76,2 mm divizní kanón vz. 42

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kanón ZIS-3

Sovětský 76,2 mm divizní kanón vz. 42 (ZIS-3) bylo jedno z nejlepších děl druhé světové války. Jeho počátky spadají do roku 1940, kdy hlavní konstruktér Vasilij Grabin vyvinul vlastní iniciativu a sestrojil kanón, o kterém vedení armády nic nevědělo. Jednalo se o nástupce 57 mm kanónu ZIS-2, který byl počátkem 40 let již nevyhovující, což se ukázalo po vypuknutí Velké vlastenecké války v plné míře. Byl konkurentem staršího typu - divizního kanónu ráže 76,2 mm vz. 36 (F-22). Když v roce 1941 pociťovala Rudá armáda nedostatek kanónů, byl zkušebně ZIS-3 dodán na frontu, kde dosahoval vynikajících výsledků. A tak teprve v únoru 1942 se konaly státní zkoušky a kanón byl schválen do výzbroje armády pod označením 76-мм дивизионная пушка обр. 1942 г. Nato se rozjela hromadná výroba a do konce druhé světové války bylo vyrobeno přes 103 tisíc kusů těchto děl. Kanón byl u sovětských vojáků značně oblíben, byl velmi výkonný, pohyblivý, odolný a díky malé hmotnosti, spolu se zaměřovačem pro přímou střelbu a vhodnou municí se osvědčil i v protitankovém boji, kde vystačil na všechny německé lehké i střední tanky. V roce 1943 se kanón dostal do výzbroje 1. čs. armádního sboru v SSSR a po válce přešel do výzbroje československé armády. Po válce se vyráběl licenčně i v Československu.

Kromě běžného užití byly kanóny montovány na podvozky tanku T-70 a vzniklo tak samohybné dělo SU-76.

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Kanón ZIS-3
  • Obsluha: 6
  • Ráže kanónu: 76,2 mm
  • Délka hlavně: 3 240 mm
  • Bojová hmotnost: 1 150 kg
  • Přepravní hmotnost: 1 840 kg
  • Max.dostřel: 13 290 m
  • Náměr: -5 až + 370
  • Odměr: 540
  • Kadence až 25 ran/min
  • Hmotnost explozivní střely: 6,2 kg
  • Úsťová rychlost explozivní střely: 680 m/s
  • Hmotnost kumulativní střely: 6,5 kg
  • Úsťová rychlost kumulativní střely: 655 m/s
  • Hmotnost podkaliberní střely: 3,02 kg
  • Úsťová rychlost podkaliberní střely: 950 m/s