Medosavka červenohlavá: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
+ popis a část výskytu
+ Výskyt a část Chování
Řádek 90: Řádek 90:
| url = http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S1055790303004020
| url = http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S1055790303004020
| datum přístupu = 2017-07-28
| datum přístupu = 2017-07-28
}}</ref> Další genetická studie, provedená roku 2017, ukázala, medosavka červenohlavá se od medosavky černoprsé (''Myzomela vulnerata'') oddělila asi před čtyřmi miliony lety, nicméně příbuznost s jinými zástupci rodu zkoumána nebyla.<ref>{{Citace periodika
}}</ref> Další genetická studie, provedená roku 2017, ukázala, medosavka červenohlavá se od [[Medosavka černoprsá|medosavky černoprsé]] (''Myzomela vulnerata'') oddělila asi před čtyřmi miliony lety, nicméně příbuznost s jinými zástupci rodu zkoumána nebyla.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Marki
| příjmení = Marki
| jméno = Petter Z.
| jméno = Petter Z.
Řádek 148: Řádek 148:


Poddruh ''M. e. Infuscata'' je podobný nominátnímu poddruhu, ale s tím rozdílem, že tito ptáci mají červená celá záda, nikoliv jen jejich část. Samci i samice navíc mají tmavší břicho a jsou větší.<ref name=":1" />
Poddruh ''M. e. Infuscata'' je podobný nominátnímu poddruhu, ale s tím rozdílem, že tito ptáci mají červená celá záda, nikoliv jen jejich část. Samci i samice navíc mají tmavší břicho a jsou větší.<ref name=":1" />

Medosavky červenohlavé lze snadno zaměnit s medosavkami šarlatovými, které ale žijí spíše v lesích, než v mangrovech, a jejich společný areál výskytu se překrývá jen na malé části Cape Yorku. Medosavka sumbská se též podobá medosavce červenohlavé, ale s tím rozdílem, že je menší a má tmavší zbarvení většiny těla.


== Výskyt ==
== Výskyt ==
Nominátní poddruh medosavka červenohlavé obývá tropické pobřeží [[západní Austrálie]], tedy [[Severní teritorium|Severního teritoria]] a [[Queensland|Queenslandu]]. Žije též nedalekých ostrovech, například na [[Melvillův ostrov (Austrálie)|Melvillově ostrově]], a na pobřeží [[Carpentarský záliv|Carpentarského zálivu]] a poloostrova [[Cape York]].<ref>Higgins, str. 1159.</ref> Právě někteří ptáci z Cape Yorku mohou mít znaky obou poddruhů.<ref name=":1" /> Poddruh ''M. e. Infuscata'' je rozšířen na západě [[Papua (provincie)|provincie Papua]] a na jihu [[Papua-Nová Guinea|Papui-Nové Guinei]].
Nominátní poddruh medosavka červenohlavé obývá tropické pobřeží [[západní Austrálie]], tedy [[Severní teritorium|Severního teritoria]] a [[Queensland|Queenslandu]]. Žije též nedalekých ostrovech, například na [[Melvillův ostrov (Austrálie)|Melvillově ostrově]], a na pobřeží [[Carpentarský záliv|Carpentarského zálivu]] a poloostrova [[Cape York]].<ref name=":2">Higgins, str. 1159.</ref> Právě někteří ptáci z Cape Yorku mohou mít znaky obou poddruhů.<ref name=":1" /> Poddruh ''M. e. Infuscata'' je rozšířen na západě [[Papua (provincie)|provincie Papua]] a na jihu [[Papua-Nová Guinea|Papui-Nové Guinei]].


Ačkoliv má medosavka červenohlavá široký areál rozšíření, nejsou její populace příliš početné.
Ačkoliv má medosavka červenohlavá široký areál rozšíření, nejsou její populace příliš početné. Nejvyšší zaznamenaná koncentrace těchto ptáků na jeden hektar byla 5,5 (zaznamenáno v Palmerston v Severním Teritoriu). Tito ptáci nejsou stěhovaví, odlétají pouze na kratší vzdálenosti v rámci nalezení lepšího místa pro hledání potravy.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Noske
| jméno = RA
| titul = Abundance, Zonation and Foraging Ecology of Birds in Mangroves of Darwin Harbour, Northern Territory.
| periodikum = Wildlife Research
| datum = 1996-07-01
| ročník = 23
| číslo = 4
| strany = 443–474
| doi = 10.1071/wr9960443
| url = https://doi.org/10.1071/WR9960443
| datum přístupu = 2017-07-30
}}</ref> Vyhledávají místa s porosty mangrovů ''Rhizophora stylosa'', ''Bruguiera parviflora'' nebo ''Avicennia marina'', které rostou v [[Říční delta|deltách]] řek.<ref name=":2" /> Tyto stromy poskytují medosavkám jak potravu, tak místo pro hnízdění a možnou ochranu před predátory. Krom mangrovů ale žijí i v bažinatých a otevřených lesích nebo v okolí kokosových farem.<ref name=":2" />

== Chování ==
Medosavky červenohlavé žijí většinu života v korunách stromů, kde se krmí na kvítí.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Morcombe
| jméno = Michael K.
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Field Guide to Australian Birds
| url = https://books.google.cz/books?id=5XNFAQAAIAAJ&q=isbn:174021417X&dq=isbn:174021417X&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwiP6Znz3LHVAhUKXhQKHfWaALAQ6AEIJTAA
| vydání = 2
| vydavatel = Steve Parish Pub.
| místo = Archerfield
| rok = 2003
| počet stran = 448
| strany = 272
| isbn = 9781740214179
| jazyk = en
}}</ref> Pomocí dlouhého zakřiveného zobáku z květů vybírají [[nektar]], krom toho se ale též živí drobným [[Hmyz|hmyzem]], který sbírají na listech stromů. Jde o různé [[Brouci|brouky]], [[vosy]], [[Housenka|housenky]].<ref>Higgins, str. 1161.</ref> Nektar vybírají především z mangrovů a v Austrálii jde o hlavní opylovače druhu ''Bruguiera exaristata''.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Noske
| jméno = Richard A.
| titul = Bruguiera hainesii: Another Bird-Pollinated Mangrove?
| periodikum = Biotropica
| datum = 1993
| ročník = 25
| číslo = 4
| strany = 481–483
| doi = 10.2307/2388873
| url = http://www.jstor.org/stable/2388873
| datum přístupu = 2017-07-30
}}</ref>


== Odkazy ==
== Odkazy ==

Verze z 30. 7. 2017, 21:28

ikona
Na této stránce se právě pracuje.
Prosíme, needitujte tuto stránku, dokud je zde tato zpráva, abyste se vyhnuli editačním konfliktům. V případě potřeby vyhledejte v historii vkladatele a kontaktujte jej. Děkujeme.
Tato šablona je určena pro krátkodobé užití v řádu hodin. Pokud od poslední editace uplynula doba delší než 2 dny, neváhejte ji odstranit.
Jak číst taxoboxMedosavka červenohlavá
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďkystráčkovití (Meliphagidae)
RodMyzomela
(Vigors & Horsfield, 1827)
Binomické jméno
Myzomela erythrocephala
(Gould, 1840)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Medosavka červenohlavá (Myzomela erythrocephala) je druh kystráčkovitého ptáka obývající Austrálii, Indonésii a Papuu-Novou Guineu. Poprvé byla popsána anglickým ornitologem Johnem Gouldem roku 1840. Uvádějí se dva poddruhy, které se liší vzhledem i areálem výskytu: nominátní poddruh Myzomela erythrocephala erythrocephala obývá tropické pobřeží severní Austrálie, zatímco poddruh Myzomela erythrocephala infuscata žije na ostrově Nová Guinea a červenou nemá pouze hlavu, nýbrž i záda. Ačkoliv mají tito ptáci velký areál výskytu, nejedná se o příliš početnou populaci. Na druhou stranu, počty medosavek červenohlavých jsou dle Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) stabilní a proto druhu přísluší status málo dotčený (LC).

S tělem dlouhým okolo 12 cm se jedná o jeden z menších druhů medosavek. Dospělí ptáci mají krátký ocas, dlouhý zobák zakřivený směrem dolů a je u nich výrazný pohlavní dimorfismus: samci mají červenou hlavu, která druhu dala české označení, zatímco samičky jsou převážně hnědé až šedé, tedy i na hlavě. Obývají subtropické až tropické podnebí, především pak mangrovy.

Taxonomie

Dospělá samička medosavky červenohlavé
Mladý jedinec

Druh medosavka červenohlavá popsal pod jménem Myzomela erythrocephala v roce 1840 John Gould. Udělal tak na základě exemplářů chycených v zátoce King Sound v západní Austrálii.[2] Rodové jméno Myzomela vzniklo ze starořeckých slov myzo , značící živit se, sát; a meli, tedy med, což odkazuje na to, že tito ptáci se živí saním nektaru z rostlin. Na stejném principu vzniklo i české označení medosavka. Druhé jméno erythrocephala pochází z řeckých slov erythros, červená, a kephale, hlava. Ve všech anglicky mluvících zemích byl nadále druh známý jako red-headed myzomela, kromě Austrálie, kde se těmto ptákům říkalo red-headed honeyeater.[3]

Uvádí se dva poddruhy: nominátní Myzomela erythrocephala erythrocephala a Myzomela erythrocephala infuscata, který byl popsán Williamem Alexandrem Forbesem roku 1879 díky vzorku odchyceném v Hall Bay na jižní Nové Guinei. Tento pták měl červeně zbarvená i záda a horní partie byly světle hnědé.[4] Až do roku 2008 byla jako poddruh medosavky červenohlavé řazena i medosavka sumbská (Myzomela dammermani).[5]

Medosavka červenohlavá je řazena do rodu Myzomela, kam, mimo jiné, patří i další dva australské druhy: medosavka šarlatová (Myzomela sanguinolenta) z východní Austrálie a medosavka temná (Myzomela obscura), která žije v severní Austrálii. Rod patří do čeledi kystráčkovití a díky studii mitochondriální a jaderné DNA provedené v roce 2004 bylo zjištěno, že nejbližšími příbuznými medosavky červenohlavé jsou medosavky šarlatové a tangarovité (Myzomela cardinalis). V rámci studie ale bylo otestováno pouze pět ze třiceti zástupců rodu.[6] Další genetická studie, provedená roku 2017, ukázala, medosavka červenohlavá se od medosavky černoprsé (Myzomela vulnerata) oddělila asi před čtyřmi miliony lety, nicméně příbuznost s jinými zástupci rodu zkoumána nebyla.[7] Molekulární analýza z roku 2004 zase prokázala, že blízkými příbuznými kystráčkovitých ptáků jsou střízlíkovcovití, modropláštníkovití a pardalotovití.[8]

Popis

Medosavky červenohlavé jsou malí ptáci s kompaktním tělem, krátkým ocasem a vůči tělu poměrně dlouhým zobákem zakřiveným dolů. Jejich tělo měří na délku okolo 12 cm, váží asi 8 g a rozpětí křídel se pohybuje mezi 17 až 19 cm. Je u nich patrný výrazný pohlavní dimorfismus, přičemž samečci jsou trochu větší a především pestřejší.[9]

Dospělí samci nominátního poddruhu mají leskle tmavě červenou hlavu, krk a část zad. Červená na těle ptáků je jasně vymezená a přechází rovnou v jinou barvu. Zbytek horní části těla je v různých odstínech tmavě hnědé, dolní partie bývají světle hnědé až šedavé. Zobák je zbarvený černě až černo-hnědě, koutky černé nebo černé se žlutým nádechem. Okolí očí je černé, duhovka tmavě hnědá. Hlava a krk dospělých samic jsou šedohnědé, pouze s jemným růžovým odstínem na čele a pod zobákem. Zbytek těla bývá zbarvený šedohnědě, přičemž na křídlech je barva výrazně tmavší, než na břiše, kde je naopak světlá. Koutky zobáku mají samičky žluté.[9] Mladí jedinci jsou podobní samičkám, ačkoliv jejich dolní zobák je žlutý.[9] Mladým samečkům se červené opeření na hlavě začne objevovat asi po prvním měsíci života,[10] celkově se ptáci vybarví asi ve třech měsících, kdy již mívají zbarvení jako dospělci.[11]

Poddruh M. e. Infuscata je podobný nominátnímu poddruhu, ale s tím rozdílem, že tito ptáci mají červená celá záda, nikoliv jen jejich část. Samci i samice navíc mají tmavší břicho a jsou větší.[10]

Medosavky červenohlavé lze snadno zaměnit s medosavkami šarlatovými, které ale žijí spíše v lesích, než v mangrovech, a jejich společný areál výskytu se překrývá jen na malé části Cape Yorku. Medosavka sumbská se též podobá medosavce červenohlavé, ale s tím rozdílem, že je menší a má tmavší zbarvení většiny těla.

Výskyt

Nominátní poddruh medosavka červenohlavé obývá tropické pobřeží západní Austrálie, tedy Severního teritoria a Queenslandu. Žije též nedalekých ostrovech, například na Melvillově ostrově, a na pobřeží Carpentarského zálivu a poloostrova Cape York.[12] Právě někteří ptáci z Cape Yorku mohou mít znaky obou poddruhů.[10] Poddruh M. e. Infuscata je rozšířen na západě provincie Papua a na jihu Papui-Nové Guinei.

Ačkoliv má medosavka červenohlavá široký areál rozšíření, nejsou její populace příliš početné. Nejvyšší zaznamenaná koncentrace těchto ptáků na jeden hektar byla 5,5 (zaznamenáno v Palmerston v Severním Teritoriu). Tito ptáci nejsou stěhovaví, odlétají pouze na kratší vzdálenosti v rámci nalezení lepšího místa pro hledání potravy.[13] Vyhledávají místa s porosty mangrovů Rhizophora stylosa, Bruguiera parviflora nebo Avicennia marina, které rostou v deltách řek.[12] Tyto stromy poskytují medosavkám jak potravu, tak místo pro hnízdění a možnou ochranu před predátory. Krom mangrovů ale žijí i v bažinatých a otevřených lesích nebo v okolí kokosových farem.[12]

Chování

Medosavky červenohlavé žijí většinu života v korunách stromů, kde se krmí na kvítí.[14] Pomocí dlouhého zakřiveného zobáku z květů vybírají nektar, krom toho se ale též živí drobným hmyzem, který sbírají na listech stromů. Jde o různé brouky, vosy, housenky.[15] Nektar vybírají především z mangrovů a v Austrálii jde o hlavní opylovače druhu Bruguiera exaristata.[16]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Red-headed myzomela na anglické Wikipedii.

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. ↑ Subspecies Myzomela (Myzomela) erythrocephala erythrocephala Gould, 1840 [online]. Australian Government, 2011-08-30 [cit. 2017-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ GRAY, Jeannie; FRASER, Ian. Australian Bird Names: A Complete Guide. 1. vyd. Collingwood: Csiro Publishing, 2013. 509 s. Dostupné online. ISBN 9780643104716. S. 209. (anglicky) 
  4. ↑ FORBES, William Alexander. A synopsis of the Meliphaginae, genus Myzomela, with descriptions of two new species. Proceedings of the Zoological Society of London [online]. 1879 [cit. 2017-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Honeyeaters [online]. IOC World Bird List [cit. 2017-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ DRISKELL, Amy C.; CHRISTIDIS, Les. Phylogeny and evolution of the Australo-Papuan honeyeaters (Passeriformes, Meliphagidae). Molecular Phylogenetics and Evolution. Roč. 31, čís. 3, s. 943–960. Dostupné online [cit. 2017-07-28]. DOI 10.1016/j.ympev.2003.10.017. (anglicky) 
  7. ↑ MARKI, Petter Z.; JØNSSON, Knud A.; IRESTEDT, Martin. Supermatrix phylogeny and biogeography of the Australasian Meliphagides radiation (Aves: Passeriformes). Molecular Phylogenetics and Evolution. Roč. 107, s. 516–529. Dostupné online [cit. 2017-07-28]. DOI 10.1016/j.ympev.2016.12.021. (anglicky) 
  8. ↑ BARKER, F. Keith; CIBOIS, Alice; SCHIKLER, Peter. Phylogeny and diversification of the largest avian radiation. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 2004-07-27, roč. 101, čís. 30, s. 11040–11045. PMID: 15263073. Dostupné online [cit. 2017-07-28]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.0401892101. PMID 15263073. (anglicky) 
  9. ↑ a b c Higgins, str. 1158.
  10. ↑ a b c Higgins, str. 1164.
  11. ↑ LEWIS, Jan. Notes on the moult and biology of the Red-headed Honeyeater (Myzomela erythrocephala) in the west Kimberley, Western Australia. Amytornis: Western Australian Journal of Ornithology. 2010, roč. 2, s. 15–24. Dostupné online. ISSN 1836-3482. (anglicky) 
  12. ↑ a b c Higgins, str. 1159.
  13. ↑ NOSKE, RA. Abundance, Zonation and Foraging Ecology of Birds in Mangroves of Darwin Harbour, Northern Territory.. Wildlife Research. 1996-07-01, roč. 23, čís. 4, s. 443–474. Dostupné online [cit. 2017-07-30]. DOI 10.1071/wr9960443. 
  14. ↑ MORCOMBE, Michael K. Field Guide to Australian Birds. 2. vyd. Archerfield: Steve Parish Pub., 2003. 448 s. Dostupné online. ISBN 9781740214179. S. 272. (anglicky) 
  15. ↑ Higgins, str. 1161.
  16. ↑ NOSKE, Richard A. Bruguiera hainesii: Another Bird-Pollinated Mangrove?. Biotropica. 1993, roč. 25, čís. 4, s. 481–483. Dostupné online [cit. 2017-07-30]. DOI 10.2307/2388873. 

Literatura

  • HIGGINS, Peter; PETER, J. M.; STEELE, W. K. Handbook of Australian, New Zealand and Antarctic Birds: Tyrant-flycatchers to Chats. Melbourne: Oxford University Press, 2001. ISBN 0-19-553071-3. S. 724–740. (anglicky) 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Medosavka_červenohlavá&oldid=15209363“