Nenávist: Porovnání verzí
→Související články: Pryč zavádějící odkaz misantropie - vede na divadelní hru, pryč červený ze Souvisejících. |
přepracování článku, doplněno překladem z enwiki, dodány ref. |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Nenávist''' je dlouhodobá intenzivní [[emoce]] zaměřená proti určitému objektu. Často jí předchází silný impuls, otřes, zlom v životě člověka a je udržována při životě bolestí či hněvem.<ref>[[André Glucksmann]], ''Rozprava o nenávisti'', kap. Tabula rasa: na počátku je hněv, str. 64</ref> Velmi výrazně ovlivňuje myšlení a jednání jedince. Objektem nenávisti se může stát jednotlivá osoba, určitá skupina osob, lidstvo, existence nebo i např. celý svět. Nenávist může vyústit do extrémního chování - může skončit pomstou, [[násilí]]m, [[vražda|vraždou]] nebo [[válka|válkou]]. |
|||
'''Nenávist''' je emoční odpor k předmětu nenávisti (člověku, myšlence, věci, popřípadě hodnotě), který velice výrazně ovlivňuje myšlení a jednání jedince. Je zdrojem energie, vytrvalosti a [[vůle]]. |
|||
V [[Seneca|Senecově]] tragickém dramatu Médeia se tato žena střetává se zradou svého manžela [[Iásón]]a a své utrpení přiživuje, drásá si své rány a pálí veškeré mosty a pouta. Před jeho očima popraví děti, které spolu měli a zatímco on se hroutí, ona triumfuje. Podle francouzského filosofa [[André Glucksmann|A. Glucksmanna]] je to symbolicky jeden z důkazů, že nenávist je silnější než [[láska]], neboť láska je závislá, vztahuje se k něčemu, kdežto nenávist procházející fází bolesti nic nedrží a na ničem jí nezáleží.<ref>[[André Glucksmann]], ''Rozprava o nenávisti'', kap. Furor aneb truchlení druhých, str. 71</ref> |
|||
{{Vlastní výzkum}} |
|||
Nenávist je opačným pólem lásky, |
Nenávist je tedy opačným pólem lásky. Ten, kdo nenávidí se neuspokojí s tím, aby nenáviděného ignoroval. Svou energii věnuje tomu, aby vymýšlel strategie, jak nenáviděnému ublížit. Nenávist je, podobně jako zamilovanost, stav, ve kterém jedinec podřídí veškeré činnosti a věnuje je jedinému cíli: poškodit či zničit objekt své nenávisti a to i za cenu sebedestrukce. |
||
Jednou z příčin nenávisti je i strach. Jedinec se bojí toho co nezná a má strach, že ho to omezí a obere o kvality a hodnoty, které zastává. |
|||
== Psychoanalytické hledisko == |
|||
Druhou příčinou nenávisti je ponížení – hněv slabých. Je to reakce na zranění od autority, nebo blízkého člověka. V tomto případě je nenávist vlastně formou lásky, protože jedinec se nezabývá jedincem, na kterém mu nezáleží. Nenávistí se snažím nenáviděného podrobit, donutit ho kapitulovat. |
|||
V [[Psychoanalýza|psychoanalýze]] definoval [[Sigmund Freud]] nenávist jako stav ega, jež si přeje zničit zdroj jeho zármutku.<ref>Freud, Sigmund (1915). The instincts and their vicissitudes. {{en}}</ref> Publikace Penguin Dictionary of Psychology definuje nenávist jako „hlubokou přetrvávající intenzivní emoci vyjádřující hněv a nepřátelství vůči osobě, skupině či objektu.“<ref>Reber, A.S., & Reber, E. (2002), ''The Penguin dictionary of psychology'', New York: Penguin Books {{en}}</ref> Protože je nenávist svou povahou dlouhodobá, mnoho psychologů ji považuje spíše za postoj člověka, stanovisko než za dočasný emocionální stav. |
|||
== Neurologický výzkum == |
|||
Nenávist sa odlišuje od nelásky, odporu, [[hněv]]u, nevraživosti, mstivosti a [[lhostejnost]]i. Nenávist se může s těmito pocity míchat. Odpor je mimovolný, polovědomý či nevědomý; zatímco nenávist je plně vědomá a záměrná. [[Hněv]] je krátkodobá intenzivní emoce; nenávist je intenzivní a vytrvalá. [[Lhostejnost]] vůči jinému jedinci je nečin, neaktivita, nezájem, nehnutost, necitlivost. Někteří{{kdo?}} tvrdí, že opakem lásky není nenávist, ale lhostejnost. V lhostejnosti chybí energie: buď tam nikdy nebyla, nebo se ztratila – o toho druhého (již) nemá zájem. Neškodí mu, nevytváří proti němu intriky. |
|||
Neurální souvztažnosti nenávisti byly zkoumány pomocí metody [[magnetická rezonance|magnetické rezonance]], tzv. funkční magnetickou rezonancí. Během tohoto experimentu byly pokusným osobám promítány snímky lidí, které nenávidějí. Výsledky ukázaly zvýšenou aktivitu v určitých částech mozku.<ref> Zeki, S., Romaya, J.P., {{Cite journal |
|||
| author1 = Zeki, S. |
|||
| author2 = Romaya, J.P. |
|||
| month = October |
|||
| year = 2008 |
|||
| url = http://www.plosone.org/article/info:doi/10.1371/journal.pone.0003556;jsessionid=0C68BB34FD6B6212E02B082F9B250990 |
|||
| title = Neural Correlates of Hate |
|||
| journal = PLoS ONE |
|||
| volume = 3 |
|||
| issue = 10 |
|||
| pages = e3556 |
|||
| doi = 10.1371/journal.pone.0003556 |
|||
| pmid = 18958169 |
|||
| pmc = 2569212 |
|||
| authorlink1 = Semir Zeki |
|||
| editor1-last = Lauwereyns |
|||
| editor1-first = Jan |
|||
}} {{en}}</ref> |
|||
== |
== Odkazy == |
||
{{Překlad|en|Hatred|485469561}} |
|||
===Reference=== |
|||
<references/> |
|||
=== Související články === |
|||
* [[misogynie]] |
* [[misogynie]] |
||
[[Kategorie:Emoce]] |
[[Kategorie:Emoce]] |
||
[[ar:كره]] |
|||
[[be:Нянавісць]] |
|||
[[be-x-old:Нянавісьць]] |
|||
[[bg:Омраза]] |
|||
[[bo:སྡང་སེམས།]] |
|||
[[br:Kasoni]] |
|||
[[ca:Odi]] |
|||
[[cy:Casineb]] |
|||
[[da:Had]] |
|||
[[de:Hass]] |
|||
[[en:Hatred]] |
[[en:Hatred]] |
||
[[et:Vihkamine]] |
|||
[[el:Μίσος]] |
|||
[[es:Odio]] |
|||
[[eo:Malamo]] |
|||
[[eu:Gorroto]] |
|||
[[fr:Haine]] |
|||
[[ko:증오]] |
|||
[[hr:Mržnja]] |
|||
[[io:Odio]] |
|||
[[id:Kebencian]] |
|||
[[iu:ᐆᒥᓱᑦᑐᖅ]] |
|||
[[is:Hatur]] |
|||
[[it:Odio (sentimento)]] |
|||
[[he:שנאה]] |
|||
[[ht:Rayi]] |
|||
[[lt:Neapykanta]] |
|||
[[hu:Gyűlölet]] |
|||
[[arz:كره]] |
|||
[[ms:Benci]] |
|||
[[nl:Haat]] |
|||
[[new:मयैगु]] |
|||
[[ja:憎悪]] |
|||
[[no:Hat]] |
|||
[[oc:Òdi]] |
|||
[[pl:Nienawiść]] |
|||
[[pt:Ódio]] |
|||
[[ro:Ură]] |
|||
[[qu:Chiqniy]] |
|||
[[ru:Ненависть]] |
|||
[[sq:Urrejtja]] |
|||
[[simple:Hatred]] |
|||
[[sk:Nenávisť]] |
|||
[[sr:Мржња]] |
|||
[[sh:Mržnja]] |
|||
[[fi:Viha]] |
|||
[[sv:Hat]] |
|||
[[th:ความเกลียดชัง]] |
|||
[[uk:Ненависть]] |
|||
[[yi:האס]] |
|||
[[zh:仇恨]] |
|||
Verze z 7. 4. 2012, 09:46
Nenávist je dlouhodobá intenzivní emoce zaměřená proti určitému objektu. Často jí předchází silný impuls, otřes, zlom v životě člověka a je udržována při životě bolestí či hněvem.[1] Velmi výrazně ovlivňuje myšlení a jednání jedince. Objektem nenávisti se může stát jednotlivá osoba, určitá skupina osob, lidstvo, existence nebo i např. celý svět. Nenávist může vyústit do extrémního chování - může skončit pomstou, násilím, vraždou nebo válkou.
V Senecově tragickém dramatu Médeia se tato žena střetává se zradou svého manžela Iásóna a své utrpení přiživuje, drásá si své rány a pálí veškeré mosty a pouta. Před jeho očima popraví děti, které spolu měli a zatímco on se hroutí, ona triumfuje. Podle francouzského filosofa A. Glucksmanna je to symbolicky jeden z důkazů, že nenávist je silnější než láska, neboť láska je závislá, vztahuje se k něčemu, kdežto nenávist procházející fází bolesti nic nedrží a na ničem jí nezáleží.[2]
Nenávist je tedy opačným pólem lásky. Ten, kdo nenávidí se neuspokojí s tím, aby nenáviděného ignoroval. Svou energii věnuje tomu, aby vymýšlel strategie, jak nenáviděnému ublížit. Nenávist je, podobně jako zamilovanost, stav, ve kterém jedinec podřídí veškeré činnosti a věnuje je jedinému cíli: poškodit či zničit objekt své nenávisti a to i za cenu sebedestrukce.
Jednou z příčin nenávisti je i strach. Jedinec se bojí toho co nezná a má strach, že ho to omezí a obere o kvality a hodnoty, které zastává.
Psychoanalytické hledisko
V psychoanalýze definoval Sigmund Freud nenávist jako stav ega, jež si přeje zničit zdroj jeho zármutku.[3] Publikace Penguin Dictionary of Psychology definuje nenávist jako „hlubokou přetrvávající intenzivní emoci vyjádřující hněv a nepřátelství vůči osobě, skupině či objektu.“[4] Protože je nenávist svou povahou dlouhodobá, mnoho psychologů ji považuje spíše za postoj člověka, stanovisko než za dočasný emocionální stav.
Neurologický výzkum
Neurální souvztažnosti nenávisti byly zkoumány pomocí metody magnetické rezonance, tzv. funkční magnetickou rezonancí. Během tohoto experimentu byly pokusným osobám promítány snímky lidí, které nenávidějí. Výsledky ukázaly zvýšenou aktivitu v určitých částech mozku.[5]
Odkazy
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hatred na anglické Wikipedii.
Reference
- ↑ André Glucksmann, Rozprava o nenávisti, kap. Tabula rasa: na počátku je hněv, str. 64
- ↑ André Glucksmann, Rozprava o nenávisti, kap. Furor aneb truchlení druhých, str. 71
- ↑ Freud, Sigmund (1915). The instincts and their vicissitudes. (anglicky)
- ↑ Reber, A.S., & Reber, E. (2002), The Penguin dictionary of psychology, New York: Penguin Books (anglicky)
- ↑ Zeki, S., Romaya, J.P., Zeki, S.; ROMAYA, J.P. Neural Correlates of Hate. Redakce Lauwereyns Jan. PLoS ONE. 2008, s. e3556. Dostupné online. DOI 10.1371/journal.pone.0003556. PMID 18958169. (anglicky)