Barbara Strozziová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Barbara Strozziová
Bernardo Strozzi: Gambistka, 30. léta 17. stol. Pravděpodobný portrét Barbary Strozziové
Narození 6. srpna 1619
Benátky
Úmrtí 11. listopadu 1677 (ve věku 58 let)
Padova
Národnost italská
Povolání hudební skladatelka a zpěvačka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Barbara Strozziová (také zvaná Barbara Valle; pokřtěna 6. srpna 1619, Benátky11. listopadu 1677, Padova) byla benátská zpěvačka a hudební skladatelka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v Benátkách v domě rodiny právníka a básníka Giulia Strozziho. Pravděpodobně byla nemanželskou dcerou jeho a dlouholeté služebné Isabelly Garzoniové. Rodina Strozziů ji adoptovala a Giulio Strozzi podporoval její hudební talent. Mohla studovat u hudebního skladatele Cavalliho a Strozzi dokonce založil v roce 1637 hudební spolek Accademia degli Unisono, aby Barbara měla příležitost rozvíjet a prezentovat své hudební schopnosti.

Je možně, že byla kurtizánou, ale také to mohla být pomluva jejích žárlivých současníků. Žádná přímá svědectví neexistují. Z jejích čtyř dětí měly nejméně tři stejného otce. Byl jím Giovanni Paolo Vidman (psán také Widmann), mecenáš umění a podporovatel rané benátské opery. Po Vidmanově smrti se živila finančními investicemi a hudbou. Zemřela v Padově ve věku 58 let a udává se, že je pohřbena v padovském chrámu Eremitami. Nezanechala závěť a o dědictví se přihlásil její syn Giulio Pietro

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Strozziová je jedičná mezi mužskými i ženskými skladateli té doby v tom, že svá díla vydávala samostatně a nikoliv ve sbírkách s jinými autory. Sama o sobě prohlásila, že je nejplodnějším skladatelem tištěné světské vokální hudby v Benátkách. S výjimkou jediného svazku náboženských písní je veškerá její tvorba světského charakteru. Texty jejích písní psal zpočátku otec a později někteří přátelé. Mnoho písní však zkomponovala na texty vlastní. Byla ceněna nejen pro svou hudbu, ale i pro nesporné básnické kvality.

Většina jejích písní je psána pro soprán. Hudebně jsou její písně pevně zakotveny ve stylu seconda pratica. Její skladby připomínají díla Francesca Cavalliho, dědice Claudia Monteverdiho.

Vydané sbírky písní[editovat | editovat zdroj]

  • Il primo libro di madrigali, per 2–5 voci e basso continuo, op. 1 (1644)
  • Cantate, ariette e duetti, per 2 voci e basso continuo, op. 2 (1651)
  • Cantate e ariette, per 1–3 voci e basso continuo, op. 3 (1654)
  • Sacri musicali affetti, libro I, op. 5 (1655)
  • Quis dabit mihi, mottetto per 3 voci (1656)
  • Ariette a voce sola, op. 6 (1657)
  • Diporti di Euterpe ovvero Cantate e ariette a voce sola, op. 7 (1659)
  • Arie a voce sola, op. 8 (1664)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]