Anna Girò

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Anna Girò (1710/1711 – po roce 1748), též Anna Giraud La Mantovana, vlastním jménem Anna Maddalena Teseire, byla italská pěvkyně. Je známá díky spolupráci s hudebním skladatelem Antoniem Vivaldim, který pro ni napsal množství oper.

Život a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Narodila se okolo roku 1710, není známo kde. Velkou část svého dětství strávila v Mantově kterou ve 12 letech opustila a vydala se do Benátek. Byla jedinou dcerou francouzského parukáře Pietra a jeho ženy Bartolomey Tessieri. Oba manželé měli ještě děti z předešlého manželství. Pietro měl dva syny a Bartolomea měla dceru jménem Paolina Trevisan, všichni sourozenci byli starší než Anna. Někteří historici uvažují o tom, že Paolina nebyla Aninou sestrou nýbrž matkou. V Benátkách začala studovat u Thomase Albinoniho. V roce 1724 vystupovala v Benátkách v Albinoniho opeře vedle Chiari Orlandi, také Albinoniho studentky.

Okolo roku 1725/1726 se stala studentkou a společnicí Antonia Vivaldiho a společně se svou sestrou se stala pravidelnou součástí jeho doprovodu. V roce 1927 poprvé vystoupila v jeho opeře Farnace.

Přesné detaily jejich vztahu jsou nejasné, ale je jisté, že Anna byla pravděpodobně nejbližší osobou jeho rodiny.O jejich vztahu se hodně diskutovalo a církev jejich vztah hodně napadala. Nesrovnával se s celibátem který Vivaldi musel dodržovat jakožto kněz. Kardinál Tommaso Rufo nepovolil Vivaldimu odjet do Ferrary a uvést tam svou operu aby se tam nesetkal s Annou která ve Ferraře právě pobývala. Skladatel v dopise příteli píše: "Dělat operu bez Giró je nemožné, protože nelze nalézt podobnou primadonu. Dělat operu beze mne, to nemohu dopustit." poté pokračuje "Co mne nejvíce uráží, je skutečnost, že Jeho Eminence Rufo ty ubohé ženy(Annu a její sestru Paolinu Giró) zatěžuje poskvrnou, jakou svět nikdy na nich neviděl. Čtrnáct let jsme společně cestovali mnoha evropskými městy, a všude byla jejich počestnost obdivována; také pro Ferraru to platí. Tyto ženy jsou mi velkou oporou, protože znají všechny mé vady. To jsou skutečnosti, které zná takřka celá Evropa." Vivaldi se k jejich vztahu vyjádři poté ještě jednou v dopise kde uvedl že je "čistě umělecký." Po dvacet let mu zůstala oddaná, objevovala se téměř v každé jeho opeře a zůstala s ním i při jeho pádu a náhlé smrti v roce 1741.

Pokračovala ve své úspěšné kariéře až do roku 1748. Pak ze své funkce zpěvačky odstoupila a vdala se 20. srpna 1748 za hraběte Antonia Mariu Zanardini Landiho. Po smrti Vivaldiho kromě toho že se Anna provdala a do roku 1748 ještě vystupovala již o ní ani Paolině nejsou žádné další zmínky.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

V pochvalném listu její zpěv srovnávali "s milostnou harmonií, neboť povznáší k nebesům. Pohled umělkyně vyjadřuje sladké utrpení srdcí. Je jako slunce, které propůjčuje svým paprskem ozdobu a krásu. Ani slavík nepřináší zprávu o lásce, tak jako zpěv dojímající každou duši, jenž má tisíce kouzel a rozkoší." Také Vivaldi si vysoce cenil jejího umění. Byla dokonalou jevištní umělkyní, vystihla charakter každé postavy, možná, že její umění herecké stálo výše než její zpěv. V každém případě Vivaldi vybíral každý text, psaný v libretech, tak, aby vyhovoval postavě, kterou měla Anna Giró ztvárnit. Anna Giró bývala se sestrou zpravidla doma, a tak ji často Vivaldi povolal, aby jej podporovala v jeho skladatelské činnosti, dokonce jej obdivovala. Měla prý hezké oči, upravené vlasy, v pase byla hubená a svou ušlechtilostí prý působila na muže. Přitom však nebyla vysloveně krásná. Vivaldi pro ni psal árie, které vyjadřovali vášně, vnitřní pohyb, dění což vyžadovalo interpretačně proměnlivý výraz zprostředkovaný vhodnou gestikou a mimikou. Navštívila za svůj život rozmanitá města. V některých se zdržela tři roky, v jiných dva, v některých zase jen šest, pět nebo tři měsíce. Vždy ji provázela sestra.