Československý pavilon na Světové výstavě 1992
| Československý pavilon na Expu 1992 | |
|---|---|
 | |
| Účel stavby | |
výstavní pavilon | |
| Základní informace | |
| Architekti | Martin Němec a Ján Stempel, ADNS |
| Poloha | |
| Adresa | Sevilla,  Španělsko |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Československý pavilon na světové výstavě 1992 ve španělské Seville byl posledním společným pavilonem Čechů a Slováků. Architektonický návrh napodoboval meziválečný funkcionalismus a vytvořili ho Martin Němec a Ján Stempel z ateliéru ADNS. Hlavním tématem československé expozice se stalo znovu sklo. Pavilon získal ocenění poroty za uplatnění novofunkcionalismu.[1]
U příležitosti Expa byla vydána Československá poštovní známka znázorňující znak a název výstavy, emblém československé účasti a věž sevillské katedrály Giraldy.[2]
Přípravy[editovat | editovat zdroj]
Původní soutěž na architektonické řešení pavilonu a vnitřní expozici, která proběhla ještě před revolucí roku 1989, byla na podnět nově vzniklé Obce architektů zrušena. Nově vypsané výběrové řízení vyhráli Martin Němec a Ján Stempel z tehdy nově založeného ateliéru ADNS.[3]
Původní návrh koncepce interiéru od Petra Rezka počítal s poněkud riskantní, nicméně originální konceptuální instalací: na stěnách se měly objevovat portréty novorozených dětí a návštěvníci pro ně měli hledat jména.[3] Takový nápad se zdál schvalovací komisi nevhodný, proto bylo jako náhradní řešení vybráno osvědčené české sklo.[1] Autorem scénáře výstavy se nakonec stal Vratislav Karel Novák z Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze.[4]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Záměrně strohou kostru budovy tvořila ocelová konstrukce, která byla potažena z vnější strany černým kovovým pletivem uloženým do masivního dubového dřeva.[5]
Československá expozice představila prostřednictvím malovaných skleněných stěn a plastik historii a současnost českého sklářství.[6] Podíleli se na ní Michal Cihlář, Jiří Černý, Milan Dobeš, Marian Karel, Vladimír Kopecký, Jaroslav Matouš, Vavro Oravec, Milan Pagáč, Rudolf Sikora a František Skála.[4] Nicméně expozice byla hodnocena velmi rozporuplně a návštěvnost pavilonu nebyla zdaleka tak vysoká jako například v Ósace, či Montrealu.[2] Národní reputaci tak zachraňovala restaurace Praha, která nabízela českou a slovenskou kuchyni a denně ji navštívilo až šest set hostů.[7]
Po skončení výstavy zůstala budova pavilonu na původním místě, koupil ji španělský architekt José Luis Manzanares,[4] a je nadále používána.[8]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Expo 1992 – Sevilla | Český pavilon EXPO2015. www.pavilon-expo2015.cz [online]. [cit. 2024-01-19]. Dostupné online.
- ↑ a b KOUTNÁ, Petra. Grafický design ve výstavnictví. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Magisterská diplomová práce., 2014, s.32
- ↑ a b Porevoluční hnízda her. Lidovky.cz [online]. 2010-05-29 [cit. 2024-01-19]. Dostupné online.
- ↑ a b c NOVOTNÁ, Petra. Zobrazení výstav Expo v Ósace (1970), Vancouveru (1986) a Seville (1992) v dobovém denním tisku [online]. Univerzita Karlova v Praze: Bakalářská práce, 2011 [cit. 2024-01-20]. S. 38. Dostupné online.
- ↑ Pavilon Expo, Sevilla - Stempel & Tesař architekti. www.stempel-tesar.com [online]. [cit. 2024-01-19]. Dostupné online.
- ↑ Historické bylo pro Česko Expo 1958, úspěch slavila i Šanghaj. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2024-01-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ČT, Archiv. 30 let zpět: Restaurace Praha napravovala reputaci na Expu 92. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-01-19]. Dostupné online.
- ↑ ARCHITEKTI, ADNS. EXPO Sevilla. ADNS.cz [online]. [cit. 2024-01-20]. Dostupné online.