Sexmise

Sexmise
	Logo filmu s originálním polským názvem
Základní informace
Původní název	Seksmisja
Země původu	Polsko
Jazyk	polština
Délka	116 min
Žánry	filmová komedie; sci-fi film; komediální sci-fi; postapokalyptický film; dystopický film; speculative fiction film
Scénář	Juliusz Machulski; Pavel Hajný
Režie	Juliusz Machulski
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role	Jerzy Stuhr; Olgierd Łukaszewicz; Beata Tyszkiewicz; Bozena Stryjkówna; Boguslawa Pawelec; … více na Wikidatech
Produkce	Juliusz Machulski
Hudba	Henryk Kuźniak
Kamera	Jerzy Łukaszewicz
Kostýmy	Małgorzata Braszka
Střih	Mirosława Garlicka
Výroba a distribuce
Premiéra	14. května 1984 (Polsko); říjen 1984 (Chicago International Film Festival); 2. února 1985 (Göteborg Film Festival); … více na Wikidatech
Produkční společnost	Studio Filmowe Kadr
Distribuce	Studio Filmowe Kadr
	Sexmise na ČSFD, Kinoboxu, IMDb; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sexmise (pol. Seksmisja) je polský sci-fi film z roku 1984 režiséra Juliusze Machulského. Pojednává o totalitní a nesvobodné společnosti v roce 2042, které zcela vládnou ženy.^[1]

Obsazení

Olgierd Łukaszewicz	Albert Starski
Jerzy Stuhr	Maksymilian 'Maks' Paradys
Bożena Stryjkówna	Lamia Reno
Bogusława Pawelec	Emma Dax
Hanna Stankówna	Tekla
Beata Tyszkiewicz	Berna
Ryszarda Hanin	Dr. Jadwiga Yanda
Barbara Ludwiżanka	Julia Novack
Hanna Mikuć	Linda
Elżbieta Zającówna	Zająconna
Janusz Michałowski	profesor Wiktor Kuppelweiser
Wiesław Michnikowski	její Excelence

Příběh

Děj filmu začíná v roce 1991. Doktor Kuppelweiser objevil hibernátor, který pomocí snížení tělesné teploty umožňuje lidem v umělém spánku přečkat celá staletí. Televize vysílá experiment, ve kterém se dva dobrovolníci, Max a Albert, podrobují hibernaci na tři roky jako součást pokusu vedeného doktorem Viktorem Kuppelweisserem. Max s Albertem byli vykopáni mnohem později a ocitají se v roce 2044 v podivném, sterilním světě pod zemí bez mužů, ve společnosti řízené ligou žen. Během jejich hibernace totiž proběhla válka, při které byla použita bomba M. Tato zbraň měla dočasně ochromit mužské geny, ale kvůli chybě došlo k jejich úplnému zničení, čímž se Max a Albert stali jedinými muži na planetě. V důsledku války se zemský povrch stal neobyvatelným, takže se přeživší ženy musely uchýlit pod zem.^[1] Mezitím díky partenogenezi ženy dlouhodobě "produkovaly" v laboratorních podmínkách pouze dívky. Max a Albert jsou ze situace lidstva zděšeni.

Brzy si uvědomí, že se stali pokusnými králíky v rukou zvědavých žen, které je považují za cenný objev. O jedinečný archeologický nález dvou živých samců vypukne spor mezi dvěma soupeřícími skupinami vědkyň – skupinou Archeo a skupinou Genetix, které oba muže jako „přežitek minulosti“ chtějí pro svůj výzkum. Jejich přítomností je znepokojena diktátorka Její Excelence. Probíhá soud, na kterém se hlasuje o naturalizaci (nucené operativní změně pohlaví) nebo likvidaci mužů. Nakonec převahou jednoho hlasu vítězí volba naturalizace. Oba muži prchají před ženskou policií, ale jsou chyceni. Ženy je považují za ještě nebezpečnější, než si myslely, a rozhodnou se je ne likvidovat, ale spíše naturalizovat, aby se stali ženami, nebo je použít k transplantaci orgánů a jako objekty experimentů. Doktorka Lamia jim pomáhá, protože ztratila právo provádět výzkum na mužích kvůli intrikám sester v oddělení Genetix (zodpovědném za genetické otázky).

Spolu s nově nalezenou spojenkyní Lamií Renovou vyjdou na povrch a pronásledovatelkou Emmou. Záhy zjišťují, že žádná radiace není, Země také není zničená a vše je živé. Dokonce naleznou i sídlo vůdkyně podzemního města, která je nazývána Její Excelencí. Na povrch se nakonec prodere i to, že Její Excelence není žena, ale přeživší muž přestrojený za ženu, který se žen bojí. Albert a Max provádějí biologickou sabotáž v "inkubátoru novorozenců", což vede k narození prvních chlapců od války místo dívek.

Ukazuje se, že mocní se na jednu stranu chovají podle oficiálního řádu systému, ale zároveň požívají neuvěřitelných výhod. Tento film byl populární v 80. letech 20. století hlavně proto, že vtipným a originálním způsobem poukazoval na stav tehdejší reálně socialistické společnosti.

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b JANICKI, Stanisław. Polskie filmy fabularne 1902-1988. Warszawa: Wydawnictwa Artystyczne i Filmowe, 1990. Kapitola Seksmisja, s. 343. (polština)

Související články

Dvanáct opic

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Sexmise na Wikimedia Commons
Dílo Sexmise ve Wikicitátech
Sexmise v Česko-Slovenské filmové databázi
Sexmise v Internet Movie Database (anglicky)

[PFF-343-1] JANICKI, Stanisław. Polskie filmy fabularne 1902-1988. Warszawa: Wydawnictwa Artystyczne i Filmowe, 1990. Kapitola Seksmisja, s. 343. (polština)

[1]