Arkáda (žánr počítačových her)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Arkáda je žánr počítačové hry, založený na jednoduchém a nápaditém konceptu.

Arkády se nejčastěji hrají na kola se stupňující obtížností, některé hry bývají omezeny časem. Tento druh her byl dříve oblíben na video herních automatech a posléze přešel také na PC. Dle námětu rozhoduje zejména postřeh, hbitost pohybu prstů po klávesách a jeho zautomatizování, rychlost logického myšlení, předvídání, trpělivost, koncentrace, rychlost provedení nějaké akce atd.

Arkádovými rysy se označují koncepty, které zpravidla pomocí změkčení fyzikálních zákonů přispívají k větší zběsilosti hraní hry, která třeba sama arkádou není.

V arkádách záleží rovněž na šikovnosti a důvtipu; podle množství vydávaných her na stejném principu se začaly dělit do kategorií podle společných znaků. Dělení je ale jen orientační, neboť jedna komplikovanější arkáda se může vykazovat znaky spadajícími do více kategorií nebo naopak pro svou originalitu může být hůře zařaditelná do kterékoliv z uvedených. V arkádách se stala také velmi populární hra pro dva a více hráčů na jednom počítači (např. Dyna Blaster), a také hra v módu Split Screen až i pro čtyři hráče.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První populární hry byli typické automatové hry (Midway Games) jako je například střelnice, hry s hodem míče a první nejstarší herní automaty, jako například ty, o kterých se říká, že v nich musí mít člověk štěstí, či již musí znát taktiku. Staré automatové hry jsou z éry 20. let 20. století kdy se chodívali hrát do zábavných parků (př. Coney Island v New Yorku), kde vznikla inspirace a atmosféra pozdějších arkádových her.

V roce 1930 byly vyrobeny první mincovní hrací automaty. Dřívější zábavné stroje byly na rozdíl od svých pozdějších elektronických příbuzných vyrobeny ze dřeva a také měly mechanický systém místo elektronického bodování. Asi v roce 1977, většina hracích automatů ve výrobě prošlo k používání elektroniky na stálo, jak pro hodnocení tak i pro provoz.

Společnost Sega později produkovala pistolové hry, které se podobají střílečkám z prvního pohledu. Ve skutečnosti to byli elektro-magnetické hry, které používají zadní promítání obrazu podobným způsobem do starobylého Zoetrope, pomocí kterých se vytvářeli animace na obrazovce. První z nich byla lehká puška hry Duck Hunt, vydanou společnosti Sega v roce 1969. To představovalo animované pohyblivé cíle na obrazovce, které i tisklo skóre hráče na obrazovku se zvukovými efekty. Ten rok Sega vydala elektro - mechanickou arkádovou závodní hru Grand Prix. Hra byla vytvořena v z prvního pohledu. Obsahovala elektronické efekty, palubní desku s volantem a plynovým pedálem a dopředu rolovací silnicí promítané na obrazovce. Další vydání Segy v tomto roce byla hra Missile. Střelecká a vozidlová válečná simulace, která obsahovala elektronický zvuk a pohybující filmový pás sloužící jako projekční plátno. Byla to také hra, který měla měla joystick s akčním tlačítkem, který byl použit jako součást dual-control joysticku.

Od roku 1970, se elektro-mechanické arkádové hry začali nahrazovat elektronickými videohrami, po vydání hry Pong v roce 1972, Sega vydala elektro-mechanickou hru s názvem Žralok zabiják, střílečka z prvního pohledu střelce, známého z filmu, kterého jste mohli vidět ve filmu Čelisti z let 1975. V roce 1974 Nintendo vydalo Wild Gunman, lehkou střeleckou zbraň, který využíval projekci 16mm filmu pro zobrazení kovbojských soupeřů. Jednou z poslední úspěšné elektro-mechanické arkádové hry bylo F-1, závodní hra vyvinutá společností Namco a distribuovaný Atari v roce 1976. Hra byla prokázána ve filmech Dawn of the Dead (1978) a Madness (1980), stejně jako Sega Jet Rocket ve druhém filmu. V roce 1978 byla vydána hra Space Invaders, který získal ještě větší zájem o elektromagnetické hry.

Dělení[editovat | editovat zdroj]

Bojové hry[editovat | editovat zdroj]

(bojovky nebo mlátičky)

Proti sobě vystupují nejčastěji dva bojovníci v nějaké aréně. Cílem je skolit protivníka, k čemuž slouží škála nabízených úderů. Mezi bojové hry také patří postupové bojovky, kdy postava prochází sekvencemi plných nepřátel jež musí nějakým způsobem paralyzovat.

Příklady

Plošinové hry[editovat | editovat zdroj]

(plošinovky též skákačky nebo hopsačky)

V plošinových hrách překonává hlavní postava různé nástrahy vytvořeného světa - skáče přes překážky a vyhýbá se nebo likviduje své nepřátele. Během putování pak sbírá rozličné hodnotné předměty (bonusy), za které bývá na konci úrovně ohodnocena.

Příklady

Sportovní hry[editovat | editovat zdroj]

Simulace sportovního výkonu s nadsazenými aspekty, reálně neproveditelnými.

Příklady

Závodní hry[editovat | editovat zdroj]

Simulace závodů s nadsazenými aspekty, reálně neproveditelnými.

Příklady

Logické hry[editovat | editovat zdroj]

Arkády u nichž je hlavní devízou a nutností v postupu, používání logických vztahů a zákonitostí.

Příklady

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]