Přeskočit na obsah

Racek novozélandský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxRacek novozélandský
alternativní popis obrázku chybí
Racek novozélandský (Christchurch)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neoghathae)
Řáddlouhokřídlí (Charadriiformes)
Podřádracci (Lari)
Čeleďrackovití (Laridae)
RodChroicocephalus
Druhracek australský (Larus novaehollandiae)
Binomické jméno
Chroicocephalus novaehollandiae scopulinus
Forster, 1844
Trinomické jméno
Chroicocephalus novaehollandiae scopulinus
Forster; 1844
Synonyma
  • racek rudozobý
  • Larus scopulinus
  • Larus novaehollandiae scopulinus
  • Chroicocephalus scopulinus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Racek novozélandský (Chroicocephalus novaehollandiae scopulinus) je starší český název pro novozélandský poddruh racka australského (Larus novaehollandiae). V minulosti byl tento taxon často považován za samostatný druh Chroicocephalus scopulinus, avšak podle nejnovější systematiky (stav k roku 2022) se jedná o poddruh racka australského (Larus novaehollandiae).[1]

Podobá se příbuznému racku australskému – má bílou hlavu, tělo a ocas, světle šedá křídla, bílé vnější ruční letky s černou kresbou a bílými skvrnami u špiček tří krajních letek. Nohy a zobák jsou červené. Mladí ptáci mají hnědé křídelní krovky, černé špičky všech letek a tmavé skvrny na temeni a za okem.[2]

Racek novozélandský hnízdí na Novém Zélandu na obou hlavních ostrovech (Jižní a Severní) i na některých menších ostrovech, k těm co do početnosti hnízdění významným patří Chathamské ostrovy, Takapourewa a Tříkrálové ostrovy. Během sčítání ptáků v terénu v letech 2014–2016 bylo objeveno 27 831 párů. Populace poddruhu je přitom na ústupu.[3] Hlavní ohrožení racků novozélandských představuje predace introdukovanými zdivočelými kočkami, fretkami, krysami a hranostaji. Klíčovým faktorem v hnízdní úspěšnosti je dostupnost krilu, hlavní složky jídelníčku hnízdících racků novozélandských, jehož množství a distribuce se mění v důsledku globálního oteplování.[2]

Fotogalerie

[editovat | editovat zdroj]
  1. Noddies, skimmers, gulls, terns, skuas, auks [online]. IOC World Bird List v12.2, 2022 [cit. 2023-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b MILLS, J. A. Red-billed Gull - Tarāpunga [online]. New Zealand Birds Online, 2013, rev. 2022 [cit. 2023-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. FROST, Peter G. H.; TAYLOR, Graeme A. The status of the red-billed gull (Larus novaehollandiae scopulinus) in New Zealand, 2014–2016. S. 1–13. Notornis [online]. The Ornithological Society of New Zealand Inc., 2018 [cit. 2023-01-09]. Roč. 65, s. 1–13. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]