Přeskočit na obsah

Viktor Dyk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Viktor Dyk (31. prosinec 187714. květen 1931), byl český básník, prozaik, dramatik, politik a právník.
Narodil se v Pšovce u Mělníka. Zemřel na ostrově Lopudu (Jugoslávie) – utonul.

Studoval gymnasium v Praze, poté vystudoval právnickou fakultu.

Od roku 1907 až do své smrti (1931) se podílel na redigování Lumíru, v letech 1910 - 1914 redigoval časopis Samostatnost.

Za první světové války byl za svoji literární činnost vězněn (19161917) ve Vídni. Od roku 1918 byl redaktor Národních listů.

Dykova politická činnost započala roku 1911 (V. Dyk byl orientován pravicově), kdy se stal členem státoprávně pokrokové strany. Roku 1918 se podílel na založení Národní demokratické strany, byl za ni zvolen poslancem Národního shromáždění, r. 1925 se stal senátorem.
V. Dyk byl velkým odpůrcem tzv. "hradní politiky", a především jejího tvůrce T. G. Masaryka.


Dílo

V. Dyk často využíval aforistickou úsečnost, satiru a pravidelný rytmický verš. Jeho díla zpravidla obsahují jasnou pointu, využíval paradoxy.

Počátek jeho literární tvorby je spojen se značnou skepsí, která pramení z potlačení omladinářských bouří v první polovině 90. let. Sbírky jsou spojovány s tvorbou skupiny soustředěné kolem Moderní revue.

  • Satiry a sarkasmy
  • Pohádky z naší vesnice
  • A porta imferi – básnická sbírka
  • Síla života
  • Marnosti
  • Milá sedmi loupežníků - lyricko – epická balada (báseň), psána formou dialogu. Jsou zde dávány na odiv síla a vášeň. Dílo je ovlivněno anarchismem.
  • Domy
  • Devátá vlna – melancholie, objevuje se předtucha smrti.

Následující čtyři díla patří do Válečná tetralogie, kde píše o povinnosti bránit vlast, varuje před zradou. „Opustíš – li mne nezahynu, Opustíš – li mne, zahyneš“‘‘‘

  • Lehké a těžké kroky
  • Anebo
  • Okno
  • Poslední rok
  • V zrcadle kritiků
  • Krysař – Krysaři ve městě slibují odměnu za vylákání krys z města, krysař město zbaví myší, ale odměnu nedostane. Proto krysař svojí píšťalkou, žene lidi do záhuby, přežije pouze blázen a dítě. Tj. alegorie – blázen už nemá rozum, zatím co dítě ho nemá ještě.
  • Zmoudření dona Quiota – drama, výrazně symbolistické. Tragédie při rozporu mezi sny a skutečností.
  • O národní stát - posmrtně (1932 - 1938, 7 svazků), jeho politické články, názory, úvahy, atd..

Odkazy