Čičorka pestrá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Čičorka pestrá

Čičorka pestrá
Čičorka pestrá
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: bobotvaré (Fabales)
Čeleď: bobovité (Fabaceae)
Rod: Čičorka (Securigera)
Binomické jméno
Securigera varia
L., 1989

Čičorka pestrá (Securigera varia) patří mezi vytrvalé byliny čeledi bobovitých a je okrajovou barevnou jetelovinou.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Coronilla varia Linné, 1753
  • Coronilla pendula Kitaibel, 1863


Popis[editovat | editovat zdroj]

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Čičorka má vystoupavou či poléhavou lodyhu, obvykle 50 až 100 cm dlouhou (výjimečně až 200 cm). Hranatý stonek je dutý, rýhovaný a větvený. Lichozpeřeně dělené listy mají 6 až 12 párů krátce řapíkatých lístků. Květy jsou uspořádané do okolíku a vyrůstající z paždí listů v počtu 10 až 20. Kvete v květnu až září. Plodem je lusk. Má hluboký kůlový kořen a odnožuje kořenovými výhony.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Čičorka je rozšířena po celé Evropě s výjimkou Skandinávie a Velké Británie, kam byla jen druhotně zavlečena podobně jako do Severní Ameriky. Dále se vyskytuje v zemích jihovýchodní a střední Asie. V České republice je čičorka rozšířena od nížin až po podhorské oblasti, ve vyšších polohách se vyskytuje zřídka.

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Čičorka pestrá se přednostně vyskytuje na výživných a vápencových půdách. Nejčastěji ji můžeme najít na suchých či mírně vlhkých loukách, travnatých stráních, mezích, železničních náspech a na okrajích cest.

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Saponiny[editovat | editovat zdroj]

Kumariny[editovat | editovat zdroj]

Flavonoidy[editovat | editovat zdroj]

Organické kyseliny[editovat | editovat zdroj]

Použití[editovat | editovat zdroj]

Zemědělství[editovat | editovat zdroj]

Čičorka pestrá má význam jako doplňková pícnina, obohacující krmivo rostlinnými bílkovinami. Přestože je mírně jedovatá, nejsou dokumentovány otravy u koní, skotu ani ovcí. U monogastrických zvířat může však být ve větším množství nebezpečná. Vysévá se koncem dubna na šířku řádků 12,5 až 25 cm, výsevek okolo 25 kg/ha. Semeno mahagonové barvy je podlouhlé a válečkovité. Výnosy suché hmoty činí v užitkovém roce 9 – 10 t/ha, se spalným teplem 18,896 MJ/kg, průměrný výnos semene je 200 – 300 kg/ha.

Čičorka pestrá obsahuje přibližně 28 % vlákniny, 23 % dusíkatých látek, 8 – 9 % popele, 3 % tuku a okolo 37 % bezdusíkatých látek z absolutní sušiny. Porost lze využívat až čtyři užitkové roky.

Pěstování čičorky pestré je v zemích Evropské unie povoleno. Podle nařízení vlády č. 86/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů lze dostat na pěstování této plodiny dotaci. Podmínky pro udělení této dotace jsou uvedeny v Praktické příručce MZe, č. 58/2005 „Zásady, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotací pro r. 2005 na základě §2 a §2d zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství“.

Energetika[editovat | editovat zdroj]

Mimo pícninářství může být využita jako energetická bylina.

Léčitelství[editovat | editovat zdroj]

V minulosti se sušená nať čičorky Herba coronillae variae používala jako kardiotonikum vzhledem k obsahu koronillinu.

Taxonomická poznámka[editovat | editovat zdroj]

Čičorka pestrá byla v roce 1989 přeřazena z rodu Coronilla Linné, 1753 do rodu Securigera de Candolle, 1805. Toto nové taxonomické zařazení je v současnosti běžně akceptováno. V české botanické nomenklatuře se však stále používá původní rodové jméno „čičorka“.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Květena České republiky, díl 4. B. Slavík (Ed.). Praha : Academia, 1995. S. 509-510. ISBN 80-200-0384-3.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu