Hypotéza expandující Země: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
aktualizace podle současného poznání, význam teorie a její vznik z historického hlediska + zdroje
Řádek 1: Řádek 1:
[[Soubor:EarthGrowth.jpg|náhled|Model postupného rozpínání Země.]]'''Hypotéza expandující Země''' byla jednou z historických teorií snažící se vysvětlit pohyb a rozmístění kontinentů změnou objemu planety [[Země]], respektive jejího postupného rozpínání od počátku vzniku.<ref name=":0">{{Citace periodika
[[Soubor:Earthexp.png|náhled|Při odmazání izochron, tj. linií stejného stáří, v Atlantiku se ukázalo, že vzniká volný prostor dobře zaplnitelný Zemí o menším poloměru. Mezera je dobře patrná již při odmazání 60 milionů let starých izochron, při odmazání 90 milionů let starých izochron se ještě zvětší. Zároveň platí, že čím mladší izochrona je, tím je delší, což je v souladu s nabýváním objemu Země. Desková tektonika se snaží vzniklé mezery vymazávat např. rotováním kontinentů.]]
| příjmení = Sudiro
'''Hypotéza expandující Země''' si klade za cíl vysvětlit pohyby a rozmístění kontinentů pomocí objemových změn [[Země]]. Rovněž nabízí možnosti pro vysvětlení vzniku pohoří.
| jméno = P.

| titul = The Earth expansion theory and its transition from scientific hypothesis to pseudoscientific belief
V zásadě existují dva pohledy na verifikaci hypotézy. Současný a historický. Míru rozpínání lze v současnosti měřit například pomocí GPS či změnou gravitačního potenciálu. Obě metody se musí vypořádat s faktem, že distribuce globální expanze by nebyla všude stejná. Zároveň se do naměřených dat přičítají rušivé vlivy spojené s redistribucí atmosférických či korových hmot. O něco častěji je hypotéza řešena skrz historii Země pomocí geologických metod. Úlohou geologie je mimo jiné vysvětlit rozdílné stáří oceánské a kontinentální kůry. Zatímco ta oceánská je velice mladá (max. 200-350 milionů let), kontinentální obsahuje i přes více než 4 miliardy let staré části. Kontinenty lze poskládat dohromady velmi dobře na kouli o menším objemu. Dle hypotézy tudíž kdysi skutečně existoval prakontinent [[Pangea]], ale na Zemi s menším objemem a s absencí oceánské kůry.[[Soubor:EarthGrowth.jpg|náhled|Rozpínání Země.]]Hypotézu podporuje návaznost Zélandie a západního kontinentálního okraje Jižní Ameriky, vyplývající z:{{Fakt/dne|20171020072947|}}<ref>[https://www.researchgate.net/post/Why_dont_we_immediately_stop_teaching_nonsense_aggregate_of_pseudoscientific_speculations_of_plate_tectonics Diskuse na serveru ResearchGate]</ref>
| periodikum = History of Geo- and Space Sciences
* lineací v okolí hřbetů,
| datum vydání = 2014-06-20
* stáří oceánského dna,
| ročník = 5
* shody tvaru severního okraje Zélandie a západního okraje Jižní Ameriky.
| číslo = 1

| strany = 135–148
== Míra recentní expanze ==
| issn = 2190-5010
Významnou míru recentní expanze se zatím nepodařilo naměřit. Na základě dostupných dat byla určena na 0,2 mm za rok.<ref>{{Citace periodika|příjmení=Shen|jméno=Wen-Bin|příjmení2=Sun|jméno2=Rong|příjmení3=Chen|jméno3=Wei|titul=The expanding Earth at present: evidence from temporal gravity field and space-geodetic data|periodikum=Annals of Geophysics|datum=2011-09-20|ročník=54|číslo=4|issn=2037-416X|doi=10.4401/ag-4951|jazyk=en|url=http://www.annalsofgeophysics.eu/index.php/annals/article/view/4951|datum přístupu=2017-03-02}}</ref>
| doi = https://doi.org/10.5194/hgss-5-135-2014
| jazyk = English
| url = https://hgss.copernicus.org/articles/5/135/2014/
| datum přístupu = 2020-06-11
}}</ref> Byť je tato teorie již překonaná a odporuje současnému poznání [[Desková tektonika|deskové tektoniky]] i měřením zemského objemu<ref name=":0" /><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Wu
| jméno = X.
| příjmení2 = Collilieux
| jméno2 = X.
| příjmení3 = Altamimi
| jméno3 = Z.
| titul = Accuracy of the International Terrestrial Reference Frame origin and Earth expansion
| periodikum = Geophysical Research Letters
| datum vydání = 2011
| ročník = 38
| číslo = 13
| issn = 1944-8007
| doi = 10.1029/2011GL047450
| jazyk = en
| url = https://agupubs.onlinelibrary.wiley.com/doi/abs/10.1029/2011GL047450
| datum přístupu = 2020-06-11
}}</ref><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Briggs
| jméno = John C.
| titul = The Ultimate Expanding Earth Hypothesis
| periodikum = Journal of Biogeography
| datum vydání = 2004
| ročník = 31
| číslo = 5
| strany = 855–857
| issn = 0305-0270
| url = http://www.jstor.org/stable/3554851
| datum přístupu = 2020-06-11
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = NASA - NASA Research Confirms it’s a Small World, After All
| periodikum = www.nasa.gov
| url = https://www.nasa.gov/topics/earth/features/earth20110816.html
| jazyk = en
| datum přístupu = 2020-06-11
}}</ref>, má stále v odborné komunitě své zastánce.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Shen
| jméno = Wenbin
| příjmení2 = Shen
| jméno2 = Ziyu
| příjmení3 = Sun
| jméno3 = Rong
| titul = Evidences of the expanding Earth from space-geodetic data over solid land and sea level rise in recent two decades
| periodikum = Geodesy and Geodynamics
| datum vydání = 2015-07-01
| ročník = 6
| číslo = 4
| strany = 248–252
| issn = 1674-9847
| doi = 10.1016/j.geog.2015.05.006
| jazyk = en
| url = http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1674984715000518
| datum přístupu = 2020-06-11
}}</ref><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Scalera
| jméno = G.
| titul = Fossils, frogs, floating islands and expanding Earth in changing-radius cartography – A comment to a discussion on Journal of Biogeography
| periodikum = Annals of Geophysics
| datum vydání = 2007-12-25
| ročník = 50
| číslo = 6
| issn = 2037-416X
| doi = 10.4401/ag-3057
| jazyk = en-US
| url = https://www.annalsofgeophysics.eu/index.php/annals/article/view/3057
| datum přístupu = 2020-06-11
}}</ref><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Hurrell
| jméno = Stephen
| titul = Dinosaurs and the Expanding Earth
| url = https://books.google.cz/books/about/Dinosaurs_and_the_Expanding_Earth.html?id=_DT38IYGVngC&redir_esc=y
| vydavatel = Oneoff Publishing.com
| počet stran = 116
| isbn = 978-0-9522603-1-8
| poznámka = Google-Books-ID: _DT38IYGVngC
| jazyk = en
}}</ref>


== Historie vzniku a zastánci ==
== Vysvětlení ==
Hypotéza pomalu a postupně se rozpínající Země vznikla v 60. letech 20. století v reakci na kritiku teorie kontinentálního driftu<ref>{{Citace monografie
Ještě větší problém než vlastní naměření expanze představuje její vysvětlení. Ačkoliv je v přírodě známo velké množství příkladů rozpínání těles s rozličným fyzikálním odůvodněním (např. rozpínání hvězd, obecně expanze plynu, růst podmíněný vnějším přijmem energie), expanze Země představuje složitý problém. V minulosti se o vysvětlení pokoušel například [[Ivan Osipovič Jarkovskij]] na konci 19. století (srážení éteru uvnitř Země) nebo [[Paul Dirac]] ve 30. letech 20. století (předpoklad poklesu gravitační konstanty).
| příjmení = Kragh
| jméno = Helge
| titul = The Expanding Earth
| url = https://doi.org/10.1007/978-3-319-24379-5_3
| editoři = Helge Kragh
| vydavatel = Springer International Publishing
| místo = Cham
| edice = Science Networks. Historical Studies
| strany = 59–112
| isbn = 978-3-319-24379-5
| doi = 10.1007/978-3-319-24379-5_3
| poznámka = DOI: 10.1007/978-3-319-24379-5_3
| jazyk = en
}}</ref>, první zmínky o této teorii se ale objevují již koncem 19. století.<ref name=":3">{{Citace periodika
| příjmení = Cwojdzinski
| jméno = Stefan
| titul = History of a discussion: selected aspects of the Earth expansion v. plate tectonics theories
| periodikum = Geological Society, London, Special Publications
| datum vydání = 2017-01-01
| ročník = 442
| číslo = 1
| strany = 93–104
| issn = 0305-8719
| doi = 10.1144/SP442.24
| jazyk = en
| url = https://sp.lyellcollection.org/content/442/1/93
| datum přístupu = 2020-06-11
}}</ref> Postuloval ji v roce 1956 profesor budapešťské univerzity Laszlo Egyed, na základě změn hladin oceánů v geologickém čase, které se už v té době daly vysvětlit vlivem působení dob ledových.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Veizer
| jméno = Ján
| titul = Do Palaeogeographic Data support the Expanding Earth Hypothesis?
| periodikum = Nature
| datum vydání = 1971-02
| ročník = 229
| číslo = 5285
| strany = 480–481
| issn = 1476-4687
| doi = 10.1038/229480a0
| jazyk = en
| url = https://www.nature.com/articles/229480a0
| datum přístupu = 2020-06-11
}}</ref> Na to později navázal německý fyzik Pascual Jordan v roce 1966, který expanzi Země vykládal jako důsledek obecného rozpínání vesmíru. Jordan zakládal svá tvrzení na teorii snižování hodnoty gravitační konstanty navržené nositelem Nobelovy ceny [[Paul Dirac|Paulem Diracem]], ale i ta se později ukázala jako neplatná.<ref name=":1">{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Bressan
| jméno = David
| titul = The Expanding Earth
| periodikum = Scientific American Blog Network
| url = https://blogs.scientificamerican.com/history-of-geology/the-expanding-earth/
| jazyk = en
| datum přístupu = 2020-06-11
}}</ref><ref name=":4">{{Citace periodika
| příjmení = Kragh
| jméno = Helge
| titul = Pascual Jordan, Varying Gravity, and the Expanding Earth
| periodikum = Physics in Perspective
| datum vydání = 2015-06-01
| ročník = 17
| číslo = 2
| strany = 107–134
| issn = 1422-6960
| doi = 10.1007/s00016-015-0157-9
| jazyk = en
| url = https://doi.org/10.1007/s00016-015-0157-9
| datum přístupu = 2020-06-11
}}</ref> Známými zastánci byl i německý inženýr Klaus Vogel, který v 80. letech 20. století vytvořil modely několika stádií postupně se rozpínající Země nazvané jako "terella" <ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Klaus Vogel {{!}} Dr. James Maxlow
| url = https://www.jamesmaxlow.com/klaus-vogel/
| datum přístupu = 2020-06-11
| jazyk = en-US
}}</ref><ref name=":2">{{Citace monografie
| příjmení = Vogel
| jméno = Klaus
| titul = Global Models of the Expanding Earth
| url = https://doi.org/10.1007/978-1-4615-2560-8_31
| editoři = Michele Barone, Franco Selleri
| vydavatel = Springer US
| místo = Boston, MA
| strany = 281–286
| isbn = 978-1-4615-2560-8
| doi = 10.1007/978-1-4615-2560-8_31
| poznámka = DOI: 10.1007/978-1-4615-2560-8_31
| jazyk = en
}}</ref>, a australský geolog Samuel W. Carey, který popřel existenci procesu subdukce tektonických desek.<ref name=":1" /> Později vznikla i skupina "expandistů" na univerzitě v polské [[Wroclaw|Wroclavi]] vedené Janem Koziarem.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = HOME
| periodikum = www.wrocgeolab.pl
| url = http://www.wrocgeolab.pl/
| datum přístupu = 2020-06-11
}}</ref><ref>Koziar, J. (1991). Research on the Expanding Earth in the Wrocław scientific community. online: <nowiki>http://www.wrocgeolab.pl/research.pdf</nowiki></ref>


== Podstata hypotézy ==
Přirozenějším vysvětlením pro rozpínání Země je, že Země byla kdysi výrazně stlačena a rozpínání je výsledkem procesů spějících k rovnováze. Aby byla Země kdysi výrazně stlačena, musel na ní existovat extrémně vysoký atmosférický tlak. Výzkumy exoplanet přinesly objevy takových, které mají chvosty atmosféry. Podobají se tak kometám. Některé exoplanety pravděpodobně o atmosféru přijdou úplně.<ref>{{Citace periodika|příjmení=Hébrard|jméno=G.|příjmení2=Étangs|jméno2=A. Lecavelier des|příjmení3=Vidal-Madjar|jméno3=A.|titul=Evaporation rate of hot Jupiters and formation of Chthonian planets|periodikum=arXiv:astro-ph/0312384|datum=2003-12-15|poznámka=arXiv: astro-ph/0312384|url=http://arxiv.org/abs/astro-ph/0312384|datum přístupu=2017-03-02}}</ref> Třída těchto těles nese název [[chtonijská planeta]]. Chtonijská planeta může díky soudržnosti svého pláště ve svém nitru uchovávat původně stlačené hmoty o vysoké hustotě. Rozbitím jejího pláště může v závislosti na jeho mocnosti a složení patrně dojít k rozpínání. Země má dodnes řídkou vnější obálku [[Geokorona|geokoronu]], kde dochází k neustálému odbourávání vodíku a jiných lehkých prvků do volného kosmického prostoru. Existují studie a numerické modely, podle kterých by právě terestrické planety mohly být pozůstatky po slapově dezintegrovaných embryích ve formě [[Plynný obr|plynných obrů]].<ref>{{Citace periodika|příjmení=Cha|jméno=Seung-Hoon|příjmení2=Nayakshin|jméno2=Sergei|titul=A numerical simulation of a "super-Earth" core delivery from ~ 100 AU to ~ 8 AU|periodikum=Monthly Notices of the Royal Astronomical Society|datum=2011-08-21|ročník=415|číslo=4|strany=3319–3334|doi=10.1111/j.1365-2966.2011.18953.x|poznámka=arXiv: 1010.1489|url=http://arxiv.org/abs/1010.1489|datum přístupu=2017-03-15}}</ref>
Hypotéza expandující Země vycházela z různých předpokladů. Země měla mít v počátku svého věku až o 55 % menšího průměru a povrch zcela zaplněný prakontinentem [[Pangea|Pangeou]] bez přítomnosti oceánů.<ref name=":2" /> Kontinenty fixované na místě se pak měly vzdalovat od sebe právě rozpínáním planety a růstem oceánských desek. Podle svých zastánců je možné současné kontinenty poskládat dohromady velmi dobře na kouli o menším objemu. Důkazem má být výrazný rozdíl geologického stáří oceánských a pevninských desek (který je způsobený subdukcí hustších oceánských desek pod desky pevninské a tedy jejich postupným zánikem<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Blanco‐Quintero
| jméno = Idael Francisco
| příjmení2 = Gerya
| jméno2 = Taras V.
| příjmení3 = García‐Casco
| jméno3 = Antonio
| titul = Subduction of young oceanic plates: A numerical study with application to aborted thermal-chemical plumes
| periodikum = Geochemistry, Geophysics, Geosystems
| datum vydání = 2011
| ročník = 12
| číslo = 10
| issn = 1525-2027
| doi = 10.1029/2011GC003717
| jazyk = en
| url = https://agupubs.onlinelibrary.wiley.com/doi/abs/10.1029/2011GC003717
| datum přístupu = 2020-06-11
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Society
| jméno = National Geographic
| titul = crust
| periodikum = National Geographic Society
| url = http://www.nationalgeographic.org/encyclopedia/crust/
| datum vydání = 2015-05-29
| jazyk = en
| datum přístupu = 2020-06-11
}}</ref>) i současná pozice kontinentů, kterou podle zastánců teorie není možné plně vysvětlit mechanismy deskové tektoniky.<ref name=":3" /> V minulosti se o vysvětlení rozpínavosti Země pokoušel například [[Ivan Osipovič Jarkovskij]] na konci 19. století (srážení éteru uvnitř Země) nebo [[Paul Dirac]] ve 30. letech 20. století (předpoklad poklesu gravitační konstanty).<ref name=":4" />
Samotné rozpínání těles je ale v přírodě známým jevem s rozličnými fyzikálními vysvětleními, např. rozpínání hvězd, obecně expanze plynu, nebo růst podmíněný vnějším příjmem energie. [[Soubor:Earth seafloor crust age 1996.png|náhled|Mapa rozpínání oceánského dna, o které se přibližně měl zvětšit zemský povrch během rozpínání Země. Červeně jsou označeny nejmladší oblasti. Modře jsou označeny nejstarší oblasti, které obvykle nepřevyšují stáří 200 milionů let.]]


== Současný pohled na hypotézu ==
== Expanze Země a desková tektonika ==
Hypotéza expandující Země je v geologii okrajovou a překonanou hypotézou. Dnes obecně přijímanou teorií vysvětlující globální zemskou dynamiku je [[desková tektonika]], která je schopna vysvětlit řadu měření i pozorování, které máme díky geofyzikálnímu průzkumu k dispozici. Zastánci hypotézy expandující Země tvrdí, že existuje celá řada rozporů deskové tektoniky. Dle nich je například [[Afrika]] významně obklopena [[Oceánský hřbet|oceánskými hřbety]] a [[rift]]y, ale v jejím těsném okolí nenalézáme [[Subdukce|subdukční zóny]]. Což je sporné tvrzení s ohledem na to, že severní část Afriky je v kolizi a částečné subdukci s [[Euroasijská deska|Euroasijskou deskou]] v délce přibližně 1500 km.<ref>{{Citace elektronické monografie
Hypotéza expandující Země je v geologii okrajovou a překonanou hypotézou. Dnes obecně přijímanou teorií vysvětlující globální zemskou dynamiku je [[desková tektonika]], která je schopna vysvětlit řadu měření i pozorování, které máme díky geofyzikálnímu průzkumu k dispozici. Zastánci hypotézy expandující Země tvrdí, že existuje celá řada rozporů deskové tektoniky. Dle nich je například [[Afrika]] významně obklopena [[Oceánský hřbet|oceánskými hřbety]] a [[rift]]y, ale v jejím těsném okolí nenalézáme [[Subdukce|subdukční zóny]]. Což je sporné tvrzení s ohledem na to, že severní část Afriky je v kolizi a částečné subdukci s [[Euroasijská deska|Euroasijskou deskou]] v délce přibližně 1500 km.<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = African Plate
| titul = African Plate
Řádek 117: Řádek 314:


== Reference ==
== Reference ==
<references />
<references />[[Soubor:Earth seafloor crust age 1996.png|náhled|Mapa rozpínání oceánského dna, o které se přibližně měl zvětšit zemský povrch během rozpínání Země. Červeně jsou označeny nejmladší oblasti. Modře jsou označeny nejstarší oblasti, které obvykle nepřevyšují stáří 200 milionů let.]]

[[Kategorie:Strukturní geologie]]
[[Kategorie:Strukturní geologie]]
[[Kategorie:Geofyzika]]
[[Kategorie:Geofyzika]]

Verze z 11. 6. 2020, 21:06

Model postupného rozpínání Země.

Hypotéza expandující Země byla jednou z historických teorií snažící se vysvětlit pohyb a rozmístění kontinentů změnou objemu planety Země, respektive jejího postupného rozpínání od počátku vzniku.[1] Byť je tato teorie již překonaná a odporuje současnému poznání deskové tektoniky i měřením zemského objemu[1][2][3][4], má stále v odborné komunitě své zastánce.[5][6][7]

Historie vzniku a zastánci

Hypotéza pomalu a postupně se rozpínající Země vznikla v 60. letech 20. století v reakci na kritiku teorie kontinentálního driftu[8], první zmínky o této teorii se ale objevují již koncem 19. století.[9] Postuloval ji v roce 1956 profesor budapešťské univerzity Laszlo Egyed, na základě změn hladin oceánů v geologickém čase, které se už v té době daly vysvětlit vlivem působení dob ledových.[10] Na to později navázal německý fyzik Pascual Jordan v roce 1966, který expanzi Země vykládal jako důsledek obecného rozpínání vesmíru. Jordan zakládal svá tvrzení na teorii snižování hodnoty gravitační konstanty navržené nositelem Nobelovy ceny Paulem Diracem, ale i ta se později ukázala jako neplatná.[11][12] Známými zastánci byl i německý inženýr Klaus Vogel, který v 80. letech 20. století vytvořil modely několika stádií postupně se rozpínající Země nazvané jako "terella" [13][14], a australský geolog Samuel W. Carey, který popřel existenci procesu subdukce tektonických desek.[11] Později vznikla i skupina "expandistů" na univerzitě v polské Wroclavi vedené Janem Koziarem.[15][16]

Podstata hypotézy

Hypotéza expandující Země vycházela z různých předpokladů. Země měla mít v počátku svého věku až o 55 % menšího průměru a povrch zcela zaplněný prakontinentem Pangeou bez přítomnosti oceánů.[14] Kontinenty fixované na místě se pak měly vzdalovat od sebe právě rozpínáním planety a růstem oceánských desek. Podle svých zastánců je možné současné kontinenty poskládat dohromady velmi dobře na kouli o menším objemu. Důkazem má být výrazný rozdíl geologického stáří oceánských a pevninských desek (který je způsobený subdukcí hustších oceánských desek pod desky pevninské a tedy jejich postupným zánikem[17][18]) i současná pozice kontinentů, kterou podle zastánců teorie není možné plně vysvětlit mechanismy deskové tektoniky.[9] V minulosti se o vysvětlení rozpínavosti Země pokoušel například Ivan Osipovič Jarkovskij na konci 19. století (srážení éteru uvnitř Země) nebo Paul Dirac ve 30. letech 20. století (předpoklad poklesu gravitační konstanty).[12]

Samotné rozpínání těles je ale v přírodě známým jevem s rozličnými fyzikálními vysvětleními, např. rozpínání hvězd, obecně expanze plynu, nebo růst podmíněný vnějším příjmem energie.

Mapa rozpínání oceánského dna, o které se přibližně měl zvětšit zemský povrch během rozpínání Země. Červeně jsou označeny nejmladší oblasti. Modře jsou označeny nejstarší oblasti, které obvykle nepřevyšují stáří 200 milionů let.

Současný pohled na hypotézu

Hypotéza expandující Země je v geologii okrajovou a překonanou hypotézou. Dnes obecně přijímanou teorií vysvětlující globální zemskou dynamiku je desková tektonika, která je schopna vysvětlit řadu měření i pozorování, které máme díky geofyzikálnímu průzkumu k dispozici. Zastánci hypotézy expandující Země tvrdí, že existuje celá řada rozporů deskové tektoniky. Dle nich je například Afrika významně obklopena oceánskými hřbety a rifty, ale v jejím těsném okolí nenalézáme subdukční zóny. Což je sporné tvrzení s ohledem na to, že severní část Afriky je v kolizi a částečné subdukci s Euroasijskou deskou v délce přibližně 1500 km.[19] Rovněž analogicky Antarktida je obehnána oceánskými hřbety. Dle zastánců hypotézy expandující Země též Amerika a Afrika s Evropou do sebe lépe zapadají na Zemi o menším objemu.

O verifikaci hypotézy se pokouší zastánci této hypotézy skrze kontroverzní hypotézu týkající se Českého kráteru. Ta se snaží doložit, že oblast Českého masívu vznikla výsledek srážky Země s velkým tělesem. Naopak na základě teorie deskové tektoniky vznikl Český masiv konsolidací z nezávislých mikrokontinentů,[20] které se historicky vzájemně pohybovaly a srážely, čímž došlo k jejich spojení do většího celku. Tento výklad je pak schopen vysvětlit rozdílné stáří i druhů hornin v různých částech Českého masívu.

Většinová vědecká komunita však považuje hypotézu expandující Země za překonanou nejen proto, že geologická data lépe vyhovují teorii deskové tektoniky, ale existují i data, která jsou v přímém rozporu s teorií expandující Země:

  • Země se podle současných stále přesnějších měření nerozpíná.[21]
  • Je prokázána existence litosférických fragmentů v zemském plášti podporující subdukci litosférických desek.[22][23]
  • Analýzy paleomagnetických data, tedy geologického záznamu zemského magnetického pole, ukazují, že přinejmenším od raných druhohor je podstatnější expanze zemského poloměru nepravděpodobná.[24]
  • Analýzy zemského momentu setrvačnosti ukazují, že se zemský poloměr podstatně nezměnil za posledních 620 milionů let.[25]

Reference

  1. ↑ a b SUDIRO, P. The Earth expansion theory and its transition from scientific hypothesis to pseudoscientific belief. History of Geo- and Space Sciences. 2014-06-20, roč. 5, čís. 1, s. 135–148. Dostupné online [cit. 2020-06-11]. ISSN 2190-5010. DOI https://doi.org/10.5194/hgss-5-135-2014. (English) 
  2. ↑ WU, X.; COLLILIEUX, X.; ALTAMIMI, Z. Accuracy of the International Terrestrial Reference Frame origin and Earth expansion. Geophysical Research Letters. 2011, roč. 38, čís. 13. Dostupné online [cit. 2020-06-11]. ISSN 1944-8007. DOI 10.1029/2011GL047450. (anglicky) 
  3. ↑ BRIGGS, John C. The Ultimate Expanding Earth Hypothesis. Journal of Biogeography. 2004, roč. 31, čís. 5, s. 855–857. Dostupné online [cit. 2020-06-11]. ISSN 0305-0270. 
  4. ↑ NASA - NASA Research Confirms it’s a Small World, After All. www.nasa.gov [online]. [cit. 2020-06-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ SHEN, Wenbin; SHEN, Ziyu; SUN, Rong. Evidences of the expanding Earth from space-geodetic data over solid land and sea level rise in recent two decades. Geodesy and Geodynamics. 2015-07-01, roč. 6, čís. 4, s. 248–252. Dostupné online [cit. 2020-06-11]. ISSN 1674-9847. DOI 10.1016/j.geog.2015.05.006. (anglicky) 
  6. ↑ SCALERA, G. Fossils, frogs, floating islands and expanding Earth in changing-radius cartography – A comment to a discussion on Journal of Biogeography. Annals of Geophysics. 2007-12-25, roč. 50, čís. 6. Dostupné online [cit. 2020-06-11]. ISSN 2037-416X. DOI 10.4401/ag-3057. (anglicky) 
  7. ↑ HURRELL, Stephen. Dinosaurs and the Expanding Earth. [s.l.]: Oneoff Publishing.com 116 s. Dostupné online. ISBN 978-0-9522603-1-8. (anglicky) Google-Books-ID: _DT38IYGVngC. 
  8. ↑ KRAGH, Helge. The Expanding Earth. Příprava vydání Helge Kragh. Cham: Springer International Publishing (Science Networks. Historical Studies). Dostupné online. ISBN 978-3-319-24379-5. DOI 10.1007/978-3-319-24379-5_3. S. 59–112. (anglicky) DOI: 10.1007/978-3-319-24379-5_3. 
  9. ↑ a b CWOJDZINSKI, Stefan. History of a discussion: selected aspects of the Earth expansion v. plate tectonics theories. Geological Society, London, Special Publications. 2017-01-01, roč. 442, čís. 1, s. 93–104. Dostupné online [cit. 2020-06-11]. ISSN 0305-8719. DOI 10.1144/SP442.24. (anglicky) 
  10. ↑ VEIZER, Ján. Do Palaeogeographic Data support the Expanding Earth Hypothesis?. Nature. 1971-02, roč. 229, čís. 5285, s. 480–481. Dostupné online [cit. 2020-06-11]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/229480a0. (anglicky) 
  11. ↑ a b BRESSAN, David. The Expanding Earth. Scientific American Blog Network [online]. [cit. 2020-06-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ a b KRAGH, Helge. Pascual Jordan, Varying Gravity, and the Expanding Earth. Physics in Perspective. 2015-06-01, roč. 17, čís. 2, s. 107–134. Dostupné online [cit. 2020-06-11]. ISSN 1422-6960. DOI 10.1007/s00016-015-0157-9. (anglicky) 
  13. ↑ Klaus Vogel | Dr. James Maxlow [online]. [cit. 2020-06-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ a b VOGEL, Klaus. Global Models of the Expanding Earth. Příprava vydání Michele Barone, Franco Selleri. Boston, MA: Springer US Dostupné online. ISBN 978-1-4615-2560-8. DOI 10.1007/978-1-4615-2560-8_31. S. 281–286. (anglicky) DOI: 10.1007/978-1-4615-2560-8_31. 
  15. ↑ HOME. www.wrocgeolab.pl [online]. [cit. 2020-06-11]. Dostupné online. 
  16. ↑ Koziar, J. (1991). Research on the Expanding Earth in the Wrocław scientific community. online: http://www.wrocgeolab.pl/research.pdf
  17. ↑ BLANCO‐QUINTERO, Idael Francisco; GERYA, Taras V.; GARCÍA‐CASCO, Antonio. Subduction of young oceanic plates: A numerical study with application to aborted thermal-chemical plumes. Geochemistry, Geophysics, Geosystems. 2011, roč. 12, čís. 10. Dostupné online [cit. 2020-06-11]. ISSN 1525-2027. DOI 10.1029/2011GC003717. (anglicky) 
  18. ↑ SOCIETY, National Geographic. crust. National Geographic Society [online]. 2015-05-29 [cit. 2020-06-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ African Plate [online]. [cit. 2019-07-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ ŽÁK, J.; FINGER, F.; ZULAUF, G. Foreword to the special issue ‛Recent advances in unraveling Variscan orogeny in the Bohemian Massif’. Journal of Geosciences. 2014-12-03, roč. 59, čís. 4, s. 291–292. Dostupné online [cit. 2017-03-16]. ISSN 1802-6222. DOI 10.3190/jgeosci.183. 
  21. ↑ It's a Small World, After All: Earth Is Not Expanding, NASA Research Confirms. ScienceDaily, 17. srpen 2011. Dostupné online (anglicky)
  22. ↑ BUCHER, Kurt; FAZIS, Yvonne; CAPITANI, Christian de; GRAPES, Rodney. Blueschists, eclogites, and decompression assemblages of the Zermatt-Saas ophiolite: High-pressure metamorphism of subducted Tethys lithosphere. S. 821-835. American Mineralogist [online]. GeoScienceWorld, 1. květen 2005. Svazek 90, čís. 5-6, s. 821-835. Dostupné online. ISSN 1945-3027. DOI 10.2138/am.2005.1718. (anglicky) 
  23. ↑ VAN DER LEE, Suzan; NOLET, Guust. Seismic image of the subducted trailing fragments of the Farallon plate. S. 266-269. Nature [online]. Springer Nature Publishing AG, 20. březen 1997. Svazek 386, čís. 6622, s. 266-269. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/386266a0. (anglicky) 
  24. ↑ SCHMIDT, P. W.; CLARK, D. A. The response of palaeomagnetic data to Earth expansion. S. 95–100. Geophysical Journal International [online]. Oxford University Press, duben 1980. Svazek 61, čís. 1, s. 95–100. Dostupné online. ISSN 1365-246X. DOI 10.1111/j.1365-246X.1980.tb04306.x. (anglicky) 
  25. ↑ WILLIAMS, George E. Geological constraints on the Precambrian history of Earth's rotation and the Moon's orbit. S. 37-59. Reviews of Geophysics [online]. John Wiley & Sons, Inc., 1. únor 2000. Svazek 38, čís. 1, s. 37-59. Dostupné online. PDF [2]. ISSN 1944-9208. DOI 10.1029/1999RG900016. (anglicky) 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hypotéza_expandující_Země&oldid=18687718“