Československo-polská historická komise
Československo-polská historická komise byla společnou komisí československých a polských historiků, která vznikla v roce 1959 a měla se zaměřit na studium dějin vzájemných vztahů obou národů, prohlubování zájmu o studium dějin sousedního národa a řešení problémů ve vzájemných vztazích obou národů na základě známých historických faktů.[1]
Vznik a činnost komise[editovat | editovat zdroj]
První plány na vznik československo-polské společnosti, která by se zabývala vzájemným poznáváním historické tvorby, pocházely z 30. let 20. století a byly spjaty se jmény českého historika zabývajícího se polskými dějinami Josefa Macůrka a polského historika Marceliho Handelsmana. Kvůli politické situaci se záměr nerealizoval, nicméně Macůrek se za vznik podobné instituce zasazoval i nadále a když v roce 1959 nakonec byla společná komise vytvořena, právě on se v důsledku své dlouhodobé snahy stal předsedou její české části.[2] K zakládajícím členům komise za polskou stranu patřila polská historička a vůdčí postava polské bohemistiky Ewa Maleczyńska.[3]
První zasedání komise se konalo ve dnech 7. až 9. dubna 1959 v Krakově na půdě místní pobočky Polské akademie věd,[4] druhá schůzka pak recipročně v Praze, a to pod patronátem Historického ústavu ČSAV ve dnech 11. až 14. listopadu téhož roku.[5] Komise pak existovala takřka třicet let, pracovala při obou národních akademiích věd (ČSAV a PAN),[4] stala se stěžejní platformou pro setkávání historiků z obou zemí[6] a zprávy z pravidelných společných zasedání[7] byly publikovány v časopisech Slezský sborník,[8] Slovanský přehled a Kwartalnik Historyczny. Kromě řádných zasedání členové komise spolupracovali i jinými způsoby, například zorganizováním společné vědecké konference s tématem národnostních poměrů ve Slezsku na přelomu 19. a 20. století v červnu 1960.[9] K československým členům komise patřili kromě Macůrka například František Kavka, Josef Kolejka nebo Miroslav Kropilák.[4]
Jako nejplodnější období v trvání komise se ukázala léta šedesátá, kdy se pozornost jak české tak polské strany zaměřila na oslavy tisíce let polské státnosti a shrnutí tisíce let vzájemných česko–polských vztahů; tyto pak byly shrnuty ve dvoudílné práci kolektivu autorů s názvem Češi a Poláci v minulosti, která co do zaměření a rozsahu zatím nebyla překonána.[10] Z obou stran se rovněž podařilo publikovat syntetické práce k dějinám sousedního národa, i když zpracované způsobem poplatným době a marxistickému výkladu dějin.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b POKORNÝ, Jiří. Čeští a polští historici po druhé světové válce. Vzpomínky, paměti a realita.. Praha, 2007 [cit. 2018-09-03]. 225 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Roman Ferstl. s. 25–26. Dostupné online.
- ↑ VLČEK, Radomír. Josef Macůrek. Praha: Akademie věd ČR, 2015. 20 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-03. S. 6. Archivováno 3. 9. 2018 na Wayback Machine.
- ↑ Pokorný (2007), s. 9.
- ↑ a b c Pokorný (2007), s. 25.
- ↑ Pokorný (2007), s. 27.
- ↑ Pokorný (2007), s. 24.
- ↑ Pokorný (2007), s. 20.
- ↑ Pokorný (2007), s. 26.
- ↑ Pokorný (2007), s. 28.
- ↑ Pokorný (2007), s. 13.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- POKORNÝ, Jiří. Čeští a polští historici po druhé světové válce. Vzpomínky, paměti a realita.. Praha, 2007 [cit. 2018-09-03]. 225 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Roman Ferstl. Dostupné online.
