Žernov (mlýnek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tibeťan s žernovem (1938)

Žernov je pravěký ruční kamenný mlýnek na obilí.

Žernov se sestával ze sady dvou mlecích kamenů tvaru válcovitých disků. Spodní kámen (ležák) byl pevný; horní kámen (běhoun) byl na spodní kámen zabroušen a na ležáku se otáčel podél osového čepu. Mlýnek se roztáčel ručně, pomocí dřevěného kolíku zasazeného do otvoru na obvodu běhounu. Nejstarší žernovy nemají otvor pro kolík a předpokládá se proto, že byly roztáčeny pomocí řemene nebo provazu upevněného na obvodu běhounu. Obilí se do mlýnku sypalo středovým otvorem v běhounu, kolem čepu, který nevyplňoval celý prostor otvoru v běhounu.

Vynález žernovu[editovat | editovat zdroj]

Od neolitické revoluce tvořilo zrno divokých trav a později i obilí podstatnou součást potravy. Zrno i obilí se konzumovaly zpravidla rozdrcené či rozemleté. Nejstarším nástrojem na zpracování zrna bylo jednoduchá kamenné drtidlo zvané zrnotěrka,[1] složené ze dvou kamenů. Na větší kámen se nasypalo zrno a menším kamenem se pohybem od sebe a k sobě roztíralo. Práce s drtidlem byla namáhavá a zdlouhavá, zvláště, pokud bylo potřeba vyrobit mouku, nikoli jen hrubě nadrcený "šrot". Zhotovení kilogramu mouky trvalo 1–3 hodiny.[2] Od pátého století př.n.l. se začaly šířit tzv. mlýnky řeckého typu. Byla to vlastně zvětšená a zdokonalená drtidla. Těžký horní třecí kámen byl opatřen dlouhou rukojetí a kývavý pohyb kolem osy mimo třecí kámen zajišťovalo více lidí, zpravidla otroků. Otvorem v horním kameni propadávalo obilí postupně mezi oba kameny a drtilo se na mouku. V Čechách jsou doloženy „barbarizované mlýnky řeckého typu“, používající podobné principy, ale vyhotovené v menším provedení pro jednoho člověka.

Komu přičíst vynález rotačního mlýnku není zatím zcela jasné. Objevují se v 3.–2. století před naším letopočtem v Itálii a ve Španělsku. Ke zprostředkování ideje rotačního mlýna mezi Středomořím a střední Evropou došlo spíše cestou ibersko-jihogalsko-severogalskou, než přímým kontaktem přes Alpy. Každopádně se žernovy v keltském prostředí ujaly a v posledním století před koncem letopočtu značně rozšířily.

Žernovy doby laténské v Čechách[editovat | editovat zdroj]

Osvojení výroby, distribuce a používání rotačních mlýnů znamenalo u Keltů podstatné zvýšení efektivity přípravy mouky a to až o 660 %. Keltské žernovy v Čechách měly zpravidla průměr 30–40 cm a výšku nad 11 cm. Běhoun byl zahloubený pro snazší nasypání obilí. Měl otvor pro osu a slepý otvor pro uchycení rukojeti. Ležák byl vypouklý se slepým otvorem pro uchycení osy hlubokým 2,8–6,6 cm.[3] Celý žernov byl masivní a těžký. Jen běhoun vážil cca 30–35 kg.

Zkušenosti z rekonstrukcí postupu mletí[editovat | editovat zdroj]

Pokud mezi kameny není obilí, bývá skutečně obtížné s mlýnkem pohnout. Mletí vyžaduje zkušenost a zručnost. Při archeologických rekonstrukcích se ukázalo, že rychlý rotační pohyb není pro mletí optimální. Spíše se zdá, že s běhounem bylo potřeba otáčet velmi pomalu,[2] nebo ještě spíš střídavě pootáčet na jednu a na druhou stranu.[3] Tomu nasvědčuje i procentuální zastoupení asymetrických kamenů v českých laténských žernovech (cca 50 %). Semletá mouka při pokusech lemovala dolní hranu ležáku, zatímco hrubě umletý šrot padal dále od ležáku a bylo možné ho od mouky zhruba oddělit. Mlecí výkon zjištěný při rekonstrukcích se pohybuje od 4,5 kg[2] do 32 kg[3] umletého obilí za hodinu. Pokud byla potřeba jemná mouka, musela se po umletí přesívat, neboť jinak by obsahovala 50 % hrubého šrotu a 6 % celých zrn. Přesto to byl proti pravěkým drtidlům obrovský technologický pokrok.

Výroba a distribuce žernovů v době laténské v Čechách[editovat | editovat zdroj]

Distribuci a výrobu kamenných mlýnků je možno dobře sledovat v severní polovině Čech, kde více než 80 % nalezených žernovů je vyrobeno jen ze tří surovin: křemenného porfyru, znělce typu Kunětická Hora a arkózy, pocházejících ze tří petrograficky doložitelných lokalit.

Známé výrobní a distribuční lokality[editovat | editovat zdroj]

Malé Žernoseky[editovat | editovat zdroj]
Polotovar středověkého žernovu v lokalitě nad Oparenským údolím

Žernovy z křemenného porfyru pocházejí z výrobního centra Malé Žernoseky - Oparno v areálu lovosické sídelní aglomerace. Distribuovány byly hotové mlýny i jejich polotovary. Odtud byly žernovy zásobovány keltské osady v Podkrušnohoří i velká oppida Stradonice, Závist, Hrazany. Největší vzdálenost na kterou byly distribuovány je vzdušnou čarou cca 120 km. Výroba žernovů v této lokalitě je známa i z raného středověku. Exploatační jámy pro surovinu na výrobu žernovů z doby laténské jsou jen několik set metrů daleko od exploatačních jam z časného středověku.

Kunětická hora[editovat | editovat zdroj]

Žernovy ze znělce typu Kunětická hora pocházejí z exploatačního centra a výrobního střediska u Pardubic. Odtud byla zásobována žernovy oblast východních Čech, část středních Čech s Kolínskem a celá spotřeba oppida České Lhotice. Žernovy z tohoto centra nebyly zatím nalezeny na oppidech Závist a Stradonice. Největší vzdálenost na kterou byly žernovy a polotovary distribuovány činí přímou čarou 113 km.

Velké Přílepy[editovat | editovat zdroj]

V blízkosti Velkých Přílep byla těžena arkóza a distribuována v západním cípu Podkrušnohoří a na Slánsko. Toto produkční středisko mělo okrajový význam a pokrývalo podstatně menší území.

Importy žernovů[editovat | editovat zdroj]

U Třebušic a u Starého Kolína byly nalezeny žernovy z čediče typu Mayen, pocházející z Porýní. Distribuční vzdálenost je v tomto případě neuvěřitelných 500 km.

Výroba a distribuce žernovů[editovat | editovat zdroj]

Z výše uvedených příkladů výroby a distribuce je zřejmé, že v době laténské fungoval v Čechách čilý dálkový obchod, při kterém byly výrobky cíleně dopravovány na velké (několikadenní) vzdálenosti. V těchto souvislostech vypovídá dálkový obchod o stabilním uspořádání tehdejší společnosti, které zaručovalo přijatelnou bezpečnost na dlouhých distribučních trasách. I přes rozvinutou dílenskou výrobu a dělbu práce patřily žernovy mezi poměrně cenné výrobky. Část nálezů žernovů přitom pochází z cisteren. Například na Stradonickém oppidu bylo v jedné cisterně nalezeno pět žernovů. Toto deponování může mít kultovní motivy.

Podle nálezů se zdá, že zrno se mlelo nejčastěji ve větších nadzemních kůlových domech, tj. nikoli v obytných prostorách. Zdá se, že rotační mlýnky byly používány jak na opevněných oppidech tak v rovinných sídlištích, tedy všemi vrstvami keltské společnosti.

Datování českých laténských žernovů[editovat | editovat zdroj]

Podle Waldhausera se první rotační mlýnky dostaly do Čech jako importy z oblasti mezi středním Podunajím a Galií. Výroba v Čechách začíná těsně před obdobím oppid a v tomto období má i své maximum. Výroba končí v laténsko-římském období. S příchodem germánských kmenů a pádem keltské kultury se ve střední Evropě tato technologie, podobně jako znalost hrnčířského kruhu, na téměř tisíc let ztrácí.

Žernovy ve středověku a novověku[editovat | editovat zdroj]

Současná podoba malého žernovu (30cm), jak jej lze pořídit na trhu v Číně

Ruční kamenné mlýny byly na Moravě používány až do počátku 20. století.[4]

Na fotografii z Číny je zachycen novodobý žernov prodávaný v roce 2010 na trhu v Chaj-kchou. Podivuhodná je jak funkční podobnost s Keltským žernovem (vysoký a těžký běhoun, zahloubení běhounu pro snazší nasypávání obilí, otvor v boku běhounu pro kolík, ...), tak i klika, která slouží k roztáčení žernovu. Z hlediska ergonomie ovládání je pravděpodobné, že takto mohl být řešen pohon i u mlýnků doby laténské.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  1. http://leccos.com/index.php/clanky/zrnoterka - Zrnotěrka
  2. a b c Beranová M.: Jídlo a pití v pravěku a ve středověku, Academia, Praha 2007, ISBN 80-200-1340-7
  3. a b c WALDHAUSER, J.: Keltské mlýny v Čechách, Sborník ze semináře "Zkoumání výrobních objektů a technologií archeologickými metodami, Technické muzeum v Brně, 1979, dostupné on-line
  4. Procházka, A.: Gallská kultura na Vyškovsku, Slavkov, 1937
  • WALDHAUSER, J.: Keltské rotační mlýny v Čechách, Památky archeologické 72, s.153-221, 1981

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]