Bezdrátová komunikace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Bezdrátová komunikace spočívá ve spojení dvou subjektů jiným způsobem, než mechanicky (kabelem). Podle typu nosného média můžeme rozlišovat mezi komunikací optickou (světlo), rádiovou a sonickou (zvuk). Vzdálenost mezi komunikujícími body může být od několika metrů (infračervený ovladač televize) do miliónů kilometrů (komunikace družic v kosmickém prostoru). Bezdrátovou komunikaci vnímáme jako jeden z oborů v telekomunikacích.

Termín bezdrátová technologie je používán v oboru mobilních zařízení, jako jsou mobilní telefony, PDA, ale najdeme ji i v GPS zařízeních, satelitní televizi a jinde. V zásadě se při bezdrátové komunikaci vždy používá vlnění určité frekvence.

Termín bezdrátové připojení označuje připojení k počítačové síti (nejčastěji Internetu) využívající bezdrátovou komunikaci.

Oficiálním objevitelem bezdrátové komunikace je Nikola Tesla.

Typy komunikace[editovat | editovat zdroj]

  • Optická komunikace (světlo)
    • laserová pojítka
    • infračervené spoje – periferie k počítačům, dálková ovládání, čidla
    • signální komunikace – světelným paprskem, vlajková komunikace, posunky, řeč těla v námořní dopravě, mezi hluchoněmými, v uzavřených komunitách atp.
  • Rádiová komunikace (rádiové vlny)
    • periferie k počítačům, datové mosty, dálková ovládání, vysílačky, televizní přenos atp.
  • Sonická komunikace (zvuk)
    • ultrazvuková pojítka – ponorky
    • verbální komunikace – mezilidská komunikace

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]