Medosavka červenohlavá: Porovnání verzí
+ popis a část výskytu značka: editace z Vizuálního editoru |
+ Výskyt a část Chování značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 90: | Řádek 90: | ||
| url = http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S1055790303004020 |
| url = http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S1055790303004020 |
||
| datum přístupu = 2017-07-28 |
| datum přístupu = 2017-07-28 |
||
}}</ref> Další genetická studie, provedená roku 2017, ukázala, medosavka červenohlavá se od medosavky černoprsé (''Myzomela vulnerata'') oddělila asi před čtyřmi miliony lety, nicméně příbuznost s jinými zástupci rodu zkoumána nebyla.<ref>{{Citace periodika |
}}</ref> Další genetická studie, provedená roku 2017, ukázala, medosavka červenohlavá se od [[Medosavka černoprsá|medosavky černoprsé]] (''Myzomela vulnerata'') oddělila asi před čtyřmi miliony lety, nicméně příbuznost s jinými zástupci rodu zkoumána nebyla.<ref>{{Citace periodika |
||
| příjmení = Marki |
| příjmení = Marki |
||
| jméno = Petter Z. |
| jméno = Petter Z. |
||
Řádek 148: | Řádek 148: | ||
Poddruh ''M. e. Infuscata'' je podobný nominátnímu poddruhu, ale s tím rozdílem, že tito ptáci mají červená celá záda, nikoliv jen jejich část. Samci i samice navíc mají tmavší břicho a jsou větší.<ref name=":1" /> |
Poddruh ''M. e. Infuscata'' je podobný nominátnímu poddruhu, ale s tím rozdílem, že tito ptáci mají červená celá záda, nikoliv jen jejich část. Samci i samice navíc mají tmavší břicho a jsou větší.<ref name=":1" /> |
||
Medosavky červenohlavé lze snadno zaměnit s medosavkami šarlatovými, které ale žijí spíše v lesích, než v mangrovech, a jejich společný areál výskytu se překrývá jen na malé části Cape Yorku. Medosavka sumbská se též podobá medosavce červenohlavé, ale s tím rozdílem, že je menší a má tmavší zbarvení většiny těla. |
|||
== Výskyt == |
== Výskyt == |
||
Nominátní poddruh medosavka červenohlavé obývá tropické pobřeží [[západní Austrálie]], tedy [[Severní teritorium|Severního teritoria]] a [[Queensland|Queenslandu]]. Žije též nedalekých ostrovech, například na [[Melvillův ostrov (Austrálie)|Melvillově ostrově]], a na pobřeží [[Carpentarský záliv|Carpentarského zálivu]] a poloostrova [[Cape York]].<ref>Higgins, str. 1159.</ref> Právě někteří ptáci z Cape Yorku mohou mít znaky obou poddruhů.<ref name=":1" /> Poddruh ''M. e. Infuscata'' je rozšířen na západě [[Papua (provincie)|provincie Papua]] a na jihu [[Papua-Nová Guinea|Papui-Nové Guinei]]. |
Nominátní poddruh medosavka červenohlavé obývá tropické pobřeží [[západní Austrálie]], tedy [[Severní teritorium|Severního teritoria]] a [[Queensland|Queenslandu]]. Žije též nedalekých ostrovech, například na [[Melvillův ostrov (Austrálie)|Melvillově ostrově]], a na pobřeží [[Carpentarský záliv|Carpentarského zálivu]] a poloostrova [[Cape York]].<ref name=":2">Higgins, str. 1159.</ref> Právě někteří ptáci z Cape Yorku mohou mít znaky obou poddruhů.<ref name=":1" /> Poddruh ''M. e. Infuscata'' je rozšířen na západě [[Papua (provincie)|provincie Papua]] a na jihu [[Papua-Nová Guinea|Papui-Nové Guinei]]. |
||
Ačkoliv má medosavka červenohlavá široký areál rozšíření, nejsou její populace příliš početné. |
Ačkoliv má medosavka červenohlavá široký areál rozšíření, nejsou její populace příliš početné. Nejvyšší zaznamenaná koncentrace těchto ptáků na jeden hektar byla 5,5 (zaznamenáno v Palmerston v Severním Teritoriu). Tito ptáci nejsou stěhovaví, odlétají pouze na kratší vzdálenosti v rámci nalezení lepšího místa pro hledání potravy.<ref>{{Citace periodika |
||
| příjmení = Noske |
|||
| jméno = RA |
|||
| titul = Abundance, Zonation and Foraging Ecology of Birds in Mangroves of Darwin Harbour, Northern Territory. |
|||
| periodikum = Wildlife Research |
|||
| datum = 1996-07-01 |
|||
| ročník = 23 |
|||
| číslo = 4 |
|||
| strany = 443–474 |
|||
| doi = 10.1071/wr9960443 |
|||
| url = https://doi.org/10.1071/WR9960443 |
|||
| datum přístupu = 2017-07-30 |
|||
}}</ref> Vyhledávají místa s porosty mangrovů ''Rhizophora stylosa'', ''Bruguiera parviflora'' nebo ''Avicennia marina'', které rostou v [[Říční delta|deltách]] řek.<ref name=":2" /> Tyto stromy poskytují medosavkám jak potravu, tak místo pro hnízdění a možnou ochranu před predátory. Krom mangrovů ale žijí i v bažinatých a otevřených lesích nebo v okolí kokosových farem.<ref name=":2" /> |
|||
== Chování == |
|||
Medosavky červenohlavé žijí většinu života v korunách stromů, kde se krmí na kvítí.<ref>{{Citace monografie |
|||
| příjmení = Morcombe |
|||
| jméno = Michael K. |
|||
| příjmení2 = |
|||
| jméno2 = |
|||
| titul = Field Guide to Australian Birds |
|||
| url = https://books.google.cz/books?id=5XNFAQAAIAAJ&q=isbn:174021417X&dq=isbn:174021417X&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwiP6Znz3LHVAhUKXhQKHfWaALAQ6AEIJTAA |
|||
| vydání = 2 |
|||
| vydavatel = Steve Parish Pub. |
|||
| místo = Archerfield |
|||
| rok = 2003 |
|||
| počet stran = 448 |
|||
| strany = 272 |
|||
| isbn = 9781740214179 |
|||
| jazyk = en |
|||
}}</ref> Pomocí dlouhého zakřiveného zobáku z květů vybírají [[nektar]], krom toho se ale též živí drobným [[Hmyz|hmyzem]], který sbírají na listech stromů. Jde o různé [[Brouci|brouky]], [[vosy]], [[Housenka|housenky]].<ref>Higgins, str. 1161.</ref> Nektar vybírají především z mangrovů a v Austrálii jde o hlavní opylovače druhu ''Bruguiera exaristata''.<ref>{{Citace periodika |
|||
| příjmení = Noske |
|||
| jméno = Richard A. |
|||
| titul = Bruguiera hainesii: Another Bird-Pollinated Mangrove? |
|||
| periodikum = Biotropica |
|||
| datum = 1993 |
|||
| ročník = 25 |
|||
| číslo = 4 |
|||
| strany = 481–483 |
|||
| doi = 10.2307/2388873 |
|||
| url = http://www.jstor.org/stable/2388873 |
|||
| datum přístupu = 2017-07-30 |
|||
}}</ref> |
|||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
Verze z 30. 7. 2017, 21:28
Medosavka červenohlavá | |
---|---|
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Třída | ptáci (Aves) |
Podtřída | letci (Neognathae) |
Řád | pěvci (Passeriformes) |
Čeleď | kystráčkovití (Meliphagidae) |
Rod | Myzomela (Vigors & Horsfield, 1827) |
Binomické jméno | |
Myzomela erythrocephala (Gould, 1840) | |
Areál rozšíření | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Medosavka červenohlavá (Myzomela erythrocephala) je druh kystráčkovitého ptáka obývající Austrálii, Indonésii a Papuu-Novou Guineu. Poprvé byla popsána anglickým ornitologem Johnem Gouldem roku 1840. Uvádějí se dva poddruhy, které se liší vzhledem i areálem výskytu: nominátní poddruh Myzomela erythrocephala erythrocephala obývá tropické pobřeží severní Austrálie, zatímco poddruh Myzomela erythrocephala infuscata žije na ostrově Nová Guinea a červenou nemá pouze hlavu, nýbrž i záda. Ačkoliv mají tito ptáci velký areál výskytu, nejedná se o příliš početnou populaci. Na druhou stranu, počty medosavek červenohlavých jsou dle Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) stabilní a proto druhu přísluší status málo dotčený (LC).
S tělem dlouhým okolo 12 cm se jedná o jeden z menších druhů medosavek. Dospělí ptáci mají krátký ocas, dlouhý zobák zakřivený směrem dolů a je u nich výrazný pohlavní dimorfismus: samci mají červenou hlavu, která druhu dala české označení, zatímco samičky jsou převážně hnědé až šedé, tedy i na hlavě. Obývají subtropické až tropické podnebí, především pak mangrovy.
Taxonomie
Druh medosavka červenohlavá popsal pod jménem Myzomela erythrocephala v roce 1840 John Gould. Udělal tak na základě exemplářů chycených v zátoce King Sound v západní Austrálii.[2] Rodové jméno Myzomela vzniklo ze starořeckých slov myzo , značící živit se, sát; a meli, tedy med, což odkazuje na to, že tito ptáci se živí saním nektaru z rostlin. Na stejném principu vzniklo i české označení medosavka. Druhé jméno erythrocephala pochází z řeckých slov erythros, červená, a kephale, hlava. Ve všech anglicky mluvících zemích byl nadále druh známý jako red-headed myzomela, kromě Austrálie, kde se těmto ptákům říkalo red-headed honeyeater.[3]
Uvádí se dva poddruhy: nominátní Myzomela erythrocephala erythrocephala a Myzomela erythrocephala infuscata, který byl popsán Williamem Alexandrem Forbesem roku 1879 díky vzorku odchyceném v Hall Bay na jižní Nové Guinei. Tento pták měl červeně zbarvená i záda a horní partie byly světle hnědé.[4] Až do roku 2008 byla jako poddruh medosavky červenohlavé řazena i medosavka sumbská (Myzomela dammermani).[5]
Medosavka červenohlavá je řazena do rodu Myzomela, kam, mimo jiné, patří i další dva australské druhy: medosavka šarlatová (Myzomela sanguinolenta) z východní Austrálie a medosavka temná (Myzomela obscura), která žije v severní Austrálii. Rod patří do čeledi kystráčkovití a díky studii mitochondriální a jaderné DNA provedené v roce 2004 bylo zjištěno, že nejbližšími příbuznými medosavky červenohlavé jsou medosavky šarlatové a tangarovité (Myzomela cardinalis). V rámci studie ale bylo otestováno pouze pět ze třiceti zástupců rodu.[6] Další genetická studie, provedená roku 2017, ukázala, medosavka červenohlavá se od medosavky černoprsé (Myzomela vulnerata) oddělila asi před čtyřmi miliony lety, nicméně příbuznost s jinými zástupci rodu zkoumána nebyla.[7] Molekulární analýza z roku 2004 zase prokázala, že blízkými příbuznými kystráčkovitých ptáků jsou střízlíkovcovití, modropláštníkovití a pardalotovití.[8]
Popis
Medosavky červenohlavé jsou malí ptáci s kompaktním tělem, krátkým ocasem a vůči tělu poměrně dlouhým zobákem zakřiveným dolů. Jejich tělo měří na délku okolo 12 cm, váží asi 8 g a rozpětí křídel se pohybuje mezi 17 až 19 cm. Je u nich patrný výrazný pohlavní dimorfismus, přičemž samečci jsou trochu větší a především pestřejší.[9]
Dospělí samci nominátního poddruhu mají leskle tmavě červenou hlavu, krk a část zad. Červená na těle ptáků je jasně vymezená a přechází rovnou v jinou barvu. Zbytek horní části těla je v různých odstínech tmavě hnědé, dolní partie bývají světle hnědé až šedavé. Zobák je zbarvený černě až černo-hnědě, koutky černé nebo černé se žlutým nádechem. Okolí očí je černé, duhovka tmavě hnědá. Hlava a krk dospělých samic jsou šedohnědé, pouze s jemným růžovým odstínem na čele a pod zobákem. Zbytek těla bývá zbarvený šedohnědě, přičemž na křídlech je barva výrazně tmavší, než na břiše, kde je naopak světlá. Koutky zobáku mají samičky žluté.[9] Mladí jedinci jsou podobní samičkám, ačkoliv jejich dolní zobák je žlutý.[9] Mladým samečkům se červené opeření na hlavě začne objevovat asi po prvním měsíci života,[10] celkově se ptáci vybarví asi ve třech měsících, kdy již mívají zbarvení jako dospělci.[11]
Poddruh M. e. Infuscata je podobný nominátnímu poddruhu, ale s tím rozdílem, že tito ptáci mají červená celá záda, nikoliv jen jejich část. Samci i samice navíc mají tmavší břicho a jsou větší.[10]
Medosavky červenohlavé lze snadno zaměnit s medosavkami šarlatovými, které ale žijí spíše v lesích, než v mangrovech, a jejich společný areál výskytu se překrývá jen na malé části Cape Yorku. Medosavka sumbská se též podobá medosavce červenohlavé, ale s tím rozdílem, že je menší a má tmavší zbarvení většiny těla.
Výskyt
Nominátní poddruh medosavka červenohlavé obývá tropické pobřeží západní Austrálie, tedy Severního teritoria a Queenslandu. Žije též nedalekých ostrovech, například na Melvillově ostrově, a na pobřeží Carpentarského zálivu a poloostrova Cape York.[12] Právě někteří ptáci z Cape Yorku mohou mít znaky obou poddruhů.[10] Poddruh M. e. Infuscata je rozšířen na západě provincie Papua a na jihu Papui-Nové Guinei.
Ačkoliv má medosavka červenohlavá široký areál rozšíření, nejsou její populace příliš početné. Nejvyšší zaznamenaná koncentrace těchto ptáků na jeden hektar byla 5,5 (zaznamenáno v Palmerston v Severním Teritoriu). Tito ptáci nejsou stěhovaví, odlétají pouze na kratší vzdálenosti v rámci nalezení lepšího místa pro hledání potravy.[13] Vyhledávají místa s porosty mangrovů Rhizophora stylosa, Bruguiera parviflora nebo Avicennia marina, které rostou v deltách řek.[12] Tyto stromy poskytují medosavkám jak potravu, tak místo pro hnízdění a možnou ochranu před predátory. Krom mangrovů ale žijí i v bažinatých a otevřených lesích nebo v okolí kokosových farem.[12]
Chování
Medosavky červenohlavé žijí většinu života v korunách stromů, kde se krmí na kvítí.[14] Pomocí dlouhého zakřiveného zobáku z květů vybírají nektar, krom toho se ale též živí drobným hmyzem, který sbírají na listech stromů. Jde o různé brouky, vosy, housenky.[15] Nektar vybírají především z mangrovů a v Austrálii jde o hlavní opylovače druhu Bruguiera exaristata.[16]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Red-headed myzomela na anglické Wikipedii.
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ Subspecies Myzomela (Myzomela) erythrocephala erythrocephala Gould, 1840 [online]. Australian Government, 2011-08-30 [cit. 2017-07-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GRAY, Jeannie; FRASER, Ian. Australian Bird Names: A Complete Guide. 1. vyd. Collingwood: Csiro Publishing, 2013. 509 s. Dostupné online. ISBN 9780643104716. S. 209. (anglicky)
- ↑ FORBES, William Alexander. A synopsis of the Meliphaginae, genus Myzomela, with descriptions of two new species. Proceedings of the Zoological Society of London [online]. 1879 [cit. 2017-07-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Honeyeaters [online]. IOC World Bird List [cit. 2017-07-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DRISKELL, Amy C.; CHRISTIDIS, Les. Phylogeny and evolution of the Australo-Papuan honeyeaters (Passeriformes, Meliphagidae). Molecular Phylogenetics and Evolution. Roč. 31, čís. 3, s. 943–960. Dostupné online [cit. 2017-07-28]. DOI 10.1016/j.ympev.2003.10.017. (anglicky)
- ↑ MARKI, Petter Z.; JØNSSON, Knud A.; IRESTEDT, Martin. Supermatrix phylogeny and biogeography of the Australasian Meliphagides radiation (Aves: Passeriformes). Molecular Phylogenetics and Evolution. Roč. 107, s. 516–529. Dostupné online [cit. 2017-07-28]. DOI 10.1016/j.ympev.2016.12.021. (anglicky)
- ↑ BARKER, F. Keith; CIBOIS, Alice; SCHIKLER, Peter. Phylogeny and diversification of the largest avian radiation. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 2004-07-27, roč. 101, čís. 30, s. 11040–11045. PMID: 15263073. Dostupné online [cit. 2017-07-28]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.0401892101. PMID 15263073. (anglicky)
- ↑ a b c Higgins, str. 1158.
- ↑ a b c Higgins, str. 1164.
- ↑ LEWIS, Jan. Notes on the moult and biology of the Red-headed Honeyeater (Myzomela erythrocephala) in the west Kimberley, Western Australia. Amytornis: Western Australian Journal of Ornithology. 2010, roč. 2, s. 15–24. Dostupné online. ISSN 1836-3482. (anglicky)
- ↑ a b c Higgins, str. 1159.
- ↑ NOSKE, RA. Abundance, Zonation and Foraging Ecology of Birds in Mangroves of Darwin Harbour, Northern Territory.. Wildlife Research. 1996-07-01, roč. 23, čís. 4, s. 443–474. Dostupné online [cit. 2017-07-30]. DOI 10.1071/wr9960443.
- ↑ MORCOMBE, Michael K. Field Guide to Australian Birds. 2. vyd. Archerfield: Steve Parish Pub., 2003. 448 s. Dostupné online. ISBN 9781740214179. S. 272. (anglicky)
- ↑ Higgins, str. 1161.
- ↑ NOSKE, Richard A. Bruguiera hainesii: Another Bird-Pollinated Mangrove?. Biotropica. 1993, roč. 25, čís. 4, s. 481–483. Dostupné online [cit. 2017-07-30]. DOI 10.2307/2388873.
Literatura
- HIGGINS, Peter; PETER, J. M.; STEELE, W. K. Handbook of Australian, New Zealand and Antarctic Birds: Tyrant-flycatchers to Chats. Melbourne: Oxford University Press, 2001. ISBN 0-19-553071-3. S. 724–740. (anglicky)
Externí odkazy
- Medosavka červenohlavá na The IUCN Red List of Threatened Species
- Medosavka červenohlavá na BioLibu
- Obrázky, zvuky či videa k tématu medosavka červenohlavá na Wikimedia Commons
- Taxon Myzomela erythrocephala ve Wikidruzích