Azul y no tan rosa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Azul y no tan rosa
Původní názevAzul y no tan rosa
Země původuŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
VenezuelaVenezuela Venezuela
Jazykšpanělština
Délka120 min
Žánryfilmové drama
LGBT film
filmová komedie
romantický film
ScénářMiguel Ferrari
RežieMiguel Ferrari
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleBeatriz Valdés
Daniela Alvarado
Elba Escobar
Aroldo Betancourt
Guillermo García
… více na Wikidatech
HudbaSergio de la Puente
KameraAlexandra Henao
StřihMiguel Angel Garcia
Výroba a distribuce
PremiéraVenezuela 27. listopadu 2012
DistribuceTLA Releasing
Tržby4,2 mil. $
OceněníGoya pro nejlepší zahraniční film ve španělštině (2014)
Azul y no tan rosa na ČSFDKinoboxuFDbIMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Azul y no tan rosa (tj. Modrá, ne tak růžová) je venezuelsko-španělský hraný film z roku 2012, který režíroval Miguel Ferrari podle vlastního scénáře. Film popisuje vztah otce a dospívajícího syna, kteří se setkávají po dlouhé době.

Děj[editovat | editovat zdroj]

Diego pracuje jako fotograf v Caracasu a žije se svým partnerem Fabriziem, který je porodník. Jednoho dne mu zavolá Valentina, se kterou má syna Armanda, a který s ní žije v Madridu. Valentina potřebuje odletět do Londýna a Armanda nemůže vzít s sebou, proto ho pošle na prázdniny do Venezuely. Diego není nadšený a ani Armando není rád, když otce viděl naposledy před pěti lety. Jejich vztah se ještě zkomplikuje, když se Armando dozví, že jeho otec je gay. Krátce nato je Fabrizio přepaden na ulici a po čase stráveném v komatu umírá. Armando se přes chat seznámí s dívkou Laurou z Méridy a řekne jí, že tančí tango. Diegova kamarádka Delirio del Río ho proto naučí tančit. Napětí mezi otce a synem se postupně snižuje. Laura pozve Armanda do Méridy na tango. Spolu s nimi tam jedou i Diegovy přítelkyně Delirio del Río a Perla Marina. Diego veze stromek, který chtěl v Meridě zasadit Fabrizio.

Obsazení[editovat | editovat zdroj]

Guillermo García Diego
Ignacio Montes Armando
Hilda Abrahamz Delirio del Río
Carolina Torres Perla Marina
Alexander Da Silva Racso
Sócrates Serrano Fabrizio
Elba Escobar Rocío
Juan Jesús Valverde Paco
Aroldo Betancourt Luis Fernando
Beatriz Valdés Estrellita
Daniela Alvarado Patricia
Mauricio Gomez Amoretti Kevin
William Goite Elvys
Ivan Gonzalez Roa Paquito
Juan Carlos Lares Cristóbal
Diego Armando Salazar Obstetra
Arlette Torres Valentina

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Cena Goya za nejlepší zahraniční film ve španělštině

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]