Štěpán Dragutin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Štěpán Dragutin
Král srbský
StefanDragutin.jpg
Štěpán Dragutin na dobové fresce, chrám sv. Achilea v Ariliji
Doba vlády 1276–1282
Tituly Král srbský, král Sremu
Narození asi okolo 1255 ?
Úmrtí 1316
Předchůdce Štěpán Uroš I.
Nástupce Štěpán Uroš II. Milutin
Potomci Vladislav, Urošic, Jelisaveta
Rod Nemanjići
Otec Štěpán Uroš I.
Matka Helena z Anjou

Štěpán Dragutin († 1316, Štěpán Dragutin Nemanjić, Stefan Dragutin Nemanjić, v cyrilici Стефан Драгутин Немањић) byl srbský král v době existence středověkého státu. Vládl pouze krátkou dobu, a to v letech 12761282.[1] Po roce 1282 vládl jako král Sremu až do roku 1316. Měl dva syny; Vladislava a Urošice a dceru Jelisavetu.

Před nástupem[editovat | editovat zdroj]

Narodil se neznámo kdy jako prvorozený syn srbského krále Uroše I. a jeho choti Heleny z Anjou. Již celkem brzy, okolo roku 1269 se oženil s Kateřinou, dcerou „mladšího“ uherského krále Štěpána V. a jeho ženy Alžběty. Dragutinův sňatek upevnil přátelské vztahy mezi Srbskem a Uherským královstvím, které byly od té doby za Urošovy vlády dobré. S Dragutinem se od začátku počítalo jako s budoucím srbským králem, ale ctižádostivý princ nehodlal čekat na otcovu smrt a roku 1276 proti otci povstal a s pomocí vojsk svého švagra, mladičkého uherského krále Ladislava IV. otce sesadil. Uroš se uchýlil do kláštera, kde za krátký čas zemřel.

Kralování[editovat | editovat zdroj]

Rozsah Dragutinových držav (Sremské království) po roce 1291
Kingdom of syrmia according to stanoje stanojevic.png

Dragutin si ovšem ponechal jen vládu v centrální části Srbska - v Rašce - a titul krále. O zbytek Urošova území se podělili Dragutinův mladší bratr Milutin a jejich matka Helena. Dragutin pokračoval v otcově protibyzantské politice. Roku 1281 zahájila protibyzantská koalice, tvořená Srbskem, řeckými státečky, Sicilským královstvím, Bulharskem a titulárním představitelem Latinského císařství, útok. Jejich protivník, byzantský císař Michael VIII. Palailogos, také hledal podporu a našel ji u aragonského krále Petra III. Srbský útok ale nebyl úspěšný a Dragutinovo vojsko bylo poraženo. Sicilský král Karel z Anjou také neuspěl. V neprospěch koalice tehdy zasáhly roku 1282 tzv. "Sicilské nešpory" a s tím související vyhnání krále Karla do Neapolska. Dragutinova vláda v Rašce však také skončila rokem 1282. Po neúspěchu proti Byzanci se proti němu postavil jeho bratr Milutin. Dragutin se navíc těžce zranil při pádu z koně. Možná také kvůli zranění se roku 1282 poděkoval ve prospěch bratra Milutina, který se ujal vlády jako Stefan (Štěpán) Uroš II. Milutin, a sám si ponechal severní část země s Bělehradem a Mačvou. S Milutinem také Dragutin uzavřel nástupnickou dohodu (která ovšem nakonec nebyla dodržena), podle které se měl Milutinovým nástupcem na srbském trůně stát Dragutinův syn Vladislav. V letech 12821284 zaútočil uherský král Ladislav na Braničevsko. Neuspěl. Stejně si vedl Dragutin roku 1290. Po tomto neúspěchu požádal o pomoc bratra, krále Milutina. Útok bratrů byl hned následujícího roku (1291) úspěšný. Na srbském území Dragutin vládl jako spojenec Milutina a toto spojení státu svědčilo. Problém ovšem nastal v otázce nástupnictví. Navzdory předchozí dohodě prosazoval Milutin za svého nástupce namísto synovce Vladislava vlastního syna Stefana (Štěpána). Šlechta se ovšem poslavila za Dragutinova syna. Nakonec ale po Milutinovi (zemřel roku 1321) nastoupil po nepokojích v letech 13211322 jeho syn Stefan jako Stefan Uroš III. Dragutin se ale bratrova skonu nedožil. Zemřel roku 1316 a jeho nástupcem na trůně království Srem se stal jeho syn Vladislav jako Stefan Vladislav II., který byl však zakrátko uvězněn svým strýcem, králem Milutinem, který byl však o území vzápětí připraven uherským králem Karlem Robertem.

Shrnutí vlády[editovat | editovat zdroj]

Během jeho vlády bylo Srbsko součástí antibyzantské koalice, která existovala pod vedením sicilského krále Karla z Anjou. Jejím cílem byla obnova Latinského císařství, které bylo ze strany byzantských nástupnických států vyvráceno. Dragutin se držel politiky prouherské a sledoval velmi pečlivě zájmy svého severního souseda. Vztahy mezi Srbskem a Uherskem byly v této době přátelské[2].

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BLAGOJEVIĆ, Miloš. Srbija u doba Nemanjića. Bělehrad : Bajat, 1989. ISBN 86-7039-028-0. Kapitola Kralj Dragutin i deoba države, s. 104. (srbsky) 
  2. BLAGOJEVIĆ, Miloš. Srbija u doba Nemanjića. Bělehrad : Bajat, 1989. ISBN 86-7039-028-0. Kapitola Kralj Dragutin i deoba države, s. 105. (srbsky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PELIKÁN, Jan, a kol. Dějiny Srbska. 2., dopl. a rozš. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2013. 677 s. ISBN 978-80-7422-217-7.  
  • ŠESTÁK, Miroslav, a kol. Dějiny jihoslovanských zemí. 2. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 758 s. ISBN 978-80-7106-375-9.  * DORAZIL, Otakar. Vládcové v dějinách Evropy (800–1648) 2. Klatovy : Almyn, 1992. 208 s. ISBN 80-901316-1-1.  
  • DORAZIL, Otakar. Vládcové v dějinách Evropy (800–1648) 3. Klatovy : Almyn, 1992. 200 s. ISBN 80-901316-2-X.  
  • RYCHLÍK, Jan. Dějiny Bulharska. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2000. 516 s. ISBN 80-7106-404-1.  
  • ZÁSTĚROVÁ, Bohumila, a kol. Dějiny Byzance. Praha : Academia, 1992. 529 s. ISBN 80-200-0454-8.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Král srbský
Předchůdce:
Štěpán Uroš I.
12761282
Štěpán Dragutin
Nástupce:
Štěpán Uroš II. Milutin
Král Sremu
Předchůdce:
12821316
Štěpán Dragutin
Nástupce:
Štěpán Vladislav II.