Apnoe

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Syndrom spánkové apnoe (apnoe, apnoická pauza) je chorobný stav, při kterém dochází k opakovanému, nekontrolovanému zadržení dechu (apnoické pauze) po určitý časový interval. Ten je doprovázený poklesem saturace krve kyslíkem (hypoxémia) nebo i bradykardií. Často se objevují u nedonošenců jako tzv. idiopatické apnoe způsobené nezralostí dechového centra.[1]

Syndrom spánkové apnoe (SSA) je definován frekvencí apnoe a hypopnoe za hodinu a jejich délkou. Patologickou hranicí je považována frekvence 5 až 10 apnoí za hodinu s délkou trvání 10 sekund.

Rozlišení druhů

Patofyziologie syndromu

Částečný nebo úplný uzávěr horních cest dýchacích, tzn. apnoe, vzniká, když síly udržující dostatečnou průchodnost cest jsou slabší než síly působící na uzavření. Průchodnost cest udržují svaly, jejichž aktivita klesá ve spánku a může být ovlivněna dalšími stavy pacienta, mezi které patří např. hypoxie, svalová onemocnění, apod. Pokud není kontrakce svalů dýchacích cest správně synchronizována s aktivitou bránice, může dojít ke kolapsu tkáně v důsledku podtlaku při nádechu. U většiny postižených pacientů jsou přítomná i anatomická zúžení dýchacích cest, např.: zvětšené tonsily, prodloužené měkké patro, nádorové onemocnění, apod. Dalším faktorem může být obezita pacienta, která způsobuje menší plicní objem, zvláště reziduální (zbytkovou) kapacitu, která nepřímo ovlivňuje velikost horních cest dýchacích. Tonus svalů podílejících se na dýchaní je dále negativně ovlivněn užíváním diazepamu a ethylalkoholu. Obě tyto látky ve svém důsledku zvyšují práh probuzení a činí apnoe delší. Dalším vlivem je i poloha pacienta vůči působení gravitační síly, která snižuje průřez horních cest dýchacích v poloze těla naznak.

Apnoe jsou ukončovány tzv. probouzecí reakcí, kdy dochází k obnově průchodnosti dýchacích cest. V průběhu reakce však nenastává trvalá bdělost, ale pacient ihned usíná. Souslednost těchto patologických jevů a následných reakcí vede k dělení spánku, které výrazně zhoršuje jeho kvalitu. Při obnově dýchacích cest dochází k hyperventilaci, kdy pacient kompenzuje nedostatek přísunu vzduchu.

Vliv na mozek

Existuje souvislost mezi objemem šedé hmoty mozkové a závažností SAS. U zkoumaných jedinců s prokázanou spánkovou apnoe klesá poměr šedé hmoty ku bílé hmotě se stoupající závažností poruchy. Tento nepoměr se nejvíce týká oblastí čelního laloku, temenního laloku a spánkového laloku. Při delší apnoe může klesnout poměr nasycení krve kyslíkem až na 70%, což prokazatelně poškozuje nervová spojení i samotné buňky hlavně v periferních oblastech mozku. Spekuluje se i o opačné možnosti. Tito jedinci mají méně vyvinuté nebo z nějakého důvodu poškozené některé oblasti spojené s kontrolou dýchání, jsou k této spánkové poruše více náchylní a při apnoe se probouzejí později. Této teorii nasvědčuje změna poměru obou typů mozkových hmot v závislosti na věku osob.

Diagnostika

Rozhodnutí o léčbě se zakládá na předešlé diagnóze. Využívá se procesu celonočního monitorování. Vyšetření se skládá z naměřených parametrů přístrojů, které jsou známé samostatně. Jedná se především o EEG, EKG, EMG. Dalšími zkoumanými biofyziologickými parametry jsou proud vzduchu, pohyby očí, saturace hemoglobinu kyslíkem. Takové komplexní vyšetření se nazývá polysomnografie. Mezi další možné postupy patří ORL vyšetření, plicní vyšetření a jiné metody, které se snaží odhalit vznik apnoe, případně vznik komplikací v dýchacích cestách.

Polysomnografie

Polysomnografie je víceparametrové vyšetření sloužící k monitorování dějů v lidském těle převážně během spánku. Výsledkem vyšetření je polysomnogram (zkráceně PSG). Význam slova je složen z kořenů Řeckého slova polus = mnoho, Latinského somnus = spánek a Řeckého graphein = psát.

Polysomnografie zkoumá soubor biologických a fyziologických změn, které mohou být doplněny videozáznamem monitorovaného pacienta. Vyšetření probíhá v noci, kdy pacient spí. Monitorování průběhu spánku může proběhnout buď v domácím prostředí pacienta pomocí přenosných záznamových zařízení, která jsou k pacientovi před spánkem připojena, nebo v prostředí spánkové laboratoře. Vyšetření zahrnuje ve většině případů záznam EEG (elektroencefalograf), záznam srdeční činnosti EKG (elektrokardiogram), záznam očních pohybů EOG (elektrookulogram), svalovou aktivitu EMG (elektromyogram), kyslíkovou saturaci a proud vzduchu nosní a ústní dutinou. U vyšetření je zohledněn pracovní nebo spánkový režim pacienta a jeho další zdravotní komplikace, které souvisí nebo se projevují během spánku.

Data z jednotlivých monitorovacích sond jsou kontinuálně sbírána a následně vyhodnocena z výstupu nazvaného polysomnogram. Ošetřující lékař volí před monitorováním konkrétní konfiguraci jednotlivých zařízení a množství příslušných sond. Zařízení snímající požadované životní funkce jsou mnohdy ve své standardní konfiguraci s mnoha přívodními kabely k jednotlivým sondám, a proto velké množství kabelů může následně omezit přirozené pohyby pacienta a zkreslit záznam.

EEG záznam se obvykle vytváří v konfiguraci s menším množstvím elektrod než je obvyklé. Jedná se o předběžné monitorování pacienta. V případě zaznamenání spánkových poruch jsou doplněny zbývající elektrody. Rozmístění elektrod odpovídá systému 10 – 20.

EKG ve své standardní konfiguraci využívá 12 elektrod. Pro účely polysomnografie se využívají 3 elektrody. Hlavním cílem záznamu je průběh QRS komplexu. Abnormality srdeční činnosti v závislosti na části spánku, průběhu dechu a dalších životních veličin mohou souviset se syndromem apnoe.

EMG slouží k monitorování bioelektrických signálů generovaných činností kosterního svalstva. Pro účely polysomnografie se monitrují především stavy svalstva končetin. Během spánku dochází v závislosti na jeho fázi k různým pohybům nebo k relaxaci svalů, ta je doprovodným projevem tzv. REM fáze. Svalové projevy během spánku jsou důležité kvůli další z možných příčin ovlivnující vznik apnoe, která se nazývá parasomnie. Je to soubor patologických stavů, z nichž některé mohou negativně ovlivňovat průběh spánku.

Podmnožinou této skupiny měřený parametrů je EOG, který snímá elektrické potenciály svalů očí. Snímané parametry pomáhají detekovat průběh spánku v REM fázi, pro kterou je typický zrychlený pohyb očí.

Pulsní oxymetrie měří množství saturovaného kyslíku v hemoglobinu.

Průtok vzduchu je měřen na konci nosní a ústní dutiny, nejčastěji pomocí tlakových senzorů. Další možností je měřit změny v obvodu hrudníku pomocí pásu s připevněným senzorem. Tento způsob měření může být zavádějící, protože měření nepodává informace o průtoku vzduchu na konci dutiny, ale o změnách v obvodu hrudního koše. Proto bývá zařízení doplněno jednodušším senzorem, který dává informaci, zda proudí vzduch přes ústní/nosní dutinu nebo ne. Průběh dechu je důležitým parametrem pro stanovení doby a délky apnoické pauzy ve spánku.

Dodatečné informace, mezi které patří videozáznam nebo zvukový záznam, se nejčastěji pořizují ve spánkové laboratoři, která je vybavena kamerami s nočním viděním.

Reference

  • V tomto článku je použit text článku Apnoe ve WikiSkriptech českých a slovenských lékařských fakult zapojených v MEFANETu.
  1. ↑ a b MUNTAU, Ania Carolina. Pediatrie. 4. vyd. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-2525-3. S. 14. 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu apnoe na Wikimedia Commons
  • MUDr. Jana Vyskočilová a kolektiv: Syndrom spánkové apnoe, Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně, 2001
  • Šonka, Karel: Apnoe a další poruchy dýchání ve spánku, Grada Publishing; Praha 2004, ISBN 80-247-0430-7
  • Paul M. Macey, Luke A. Henderson, Katherine E. Macey, Jeffry R. Alger, Robert C. Frysinger, Mary A. Woo, Rebecca K. Harper, Frisca L. Yan-Go, and Ronald M. Harper: Brain Morphology Associated with Obstructive Sleep Apnea, American Journal of Respiratory and Critical Care Medicine 2002 166:10, 1382-1387
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Apnoe&oldid=15939227“