Bělení zubů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Bělení zubů označuje metody, kterými se z estetických důvodů upravují zuby tak, aby jejich barva byla bělejší.

Již staří Římané dbali na zabarvení svých zubů. Zuby se dříve snažili brousit například popelem. V dnešní době se používá najemno rozemletý perlit nebo vápenec, který se přidává do bělících zubních past. Tato metoda ovšem zuby nebělí, protože neodbarvuje pigmenty v zubu usazené, ale pouze mechanicky obrušuje zubní usazeniny na povrchu zubu. Dokáže navrátit přirozenou barvu zubu, avšak řada lidí tento efekt nepovažuje za dostatečný.

Zubní sklovina je přirozeně bílá. Bezprostředně pod sklovinou je další část zubu – zubovina. Zubovina je za normálních okolností žlutá, ale její struktura je pórovitá a hmota nervu ji může, v průběhu přibývajících let, zabarvovat do žlutohněda. Barva kterou vidíme při pohledu na zub v ústech je kombinací barev skloviny, která se může trvale zbarvit (vlivem stárnutí, kouření, pití červeného vína atd.) a vespod ležící zubovinou, která tmavne během let z mnoha důvodů, např. blízkosti k nervu. Z tohoto důvodu nemůže pouhé čistění zubů ochránit zuby před pigmentováním anebo zvrátit zabarvení zubu.

Dělení bělění zubů[editovat | editovat zdroj]

Bělení zubů se dělí na dvě základní skupiny: kosmetické bělení a zdravotnické bělení. Dle vyhlášky 244/2012 Sb. z 27.6.2012, která je přesným zněním Directive 2011/84/EC dělíme na

kosmetické bělení[editovat | editovat zdroj]

  1. volně prodejných bělící přípravky, které mohou obsahovat méně než 0,1% peroxidu vodíku přítomného nebo uvolněného (tj. některé bělící zubní pasty)
  2. bělení pod lékařským dohledem – tzv. domácího bělení: bělící gely mohou obsahovat 0,1- max. 6% peroxidu přítomného nebo uvolněného první aplikaci provede lékař / nebo je provedena pod jeho přímým dohledem, nebude-li snížena bezpečnost úkonu; pak pokračuje pacient v léčbě doma distribuce přípravků je možná pouze přes ordinace lékařů minimální věk pro bělení je 18 let.

Zdravotnické bělení[editovat | editovat zdroj]

Na trhu nadále existují bělící přípravky s koncentrací peroxidů vodíku vyšší než 6%, které mají platnou registraci jako zdravotnický prostředek. [1]

Bělící látka[editovat | editovat zdroj]

Moderní princip bělení zubů používá účinnou látku karbamid peroxid. Tato látka se stala klinicky ověřenou látkou, která zuby prokazatelně bělí, aniž by je poškozovala. Látka prostupuje do struktury zubu a odbarvuje pigmenty v ní usazené. Zubní sklovina zůstává nepoškozena. Koncentrace látky karbamid peroxid se liší dle způsobu použití. V případě domácího bělení se používá koncentrace 10%, tato koncentrace však roste v případě ordinačního bělení [2], kde je zapotřebí dosáhnout výsledků v kratším čase a to až na koncentraci 35%.

Bělení zubů může někdy způsobit dočasné zvýšení citlivosti zubů. Citlivost zubů mizí během několika dnů po přerušení bělení, nebo v případě ukončení kůry, po dokončení. V žádném případě nedochází k poškození zubního nervu.

Nelze vybělit černé, hnědé nebo bílé změny v barvě zubu v případě zubního kažení, tlení apod. Nevybělí ani nepoškodí amalgamové výplně zubu, korunky, protézy. Bělení není příliš efektivní v případě zmírňování šedých vodorovných čar u pacientů se skvrnami způsobených dlouhodobým užíváním tetracyklinových antibiotik. Další nepříjemnost mohou způsobovat skvrny na zubech vyvolané nepřiměřeným příjmem fluoridů [3] .

Měly by se bělit pouze zuby zdravé, bez zubních kazů a jiných problémů (krvácení dásní atd.).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Bělení zubů laserem
  2. Gojišová, E.: Estetická stomatologie I., ISBN 80-7169-191-7; Gojišová, E.: Estetická stomatologie II., ISBN 80-7169-748-6
  3. Alvarez JA, Rezende KMPC, Marocho SMS, Alves FBT, Celiberti P, Ciamponi AL. Dental fluorosis: exposure, prevention and management. Med Oral Patol Oral Cir Bucal. 2009, roč. 14, čís. 2, s. E103–7. Dostupné online [PDF]. PMID 19179949.