Adhezní řízení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Adhezní řízení (z lat. adhaere = lnout;) označuje v právu takové řízení, které by bylo možno vést samostatně, avšak protože je souběžně vedeno jiné (hlavní) řízení, lze věc projednat s nižšími procesními náklady v jeho rámci.

Od adhezního řízení je třeba lišit spojení několika věcí ke společnému projednání; v těchto případech chybí mezi řízení vztah subordinace a není vyloučeno, aby po rozhodnutí o jedné dílčí věci pokračovalo řízení o ostatních návrzích. U adhezního řízení to možné není, to je vždy závislé na řízení hlavním a jeho skončením se končí i adhezní řízení. Nebyl-li nárok uspokojen v adhezním řízení, je třeba uplatnit ho novým návrhem.

Příklady adhezního řízení[editovat | editovat zdroj]

Adhezní řízení není přípustné iniciovat libovolně, ale pouze v zákonem vymezených případech. Příkladem je rozvodové řízení, v jehož rámci soud rozhoduje o péči o nezletilé děti, nebo trestní a přestupkové řízení, v němž může poškozený uplatnit nárok na náhradu škody.

Trestní řízení[editovat | editovat zdroj]

V trestním řízení je možné projednat nárok poškozeného na náhradu škody, která mu trestným činem vznikla. Adhezní řízení není nijak od projednávání hlavní věci, viny a případného trestu obžalovaného odděleno, nárok na náhradu škody se projednává současně. Aby k tomu došlo, musí ovšem poškozený svůj nárok včas uplatnit, pokud jej neuplatní, soud o této věci nerozhodne. Musí tak učinit nejpozději do zahájení dokazování v hlavním líčení,[1] soud ho nicméně po přednesení obžaloby i tak vyzve, aby se vyjádřil, zda nárok uplatňuje.[2] V návrhu na přiznání náhrady způsobené škody musí poškozený uvést důvod svého nároku, výši požadované náhrady a vůči kterému obžalovanému jej uplatňuje, jestliže je stíháno více osob.

Soud je výší uplatněného nároku vázán, nemůže přiznat více. Rozhoduje o něm pak podle výsledků dokazování, pokud v něm byl nárok spolehlivě zjištěn, v odsuzujícím rozsudku mu ho poškozenému přizná.[3] Jestliže zjištěn nebyl, nebo pokud by bylo nutné vést další rozsáhlé dokazování, které by trestní řízení neúměrně prodlužovalo, odkáže poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních. Stejně tak jej odkáže v případě, kdy mu přizná jen část uplatněného nároku, nebo pokud by byl obžalovaný obžaloby zproštěn.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. § 43 odst. 3 trestního řádu
  2. § 206 odst. 2 trestního řádu
  3. § 228 trestního řádu
  4. § 229 trestního řádu

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]