Šunkiči Kikuči

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Šunkiči Kikuči
Narození1916
Prefektura Iwate
Úmrtí1990 (ve věku 73–74 let)
Povolánífotograf
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Šunkiči Kikuči je japonské jméno, v němž Kikuči je rodové jméno.

Šunkiči Kikuči (菊池 俊吉, Kikuchi Shunkichi, 1. května 19165. listopadu 1990) byl japonský fotograf nejznámější díky dokumentaci Hirošimy a Tokia bezprostředně po válce.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Kikuči se narodil v Hanamaki v prefektuře Iwate 1. května 1916. Po absolvování Orientální školy fotografie byl Kikuči zaměstnán v divizi fotografie v Tokiu Kōgeisha a začal svou kariéru jako zpravodajský fotograf. V roce 1941 pracoval ve fotografické divizi společnosti Tōhhaša, kterou založil fotograf Sózó Okada, a v roce 1942 byl členem fotografického štábu časopisu Front. Jeho práce ho zavedla do Číny, Mandžukua a na Filipíny.

V roce 1945 ministerstvo školství uspořádalo „Zvláštní výbor Japonské vědecké rady pro škody způsobené atomovou bombou, průzkumnou skupinu Hirošima / Nagasaki “ a pověřilo Nippon Eiga-sha jako svou divizi dokumentárních filmů. Kikuči sloužil jako fotograf připojený k divizi a byl najat, aby fotografoval pro lékařské účely. Od 30. září do 22. října 1945 zaznamenal následky způsobené atomovou bombu v Hirošimě. V listopadu znovu fotografoval Tokio, zejména domov pro zatoulané děti. V srpnu 1947 šel znovu do Hirošimy, aby vytvořil fotoknihu Živá Hirošima a ukázal rekonstrukci Hirošimy.[1]

Kikuči také pomohl založit nový časopis, kde se poprvé zapojil do vědecké fotografie.

Od roku 1951 byly Kikučiho fotografie publikovány v tak prominentních časopisech jako Sekai, Chūōkōron a Fujin Kōron.

Kikuči zemřel 5. listopadu 1990 ve věku 74 let na leukémii, což mnozí přičítali jeho rozsáhlé práci v ozářené Hirošimě.

Knihy s díly Kikučiho[editovat | editovat zdroj]

  • Yūenchi (ゆうえんち). Tokio: Toppan, 1954.
  • Kikaika butai no shuryoku sensha (機械化部隊の主力戦車). Rikugun Shashinshū. Tokyo: Green Arrow, 1994. ISBN 4-7663-3158-3.
  • Association to Establish the Japan Peace Museum (Asociace pro založení Japonského muzea míru), ed. Ginza to sensō (銀座と戦争) / Ginza and the War. (Ginza a válka.) Tokio: Atelier for Peace, 1986. ISBN 4-938365-04-9. Kikuči je jedním z deseti fotografů, kteří poskytli 340 fotografií pro tuto ilustrovanou a velkou fotografickou historickou publikaci Ginzy od roku 1937 do roku 1947. Titulky a texty v japonštině i angličtině.
  • Hiroshima: Sensō to toshi (広島:戦争と都市). Tokyo: Iwanami, 1987. ISBN 4-00-003522-3
  • Kaku: Hangenki (核:半減期) / The Half Life of Awareness: Photographs of Hiroshima and Nagasaki. Tokijské muzeum fotografie, 1995. Katalog výstavy; titulky a text v japonštině i angličtině. Bylo reprodukováno devět fotografií Kikučiho o lékařském ošetření v Hirošimě. Text a titulky v japonštině i angličtině.
  • (japonsky) Shashinka wa nani o hyōgen shita ka: 1945–1960 (写真家はなにを表現したか1945~1960, What were photographers expressing: 1945–1960 /Co fotografové vyjádřili/). Tokio: Konica Plaza, 1991. s. 16–17.
  • (společně s: Ihei Kimura, Kijoši Sonobe a další) Tōkyō sen-kyūhyaku-yonjūgonen, aki (東京一九四五年・秋) / Tokio: Fall of 1945. (Podzim 1945) Tokio: Bunka-sha, 1946. Složená brožura sépiových fotografií života v Tokiu bezprostředně po skončení války. (Slovo aki v názvu jasně ukazuje, že pád zde znamená podzim, nikoli porážku.) Text a titulky v japonštině i angličtině.
  • Tōkyō: Toshi no shisen (東京:都市の視線) / Tokyo: A city perspective. (Perspektiva města). Tokijské muzeum fotografie, 1990. Tokio: Metropolitní muzeum fotografie v Tokiu, 1990. Obsahuje dvě fotografie Tokia pořízené bezprostředně po válce.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Shunkichi Kikuchi na anglické Wikipedii.

  1. ŠUNKIČI, Kikuči. Živá Hirošima [online]. 1947-1948 [cit. 2020-08-18]. Dostupné online. (jp) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]