Bitva u Morannonu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva u Morannonu
Konflikt: Válka o Prsten
[[Soubor:{{{obrázek}}}|300px|{{{komentář}}}]]
Trvání: 25. března 3019 Třetího věku
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: pláň Dagorlad, Morannon, Mordor
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: vítězství Svobodných národů
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Svobodné národy:
Gondor
Rohan
Dúnadani ze Severu
Orli
Mordor
Harad
Rhûn
Velitelé
Gandalf
Aragorn
Éomer
Imrahil
Gwaihir
Sauron
Ústa Sauronova
Khamûl
a dalších sedm nazgûlů
Síla
méně než 6 000 mužů kolem 60 000 skřetů, neurčený počet Jižanů a Východňanů
Ztráty
neznámé totální porážka
{{{poznámky}}}

Bitva u Morannonu nebo také bitva u Černé brány je bitvou ve Válce o Prsten v Tolkienově světě Středozemi.

Události předcházející bitvě[editovat | editovat zdroj]

Po vítězství v bitvě na Pelennorských polích, měli Aragorn a ostatní velitelé čas na rozmyšlení svých dalších kroků. Spojenci se nakonec rozhodli vylákat Sauronova vojska ven z Mordoru a dát tak Frodovi se Samem šanci ke splnění jejich úkolu. Armáda Západu čítající 6 000 pěších a 1 000 jezdců vedená Aragornem proto vytáhla od Minas Tirith k Černé bráně. Elfhelm v čele 3 000 Rohirů byl vyslán k Anórienu, aby odtamtud vytlačil Sauronovo vojsko. Velitelé nechali část lučištníků hlídat Křižovatku. Během tažení byli spojenci přepadeni skřety a Východňany, útočníci však z těžkými ztrátami ustoupili. Když se poté již muži Západu blížili k Černé bráně, někteří vojáci při pohledu na zemi nepřítele ztratili odvahu a Aragorn jim dovolil odejít, ale žádal je, aby alespoň napadli Sauronovy oddíly na Cair Andarosu. Kvůli těmto ztrátám mohli nakonec spojenečtí velitelé počítat jen méně než s 6 tisíci vojáky.

Sauron vyslal k spojeneckému vojsku shromážděnému před Morannonem své vyjednavače. V jejich čele byl jeho mluvčí, který si říkal Ústa Sauronova. Ten se za pomoci Samova meče, elfského pláště a Frodovi mithrilové košile snažil přesvědčit kapitány Západu, že Frodo byl chycen a jeho úkol byl zmařen. Sauronův sluha vydíral spojence, po kterých požadoval okamžitou kapitulaci, pod hrozbou mučení půlčíka. Bylo však jasné, že Temný pán neví, proč byl hobit do Mordoru poslán. Gandalf podmínky odmítl a překvapený vyjednavač spěšně odjel zpátky k Morannonu. Otevřenou branou poté vyšla vojska Mordoru. Další do té doby ukryté jednotky obklíčily armádu Západu. Armáda Západu, obklíčená více než desetinásobnou převahou, se rozdělila na dvě části a zaujala obranná postavení proti bráně. Aragorn a Gandalf na straně levé a Éomer a kníže Imrahil s rytíři Gondoru na straně pravé.

Průběh bitvy[editovat | editovat zdroj]

Vojska kapitánů Západu byla obklíčena ze všech stran a jen stěží se bránila náporu nepřátel. Proti Gondorským stáli zuřiví Olog-hai a Pipinovi se v boji podařilo usmrtit jejich velitele. Na vojska Západu ze vzduchu zaútočili nazgûlové na svých okřídlených monstrech. Na pomoc spojencům tehdy přiletěli orli vedení svým pánem Gwaihirem. Když se již zdálo, že všechna naděje pominula a osud vojsk Západu je zpečetěn, si Frodo nasadil prsten přímo v nitru Hory osudu a Temný pán si uvědomil, co se děje. Svou vůlí okamžitě vyslal Prstenové přízraky k Hoře osudu, bylo však pozdě. Glum napadl Froda, ukousl mu prst i s prstenem a zřítil se s ním do Puklin osudu. Nazgûlové byli chyceni následující ohnivou bouří a zanikli v ohni Hory osudu. Barad-dûr a Černá brána se zřítili a duch Temného pána Saurona byl definitivně poražen. Skřeti a trollové do této chvíle poháněni Sauronovou myslí, ztratili náhle rozum, dali se na bezhlavý útěk a byli snadno poraženi. Východňané a Jižané bojovali zarputile dál, velká část z nich však odhazovala zbraně a vzdala se vítězům.

Důsledky[editovat | editovat zdroj]

Zničení prstenu a Sauronův pád znamenali vítězství spojenců nejen v bitvě u Černé brány, ale také v celé Válce o Prsten. Po boji odletěl Gandalf na Gwaihirovi, kterého doprovázeli dva z druhů směrem k Hoře Osudu a z jejich plamenů zachránili Froda a Sama. Vítězství u Morannonu umožnilo následnou korunovaci Aragorna na krále Elessara, který vládnul v Obnoveném království. Moc krále Elessara postupně uznali také obyvatelé Haradu a Rhûnu a říše tak na přelomu třetího a čtvrtého věku dosáhla svého největšího rozkvětu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • J.R.R. Tolkien: Pán prstenů III: Návrat krále. Přeložila Stanislava Pošustová. Mladá Fronta, Praha 2002. ISBN 80-204-0373-6
  • J.R.R. Tolkien: The History of Middle Earth, volume 8, The War of the Ring. HarperCollins Publishers, London 2002. ISBN 0-261-10223-0

Související články[editovat | editovat zdroj]