Bitva u Tours
| bitva u Tours | |||
|---|---|---|---|
 Karel Martel (vlevo) a Abd ar-Rahmán (vpravo) v bitvě u Tours | |||
| Trvání | mezi 10. a 25. říjnem 732 | ||
| Místo | mezi městy Tours a Poitiers zvané Moussais-la-Bataille, Francie | ||
| Souřadnice | 47°23′37″ s. š., 0°41′21″ v. d. | ||
| Výsledek | drtivé vítězství Franků | ||
| Strany | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Bitva u Tours (známá též jako bitva u Poitiers) je jedna z nejdůležitějších bitev 8. století. Odehrála se v říjnu (pravděpodobně někdy mezi 10. a 25. říjnem včetně) 732 poblíž Tours a Poitiers. Vojsko Franské říše vedené Karlem Martelem v ní porazilo armádu Umajjovců emíra Abd ar-Rahmána. Zdroje se rozcházejí v tom, zda šlo o velkou bitvu, která je často heroizována, nebo jen likvidaci umajjovských průzkumných oddílů. Bitva je považována za konec muslimské invaze do Evropy.
Cesta k Tours
Maurové obvykle obcházeli východní výběžky Pyrenejí. Středomořské pobřeží Galie tak pomalu obsazovali muslimové. V roce 732 vyhlásil nezávislost Othman ben abi Neza, který uzavřel spojenectví s akvitánským vévodou Eudou. Abd ar-Rahmán porazil Othmana a pokračoval dál do Galie. Eudo vyslal svou armádu, která se střetla s muslimskou poblíž Bordeaux. Eudova armáda byla zničena, a to tím způsobem, že umajjovští jezdci objížděli těžce vyzbrojené rytíře, ostřelovali je šípy a napadali kopími. Abd ar-Rahmán vyplenil Bordeaux a poté pokračoval dál. Karel svolal svou armádu, většinou složenou z pěchoty, a pospíchal co mu síly stačily, aby napadl vetřelce. Ti mezitím vydrancovali Tours a oblehli i Poitiers. Abd ar-Rahmán vyslal zvědy. A když se dozvěděl, že franské oddíly jsou blízko, přivolal vojsko a připravil se k bitvě.
Pohled na obě armády
Zachovalo se jen málo podrobností o vzhledu armád, ale nejspíše šlo o velké armády.
Armáda Franské říše, tvořená nejen Franky samotnými, ale i různými spojenci a žoldnéři z různých koutů říše, bojovala jako jeden muž, franští pěšáci stáli blízko sebe a kryli se svými štíty. V tradiční výzbroji Franků byl meč, kopí a jejich obávané vrhací sekery zvané francisca. Tato sekera vržena zkušeným bojovníkem mohla rozseknout štít a prorazit jakékoliv brnění. Frankové nevlastnili početné jezdectvo, ale byli známí tím, že na nepřátelskou jízdu útočili zuřivě a tím mnohé protivníky zastrašili.
Umajjovští, vyzbrojení a válčící v arabském stylu, nepoužívali těžkou pěchotu jako Frankové, ale disponovali početnou a zkušenou jízdou. Jezdci se mohli přiblížit k protivníkovi a zasypávat jej oštěpy, poté mohli zaútočit s meči. Schopní rychle manévrovat, vrhnout se na nepřítele a poté se stáhnout rychle zpět.
Bitva
Bitva začala půtkami mezi oběma armádami, které se navzájem zkoumaly. Nedlouho poté Abd ar-Rahmán vyslal jezdectvo, aby zaútočilo na těsně nahloučenou masu franské pěchoty a spojenců. Jezdci metali na své nepřátele oštěpy, ale franští pěšáci odpověděli svou zbraní franciscou, umajjovští útočníci zahájili ústup. Poté umajjovští zaútočili znovu, ale jen málokterý kůň se nechal donutit k útoku na husté hradby kopí. Muslimské oddíly se o to pokusily ještě několikrát, ale nikdy nedokázaly proniknout těsnými řadami protivníka. Muži ze severu stáli nepohnutě jako zeď. Následující den se franské vojsko seřadilo znovu do boje, ale po muslimech nebylo ani vidu ani slechu. Karel vyslal zvědy, a ti přinesli zprávu, že je tábor nepřítele pustý.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Schlacht von Tours und Poitiers na německé Wikipedii.
Literatura
- WEIR, William. Bitvy, které změnily svět. [s.l.]: Alpress ISBN 80-7218-973-5.
- CAWTHORNE, Nigel. Největší bitvy v dějinách. 1. vyd. Brno: Alpress, 2007. ISBN 978-80-7362-507-8.
