Ady Claude
| Ady Claude | |
|---|---|
 | |
| Narození | 8. června 1913 Oberkorn |
| Úmrtí | 12. února 1942 (ve věku 28 let) Kolín nad Rýnem |
| Povolání | odbojář |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ady Jean Pierre Claude (8. června 1913, Oberkorn – 12. února 1942, Kolín nad Rýnem) byl lucemburský člen odboje proti nacionálnímu socialismu.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Ady Claude se narodil otci pocházejícímu z Hobscheidu a matce z přísně katolické rodiny z Garnichu. Nejdříve vyrůstal v Oberkornu a od roku 1921 v Garnichu. Později se rodina přestěhovala do Differdangenu. Jeho rodným jazykem byla lucemburština/němčina. Spolu se svými čtyřmi sourozenci (dvěma bratry a dvěma sestrami) byl vychováván jako katolík a byl silně věřící. Od roku 1929 pracoval ve firmě Differdinger Hütte a od roku 1932 působil jako aktivní člen a později vedoucí katolické skautské skupiny v Differdangenu.
Působení v odboji a jeho zatčení[editovat | editovat zdroj]
Poté, co bylo Lucembursko od 20. ledna 1940 okupováno Němci, se Claude otevřeně postavil proti začlenění Lucemburska do Německé říše. Napsal dopis veliteli civilní správy Gauleiterovi Gustavu Simonovi, ve kterém vyjádřil svůj nesouhlas se svým nuceným pracovním nasazením pro Německou říši, které mu bylo Simonem dne 23. května 1941 nařízeno. I přes tlak svého okolí (německé přítelkyně, zaměstnavatele) a přes hrozbu ztráty zaměstnání, neustále odmítal vstoupit do Volksdeutsche Bewegung. Když založil ilegální odbojovou skupinu Lëtzeburger Freihétskampf (L.F.K.), která se rekrutovala ze členů skautské skupiny v Differdangenu, jež byla v roce 1940 Gauleiterem zakázána, nebyl již pro civilní správu ani tajnou policii neznámou osobou. Skupina byla zrazena a Gestapo její členy dne 1. října 1941 pozatýkalo. Dalších třicet členů bylo zatčeno 5. listopadu 1941. Všichni byli odvezeni k výslechu do Koncentračního tábora Hinzert.
Obžaloba a soud[editovat | editovat zdroj]
Dne 19. ledna 1942 začal před Sondergerichtem Lidového soudu v Lucembursku hromadný proces se třinácti obžalovanými ze skupiny L. F. K. Mezi souzenými byl i Claude. Obžaloba vedená státním zástupcem Leonhardem Drachem je vinila ze zrady a také držení zbraní, výroby letáků, odposlechu a šíření rozhlasových zpráv.[1]
Pro Claudeho a spoluobžalovaného Dominika Dondelingera z Rümelingenu požadoval Drach trest smrti. Dne 23. ledna 1942 byli oba k tomuto trestu odsouzeni a převezeni na centrální popraviště ve věznici v Kolíně nad Rýnem.[2] Ta byla v roce 1969 zbořena a na jejím místě se nachází Klingelpützpark s pamětním kamenem připomínajícím nacistické oběti. Ostatní obžalovaní byli odsouzeni k odnětí svobody.[3]
Poprava[editovat | editovat zdroj]
Den před svou popravou, 11. února 1942, napsal Claude svůj poslední dopis. Popraven byl gilotinou dne 12. února 1942 v 5:20 ráno. Poprava byla řízena státním zástupcem Otto Schulzem.[4] Po oficiálním přečtení rozsudku smrti, jej kat Friedrich Hehr popravil.
Stejně jako v případě dalších Lucemburčanů (celkem jich bylo 21) popravených v Kolíně, bylo i jeho tělo přeneseno do jednoho z anatomických ústavů v Kolíně nad Rýnem, Bonnu či Münsteru, kde bylo uloženo do formaldehydu a uchováno v betonové nádrži. Mrtvoly popravených byly nalezeny po válce a některé z nich byly identifikovány. U Claudeho těla se to nepodařilo.[5] Na podzim roku 1944, krátce před evakuací německých jednotek z Lucemburska, nechal Drach na nádvoří Krajského soudu v Trevíru spálit všechny spisy zvláštního soudu klasifikované jako tajné.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ady Claude na německé Wikipedii.
- ↑ a b Claudes Prozess und Drachs Prozessführung, siehe Weblink: mahnmal-koblenz.de, Teil 3, Seite 5–6, 10 Dostupné online
- ↑ Letzter Brief (Auszug) in Piero Malvezzi und Giovanni Pirelli: Lettere di condannati a morte della Resistenza Europea, Verlag: Giulio Einaudi, Turin 1954; deutsch: Letzte Briefe zum Tode Verurteilter, Verlag: dtv, München 1962, Seite 183–187: Chronologie des luxemburgischen Widerstands mit Kurzbiographie und Auszug aus dem Abschiedsbrief
- ↑ Einzeilige Maschinenabschrift des Manuskripts, 21 Seiten, siehe Website: ons-jongen-a-meedercher.lu Dostupné online
- ↑ Matthias Herbers: Organisationen im Krieg, Die Justizverwaltung im Oberlandesgerichtsbezirk Köln 1939–1945, Beiträge zur Rechtsgeschichte des 20. Jahrhunderts, Band 71, Verlag Mohr Siebeck, Tübingen 2012; Darstellung der Tätigkeit Drachs und Schulz' in Luxemburg und Köln
- ↑ Bulletin 2001-2 mit dem Bericht der Kommission zwecks Aufsuchung und Verhaftung von Kriegsverbrechern in Köln-Klingpütz, November 1945; mit Details über die Hinrichtung, Entdeckung und Überführung der sterblichen Überreste der Opfer und dem Bericht Adam Pehls; (Memento vom 2. Juli 2018 im Internet Archive), Website Ettelbrücks und des dortigen Patton-Museums. Dostupné online
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ady Claude na Wikimedia Commons
