×50 cm. Deskové kamery používali v krajinářské fotografii například Eadweard Muybridge, když fotografoval Yosemite Valley nebo William Henry Jackson k fotografování dvanácti snímků Rocky Mountains.[1] V Paříži ji používal Eugène Atget.[2]

Po smrti Hermanna Wilhelma Vogela byl 1. října 1899 povolán na

Na přelomu 19. a 20. století na půdě Královské technické univerzity v Berlíně zkonstruoval Němec Adolf Miethe kameru pro „tříbarevnou fotografii podle přírody“. Postup spočíval v tom, že se scéna vyfotografovala třikrát na černobílý fotografický materiál přes barevné filtry (červený, modrý a zelený). Princip trojbarevné fotografie poprvé použil Louis Ducos du Hauron v šedesátých letech 19. století. Ve své době ale narazil na problém velmi malé citlivosti tehdejších materiálů na červené světlo. Toto se Miethemu podařilo vyřešit, když v roce 1902 spolu s Arthurem Traubem vyvinuli panchromatickou senzibilizaci fotografického materiálu[3]. Miethe zkonstruoval fotoaparát na skleněné desky 8 x 24 cm, na které se postupně exponovaly jednotlivé barevné výtažky. Barevné fotografie pak bylo možné buď promítat zvláštním trojitým projektorem na plátno (každý barevný výtažek byl promítán přes příslušný barevný filtr - výsledný barevný obraz vznikl na principu aditivního míchání barev, nebo bylo možné fotografie tisknout technikou barevného uhlotisku. Tento postup byl velice pracný a nákladný, avšak výsledkem byly barevně stálé obrazy. Trojbarevnou fotografii předvedl Miethe poprvé v roce 1903 na půdě své katedry. Kameru pro tento druh fotografie pak vyráběla firma Bermpohl & Co. v Berlíně. S její pomocí vytvořil ruský průkopník fotografie Sergej Prokudin-Gorskij v letech 1905-1916 unikátní sérii barevných fotografií Krásy Ruska v přírodních barvách.[4] Nevýhodou této metody byla skutečnost, že kvalita barevného obrazu závisela na přesném ztotožnění jednotlivých barevných složek při promítání nebo při tisku. Rozdíly vznikaly mechanickými nepřesnostmi během posunu skleněné desky a dále časovými prodlevami mezi expozicí jednotlivých desek, kdy mohlo dojít k pohybu fotografovaného objektu. Tyto problémy se snažil vyřešit nový typ konstrukce kamery, kdy se exponovaly současně všechny složky.

Z českých fotografů ji používal Josef Sudek, který po objevení velkého formátu negativu přestal své fotografie zvětšovat.[5] Deskové kamery používali členové bývalého sdružení Český dřevák (2000-2008, Jaroslav Beneš, Petr Helbich, Karel Kuklík, Bohumír Prokůpek, Tomáš Rasl, Jan Reich).

Desková kamera Mamut[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Mamut (fotoaparát).

V roce 1900 postavil fotograf a vynálezce George R. Lawrence v Chicagu obrovskou deskovou kameru s názvem Mamut, která vážila 625 kg. Do ní se vkládala deska o hmotnosti 225 kg a rozměrech 135×240 cm.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Large format cameras ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BAATZ, Willfried: Malá encyklopedie fotografie, Computer Press, Brno, 2004 str. 57.
  2. Ibid, str. 83.
  3. Říšský patent Nr. 142926 z roku 1902
  4. Sergej Michajlovič Prokudin-Gorskij: Výběr z cyklu »Krásy Ruska v přírodních barvách« — barevné fotografie z let 1905–1916 v Muzeu Šechtl a Voseček
  5. FÁROVÁ, Anna. Josef Sudek. [s.l.] : Torst, 2002. ISBN 80-7215-182-7. (česky) 
  6. BAATZ, Willfried: Malá encyklopedie fotografie, Computer Press, Brno, 2004 str. 61.

Související články[editovat | editovat zdroj]