Aleš Vašíček

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Aleš Vašíček
Aleš Vašíček (2018)
Aleš Vašíček (2018)
Narození22. února 1947 (77 let)
Ostrava
VzděláníVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Alma materVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolánísklářský výtvarník a sochař
OceněníGrand Prize
Internatinal Glass Exhibition
Kanazawa (1990)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aleš Vašíček (* 22. února 1947 Ostrava) je sochař a sklářský výtvarník

Život[editovat | editovat zdroj]

Aleš Vašíček v letech 1962-1966 absolvoval Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodu. Ve studiu pokračoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u doc. Václava Plátka (broušené sklo a glyptika) a ve sklářském ateliéru prof. Stanislava Libenského. Studia zakončil roku 1972. Pracuje jako umělec ve svobodném povolání.[1]

Roku 1979 byl jedním z vybraných autorů na prestižní výstavě New Glass - A Worldwide Survey v Corningu. Výstava pak putovala do Toleda, Metropolitního muzea v New Yorku, San Francisca, Londýna, Tokya a Paříže.[2] Roku 1989 byl hostujícím profesorem na Akademii užitých umění v Ženevě a ve Sklářském centru Quebec v Montrealu a v letech 1989, 1990, 1996, 2001 a 2004 ve sklářském centru v Sars-Poteries ve Francii. Roku 1997 zde absolvoval dvouměsíční tvůrčí pobyt.[3] Od roku 1992 měl možnost realizovat svá díla také ve spolupráci s japonskými architekty.[4][5]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 1990 Grand Prize, Internatinal Glass Exhibition, Kanazawa[6][7]
  • 2000 Honorary mention, Koganezaki Glass Museum, Koganezaki, Japonsko

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Aleš Vašíček se po absolvování VŠUP zabýval převážně broušeným a leštěným optickým sklem a zkoumal vztah elementárních geometrických tvarů ke světlu. Základní tvary se v dílech vzájemně prostupují, vytvářejí celek sestavený z několika dílů nebo jsou dotvářeny broušením (Půlkoule - tři segmenty, 1978).[8] Patřil k předním reprezentantům tohoto trendu v Československu a získal respekt i v zahraničí.[9] Sám přispěl podstatně k rozvoji prizmatické plastiky díky svému skulpturálnímu cítění i jako zručný brusič. Přelomovou výstavou tvůrců prizmatických plastik (označovaných jako "kostičkáři") na téma krychle bylo roku 1981 společné vystoupení s Oldřichem Plívou, Marianem Karlem a Jánem Zoričákem v Nové síni v Praze (Aleš Vašíček: Rotor, 1981).[10] Po této výstavě se ale skupina rozešla, protože nápady se začaly opakovat a každý z výtvarníků se vydal jinou cestou.[11][12]

Vašíček v 80. letech opustil prizmatickou plastiku, která mu začala připadat příliš rigidní, chladná a arogantní[13][14] a začal hledat cestu k větší obsahové sdílnosti a emotivní působivosti skla tavením v sochařsky modelované formě. Roku 1986 instaloval ve svém ateliéru dvě tavicí pece.[15] Zkoumal zejména uzavřený nebo polootevřený prstencový útvar, který je i v jeho následující tvorbě dominantní (Velký prstenec, 1984).[16][17]

Vyprofiloval se ve výraznou sochařskou osobnost[18] s velkorysým plastickým cítěním.[19] Autor klade důraz na prostorovou expresivnost svých soch, hýří napětím a energií[12] a využívá transparence skla a jeho optických kvalit k posílení účinku.[20] Volí barvy skla, které evokují oheň, zemi a vodu, zatímco zdánlivá lehkost závojů a bublin vyjadřuje vzduch.[14] V jeho tvorbě nastal zásadní přelom, když ponechával stopy modelace, integroval do skla předměty jako např. mořské mušle[13], začal využívat trhlin, zlomů a jakoby pulzujících struktur v nitru průhledného tvaru. Efekt světla potlačil matným povrchem svých plastik, které tak světlo pohlcují a neodrážejí.[14]

Později začal uplatňovat v sochách "barokní princip", kde striktní architektonický řád narušuje dynamický prvek rozvinutý do prostoru.[13] Sochy reflektují nekonečný zápas mezi řádem a chaosem a pravidelným rytmem zrození a smrti nebo spánku a bdění, do kterého náhle vstoupí emoce, nečekaná setkání nebo zvraty osudu a dají prostor náhodě, která naruší řád a pevnou formu.[13] Námětem se stala kosmologicky chápaná příroda.[21] Od roku 1993 jsou jeho plastiky velmi expresivní (Modré jezero, Modrý oblouk) a vrcholí v cyklu Živly z roku 1995. Z této linie tvorby se vymyká Zvěstování (1994), kde jsou do vnitřního obvodu prstence náznakově zakomponovány postavy P. Marie a anděla.[9]

Během pobytu v Sars-Poteries roku 1997 mu barva skla přestala vyhovovat a považoval ji za zavádějící. Vrátil se k primárním vlastnostem skla a začal své nové robustní plastiky tvořit z čirého křišťálového skla, kde je čistota materiálu konfrontována se stopami modelace, které rozptylují světlo.[14]

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Aleš Vašíček v Museum Jan van der Togt
  • Yokohama Museum of Art
  • Kanazawa City Hall
  • Koganezaki Crystal Park Museum
  • Kunstsammlungen der Veste Coburg
  • Musée des Arts décoratifs, Lausanne
  • Musée du Verre de Sars-Poteries
  • Chateau Pichon Longueville
  • Museum für Kunst und Gewerbe, Hamburg
  • Museum Kunstpalast, Düsseldorf
  • Glasmuseum Ernsting Stiftung, Coesfeld
  • Museum of Applied Arts, Mexico
  • Museum van der Togt, Amsterdam
  • Hambros Bank, Londýn
  • Barcelona City Hall
  • Moravská galerie v Brně[22]
  • Krajské muzeum Východních Čech, Pardubice
  • Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
  • Muzeum umění Olomouc
  • Severočeské muzeum p.o., Liberec

Instalace v exteriéru, symposia[editovat | editovat zdroj]

Aleš Vašíček: Zlomené srdce, Střížkov
  • 1984 Moje radosti (ztavené přebrušované hranoly, kresba, Kopanina
  • 1986 Triangl (přebrušované tavené sklo, kov 5 x 5 m), akce Prostor 3[23]
  • 2020 Zlomené srdce, Praha Střížkov

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Autorské[editovat | editovat zdroj]

  • 1989 Aleš Vašíček, Galerie Trois (Georgette Strobino), Ženeva
  • 1990 Aleš Vašíček, Elene Lee Gallery, Montreal
  • 1991 Aleš Vašíček, Galerie Atrium, Praha
  • 1992 Aleš Vašíček, Nakama Gallery, Japonsko
  • 1993 Aleš Vašíček, Galerie Cristine Wacques, Brusel
  • 1993 Aleš Vašíček: Glass Sculptures, Galerie Rob van den Doel, Praha
  • 1994 Aleš Vašíček, Heller Gallery, New York City
  • 1995 Aleš Vašíček, Museum van der Togt, Amsterdam
  • 1995 Aleš Vašíček, Glasgalerie Stölting, Hittfeld
  • 1996 Aleš Vašíček, Nakama Gallery, Japonsko
  • 1997 Aleš Vašíček, Art Glass Gallery, Luxembourg
  • 1998 Aleš Vašíček, Lunes de Cristal
  • 2001 Aleš Vašíček: Porušení rovnováhy, Galerie Synagoga, Hranice
  • 2001 Aleš Vašíček, Nakama Gallery, Japonsko
  • 2003 Aleš Vašíček, Heller Gallery, New York City
  • 2006 Aleš Vašíček, Heller Gallery, New York City
  • 2006 Aleš Vašíček, Studio Glas Gallery, Londýn
  • 2007 Aleš Vašíček: Otisky skutečnosti, Ostravské muzeum
  • 2011 Aleš Vašíček: Sklo / Glass, Východočeské muzeum, Pardubice
  • 2017 Aleš Vašíček: Ozvěna, Libeňská synagoga (Synagoga na Palmovce), Praha

Kolektivní (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • 1973 Art tchèque contemporain: Gravure, céramique, verres / Zeitgenössische tschechische Kunst: Druckgraphik, Keramik, Gläser, Musée d'art et d'histoire Fribourg / Museum für Kunst und Geschichte Freiburg , Fribourg
  • 1973 Metamorfózy skla, Moravská galerie v Brně
  • 1973/1974 Böhmisches Glas der Gegenwart, Museum für Kunst und Gewerbe Hamburg, Museum Kunstpalast (Kunstmuseum Düsseldorf), Düsseldorf, Badisches Landesmuseum Karlsruhe, Kunstgewerbemuseum Berlin, Kunstsammlungen der Veste Coburg
  • 1977 Umělecké sklo 1977. Oborová přehlídka současné sklářské tvorby, Praha
  • 1979 Výtvarní umělci dětem, Praha
  • 1980 Trienále řezaného skla, Uměleckoprůmyslové muzeum, Brno
  • 1980 Die Kunst Osteuropas im 20. Jahrhundert, Garmisch-Partenkirchen
  • 1980 Licht, Form, Gestalt, Kunstmuseum Düsseldorf im Ehrendorf, Düsseldorf
  • 1981 Sklo (M. Karel, O. Plíva, A. Vašíček, J. Zoričák), Galerie Nová síň, Praha
  • 1982 Prostor 1, Památník národního písemnictví, Praha
  • 1983 Skleněná plastika, Dům umění města Brna
  • 1983 Prostor 2, Veletržní palác, Praha
  • 1984/1985 Století designu, Výstavní síň generálního ředitelství Výstavby hlavního města Prahy, Praha
  • 1984 Československé sklo '84: Umělecká sklářská tvorba, Valdštejnská jízdárna, Praha
  • 1984 Setkání: Skleněná plastika v historickém prostředí, Zámek Telč
  • 1984 Glassculpturen, Zwolsche Algemeene N.V., Nieuwegein
  • 1985 Sto let českého užitého umění: České užité umění 1885-1985 ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze k stému výročí založení muzea, Uměleckoprůmyslové museum, Praha
  • 1986 Prostor 3, vodní nádrž, Všemina
  • 1987 Vidre d´art, Hivernacle Barcelona
  • 1989/1990 Reflex der Jahrhunderte, Grassi - Museum für Angewandte Kunst, Lipsko
  • 1991/1992 Nomades del Vidre, Barcelona, Barcelona
  • 1991 Prague Glass Prize 91 / Sklářská cena Praha 91, Mánes, Praha
  • 1992 Sztuka czeska i słowacka XX. w., Muzeum Narodowe we Wrocławiu
  • 1992 Souvztažnosti, Skleněná plastika a vitráže 1992, Dům umění města Brna
  • 1992/1993 Festival českého a japonského skla 1992 - 1993, Mánes, Praha, Muzeum dekorativního umění Azabu, Tokio, Village of Glass, Hiroshima, Machida City Museum of Graphic Art, Bohemia Glass Museum Karuizawa, Nagano
  • 1995 One Hundred Years of Bohemian Glass, Takasaki Museum of Art
  • 1995 Česká tavená skleněná plastika, Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
  • 1998 Zeitgenössische tschechische Glaskunst, Tschechisches Zentrum Berlin
  • 1999/2000 Czech Glass 1999, Peking
  • 2000 Light Transfigured - Contemporary Czech Glass Sculpture, Hida Takayama Museum of Art, Gifu, Toyama Shimin Plaza, Toyama
  • 2001 Masters of Czech crystalware, National Museum of History, Taipei
  • 2001 Light Transfigured - Contemporary Czech Glass Sculpture, Hiroshima City Museum of Contemporary Art, Kanazu Forest of Creation, Fukui, Odakyu Museum, Tokio
  • 2009 Connections 2009, Contemporary European Glass Sculpture/ Současná evropská skleněná plastika, Mánes, Praha
  • 2009/2010 Voices of Contemporary Glass: The Heineman Collection, The Corning Museum of Glass
  • 2009 Biënnale Kijkduin 2009: Echo's van de zee, Kijkduin
  • 2011 Sklo (M. Karel, O. Plíva, A. Vašíček, J. Zoričák), Galerie Nová síň, Praha[24]
  • 2011/2012 Éclats! Le musee se met au verre... contemporain, Museum Würth, Erstein (Bas-Rhin)
  • 2012 Místo v čase, Libeňská synagoga (Synagoga na Palmovce), Praha
  • 2012/2013 Vše nejlepší! České sklářské umění, Uměleckoprůmyslové museum, Praha
  • 2014 Tavená skleněná plastika II, MG Železný Brod
  • 2016 Královské slavnosti, Empírový skleník, Praha

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Who´s Who in Contemporary Glass Art, p. 580
  2. ↑ Petrová S, 2001, s. 90-91
  3. ↑ kat. Aleš Vašíček, 1997?, nedatováno
  4. ↑ Petrová S, 2001, s. 94
  5. ↑ IGS: Pavel Vašíček
  6. ↑ Henk: "Kanasawa's Grand Prize voor Vasicek: 'Symbols of the Sky, the Moon'". Bulletin, Vereniging van Vrienden van Modern. Glas, no. 1, 1991, pp. 22-23
  7. ↑ Petrová S, 2001, s. 210
  8. ↑ Petrová S, 2001, s. 115
  9. ↑ a b Adlerová A, in NEČVU - Dodatky, s. 817
  10. ↑ Šindelář D, 1981
  11. ↑ Sylva Petrová, 2001, s. 118
  12. ↑ a b Aleš Vašíček, aut. katalog, 1994
  13. ↑ a b c d Petrová S, 1995
  14. ↑ a b c d Anne Vanlatum, in: Aleš Vašíček - sklo, 2000
  15. ↑ Aleš Vasicek, Georgette Strobino, Galerie Trois, Genéve, 1989
  16. ↑ Petrová S, 2001, s. 127
  17. ↑ Peter Layton, Glass Art, 1996, s. 94
  18. ↑ Langhamer A, 1999, s. 254
  19. ↑ Volrábová A, Sklo, obrazy, grafika, nedat., nestránkováno
  20. ↑ Petrová S, 2001, s. 210
  21. ↑ Machalický J, 2007
  22. ↑ Moravská galerie v Brně: Aleš Vašíček - Rotor
  23. ↑ Kristian Suda, Prostor III, vodní nádrž Všemina, 1986
  24. ↑ Galerie Nová síň, Sklo, 2011

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Katalogy[editovat | editovat zdroj]

  • Aleš Vašíček, aut. katalog, Heller Gallery, New York 1994
  • Aleš Vašíček, aut. katalog, text Sylva Petrová, Museum van der Togt, Amsterdam 1995
  • Aleš Vašíček, aut. katalog, 1997?
  • Ales Vasicek, Musée du Verre, Conches-en-Ouch (Eure) 1998
  • Aleš Vašíček, Anne Vanlatum: Aleš Vašíček - Sklo, Hranice 2000
  • Aleš Vašíček, Městské muzeum a galerie Hranice 2001
  • Jiří Machalický: Aleš Vašíček - tavené sklo, Ostravské muzeum 2007

Souborné publikace (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Dušan Šindelář, Sklo, kat. 12 s., Galerie Nová síň, Praha 1981
  • Pavla Drdácká, Mezinárodní sklářské sympozium Nový Bor 1982, ÚBOK Praha 1982
  • Glassculpturen, Zwolsche Algemeene N.V., Nieuwegen 1984
  • Kristian Suda, Prostor III (vodní nádrž Všemina), 1986
  • Sto let českého užitého umění (České užité umění 1885-1985 ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze k stému výročí založení muzea), 244 s., Praha 1987
  • Who´s Who in Contemporary Glass Art. A Comprehensive World Guide to Glass Artists-Craftsmen-Designers, Waldrich Verlag, München 1993, p. 580
  • One Hundred Years of Bohemian Glass, Takasaki Museum of Art 1995, p. 133
  • Antonín Langhamer, Česká tavená skleněná plastika, 55 s., Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou 1995, ISBN 80-901809-4-9
  • Peter Layton, Glass Art, 216 p., A & C Black, University of Washington Press 1996, ISBN 0-295-97565-2
  • Jiří Bohdálek, Exhibition Czech Glass P.R. China 1999-2000
  • Antonín Langhamer, Legenda o českém skle / The Legend of Bohemian Glass / Legende vom böhmischen Glas, 292 s., TIGRIS spol. s r. o., Prštné, Zlín 1999, ISBN 80-86062-02-3
  • Sylva Petrová, Light Transfigured - Contemporary Czech Glass Sculpture, 161 s., Asahi Shimbun 2000
  • Sylva Petrová, České sklo, Gallery (Jaroslav Kořán) 2001, ISBN 80-86010-44-9
  • Oldřich Palata, Stanislav Libenský a jeho škola / and His School / und seine Schule / et son école /, 176 s., Galerie Prager Kabinet, Salcburk, Popi Praha 2001, ISBN 80-238-7608-2
  • Guo li li shi bo wu guan, Masters of Czech crystalware, Taipei 2001, ISBN 957-02-7802-1, p. 48
  • Alena Adlerová: Aleš Vašíček, in: A. Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění - dodatky, 988 s., Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky 2006, ISBN 80-200-1209-5, s. 817
  • Milan Handl a kol., Connections 2009 (Contemporary European Glass Sculpture/ Současná evropská skleněná plastika), 180 s., Agency Prague Cherry 2009
  • Sylva Petrová, Biënnale Kijkduin 2009
  • Marie-France Bertrand, Éclats! Le musee se met au verre... contemporain, Museum Würth 2011
  • Ivo Křen, Místo v čase, Libeňská synagoga (Synagoga na Palmovce), Praha 2012
  • Josef Šrejma, Metroart (Výtvarná monografie metra 1974–1994), 197 s., Praha 2019, ISBN 978-80-270-6286-7
  • Alena Volrábová, Sklo, obrazy, grafika (Eliáš, Matouš, Rožátová, Rybák, Vaňura, Vachtová, Vašíček, Volráb), nedatováno

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Aleš_Vašíček&oldid=23375252“