Ču Su

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Ču Su (čínsky pchin-jinem Zhū Sù, znaky 朱橚, 9. srpna 13612. září 1425), posmrtným jménem kníže Ting z Čou, (čínsky pchin-jinem Zhōu Dìng wáng, znaky 周定王), byl čínský princ a vojevůdce, pátý syn Chung-wua, prvního císaře a zakladatele říše Ming. Roku 1370 obdržel titul kníže z Wu, roku 1378 se stal knížetem z Čou, od roku 1381 sídlil v Kchaj-fengu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Ču Su se narodil 9. srpna 1361 jako pátý syn Ču Jüan-čanga, jeho matkou byla podle oficiálních záznamů paní Ma, první z Čuových manželek.[1] Ču Jüan-čang tehdy sídlil v Nankingu a jako jeden z generálů říše Sung bojoval v povstání rudých turbanů. Roku 1368 se Ču Jüan-čang stal císařem říše Ming a během několika let sjednotil Čínu pod svou vládou. V květnu 1370 udělil sedmi svým synům tituly knížat (, wang), Ču Su se stal knížetem z Wu (吴王). Císař roku 1374 zamítl jeho usídlení v Chang-čou s tím, že příjmy z oblasti Wu (Ťiang-nan) jsou pro ústřední vládu velmi důležité a musí být pod její přímou kontrolou.[1] Sblížil se s o patnáct měsíců starším bratrem Ču Tim a přes odlišné povahy se stali nejlepšími přáteli.[2]

Roku 1376 přesídlil do Feng-jangu, kde se dalšími princi trávil čas vojenským výcvikem. Roku 1378 císařský otec změnil jeho titul na kníže z Čou (周王), současně se oženil s dcerou generála Feng Šenga, tehdy vojenského velitele v Kchaj-fengu, hlavnímu městu provincie Che-nan. Po dosažení dospělosti roku 1381 přesídlil do Kchaj-fengu a třebaže neměl pravomoci vůči místní správě, osobní garda i početná domácnost vedená zkušenými poradci a úředníky mu dávala nemalou moc. Společně se svým tchánem dozíral na vojska rozmístěná v provincii.[1]

Po nástupu císaře Ťien-wena nová vláda zahájila politiku omezování knížat. Ču Su se stal první obětí nových pořádků, na podzim 1398 byl obviněn z přípravy vzpoury, uvězněn, zbaven hodností a vypovězen do Jün-nanu.[3] Po porážce Ťien-wena v občanské válce (kampani ťing-nan) a nástupu Ču Tiho na trůn jako císaře Jung-le se Ču Su vrátil do Kchaj-fengu ve starém postavení.

Přestože mu Ču Ti přidělil dvojnásobek běžné knížecí renty, držel do dále od politiky, Ču Su se proto obrátil k vědě.[4] Věnoval se studiu botaniky a medicíny. Roku 1406 vydal botanickou monografii Ťiou-chuang pen-cchao (救荒 本草, doslova Herbář k zabránění hladomoru), popisující 414 jedlých divokých rostlin.[5] Většina z nich (276)[4] nebyla uváděna ve starších herbářích orientovaných na léčivé byliny. Cílem knihy bylo informování čtenářů o jedlých rostlinách použitelných v případě neúrody a hladomoru.[5] Vydal i Pchu-č’-fang (Recepty pro všechny), soubor 61 739 lékařských předpisů.[6]

Jeho nejstarší syn Ču Jou-tun (朱有燉, 1479–1439) byl plodný dramatik, který napsal více než třicet divadelních her žánru ca-ťü,[7] a autor lékařské knihy Siou-čen-fang (Užitečné recepty).[6] Ču Su měl celkem patnáct synů a jedenáct dcer. Jeho potomci drželi titul knížete z Čou do poloviny 17. století.

Ču Su zemřel 2. září 1425.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. New York : Columbia University Press, 1976. xxi + 1022 s. ISBN 0231038011. Heslo Chu Su, s. 350. (anglicky) 
  2. TSAI, Shih-Shan Henry. Perpetual Happiness: The Ming Emperor Yongle. Seattle, Wash.; Chesham : University of Washington Press; Combined Academic, 2002. 286 s. [Dále jen Tsai]. ISBN 0295981245. S. 23. (anglicky) 
  3. CHAN, Hok-lam. Legitimating Usurpation: Historical revisions under the Ming Yongle Emperor (r. 1402–1424). In LEUNG, Philip Yuen-sang. The Legitimation of New Orders: Case Studies in World History. Hongkong : The Chinese University of Hong Kong, 2007. [Dále jen Chan (2007)]. ISBN 962-996-239-X. S. 75–158, na str. 86. (anglicky)
  4. a b DES FORGES, Roger. Cultural Centrality and Political Change in Chinese History: Northeast Henan in the Fall of the Ming. Stanford : Stanford University Press, 2003. 422 s. ISBN 0804740445, 9780804740449. S. 16. (anglicky) 
  5. a b HO, Peng Yoke. Explorations in Daoism: Medicine And Alchemy in Literature. [s.l.] : Taylor & Francis e-Library, 2007. 221 s. ISBN 0415404606, 9780415404600. S. 28. (anglicky) 
  6. a b HO, Peng Yoke; LISOWSKI, F. Peter. A Brief History of Chinese Medicine. 2. vyd. Singapore : World Scientific, 1997. 103 s. ISBN 9810228031, 9789810228033. S. 38. (anglicky) 
  7. IDEMA, W. L. Zhu Youdun's Dramatic Prefaces and Traditional Fiction. Ming Studies. 1980, čís. 10, Spring, s. 17–22 (6). (anglicky)