Cep

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Cep k mlácení obilí

Cep je zemědělské náčiní, používané až do novověku k mlácení obilí. Skládá se z dlouhé násady, na které je na závěsu umístěno asi 40 cm dlouhé břevno (tedy pohyblivá hlava cepu). Z dob husitských válek je také znám jako zbraň, pro tyto bojové účely bývala hlava cepu okována hřeby.

Cep byl užíván k mlácení obilí už od starověku.

[editovat] Technologie sklizně obilí

Období sklizně obilí se nazývá žně.

Žňová technologie sklizně byla zhruba následující:

• Obilí bylo nejprve pokoseno srpem, kosou či mechanickou sekačkou (ta bývala obvykle tažena koňmi nebo kravkou)
• Pokosené obilí bylo na poli svázáno do snopů (t.j., svazků rostliných stébel), ze snopů byly na poli postaveny tzv. panáky, kde se obilí přímo na poli několi dnů dosoušelo
• Panáky byl rozebrány a snopy byly vidlemi naloženy na vůz (žebřiňák) a odvezeny ke stodole
• Sklizené obilí (klasy svázané do snopů) bylo uskladněno ve stodole.
• Několik snopů bylo položeno na mlat, kde do něj několik lidí v zdaném rytmu lehce bušilo cepy - krouživým pohybem hlavy cepu.
• Nárazy hlavy cepu na obilní klasy došlo k oddělení zrní a plev, které propadly vymlácenou slámou na mlat.
• Sláma byla uskladněna pro použití jako stelivo a směs plev a zrní byla pak oddělována přehazováním v proudu vzduchu, dopravní prostředek k pneumatické dopravě sena a slámy se nazývá zemědělský fukar.

Cep přestal být používán s nástupem mnohem efektivnějších strojních mechanických mlátiček a později obilních kombajnů.

[editovat] Bojové použití cepu

V dobách husitských válek byly okované cepy používány jako jedna z efektivních zbraní husitskými vojsky. Rolníci, kteří tvořili hlavní součást vojska, s ním uměli dobře zacházet a zbraň jako taková umožňovala bojovat mimo dosah mečů útočníků. Bojovník vyzbrojený s cepem je znám jako cepník.

Cepy spolu s kosami a vidlemi tvořily improvizovanou výzbroj sedláků i v dobách selských bouří.

Související články obsahuje Portál Středověk