Dějiny překladu
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dějiny překladu je relativně mladá historiografická translatologická disciplína zabývající se překladem z diachronního hlediska.
Základy výzkumu v dějinách překladu spadají až do období po druhé světové válce, do té doby se neoddělovaly od literární historie. Výzkum do počátku 90. let 20. století se zaměřoval především na vývoj myšlení o překladu. V souladu s rozvojem translatologie se od devadesátých let začíná ve větší míře prosazovat výzkum, který se soustřeďuje na samotné podmínky vzniku překladu a na roli individuálních překladatelů.
Nejznámějším českým historikem překladu byl strukturalistický teoretik Jiří Levý, který zmapoval vývoj českých teorií překladu od 15. století do roku 1945.
