Živná půda
Živná půda (též růstové médium nebo kultivační médium) je substrát poskytující výživu a další vhodné podmínky organismům a jejich částem pěstovaným in vitro. Nejrozšířenějšího využití má v bakteriologii, mykologii a rostlinných biotechnologiích.
Čím je organismus složitější a neúplnější, tím komplexnější živnou půdu obvykle potřebuje. Zatímco bakterie nevyžadují příliš přesné složení půdy a některým stačí opravdu málo (některé jsou schopny přežívat i v destilované vodě), suspenzní buněčné kultury rostlin či kultury protoplastů už jsou extrémně citlivé a vyžadují složité živné půdy velice přesného složení.
Za zakladatele živných půd se považuje Robert Koch, který také založil bakteriologii[zdroj?!].
Součásti živné půdy
[editovat | editovat zdroj]Média jsou velmi rozličná. Toto jsou jedny z nejčastějších součástí médií:
- inertní zpevňující nosič (např. agar) – u tekutých chybí;
- destilovaná voda;
- anorganické látky, pro daný organismus specificky potřebné, obvykle s nutriční funkcí (draslík, vápník, atd. Obvykle je velmi důležité, aby látky byly aplikované v přesně stanovené molární koncentraci);
- organické látky, pro daný organismus specificky potřebné, obvykle s regulační funkcí (dodávají se buďto v přesně definovaných a odměřených částech – např. sacharóza, IAA (rostlinný hormon), thiamin; nebo v přesně nekvantifikovaných přírodních směsích (kokosové mléko, kvasniční výtažek, sladový výtažek, atd.).
Rozdělení živných půd
[editovat | editovat zdroj]Média dělíme podle skupenství na tuhá, polotuhá a tekutá. Tuhá obsahují nějaký inertní nosič (např. agar), zatímco u tekutých takový nosič chybí. Zvláštními druhy médií jsou pak například selektivní a diagnostická média.
Selektivní médium
[editovat | editovat zdroj]Na selektivních médiích rostou jen některé organismy, tedy zpravidla ty, které výzkumník potřebuje izolovat. Toho se dociluje například přidáním antibiotik, nebo naopak tím, že médium neobsahuje určité látky. Například bakterie, náchylné k ampicilinu či tetracyklinu, na médiu obsahujícím tato antibiotika nevyrostou. Pokud máme médium bez aminokyseliny prolinu, nevyrostou na ní ty bakteriální kmeny E. coli, které nemohou syntetizovat prolin.
Diagnostické médium
[editovat | editovat zdroj]Diagnostické médium se používá k odlišení či úplné determinaci organismů rostoucích v daném médiu, a to i tehdy, je-li jich v živné půdě více než jeden druh. Většinou dochází k určitému zabarvení kolonií daného organismu. Například MacConkeyův agar rozlišuje bakterie na ty, které fermentují laktózu, a na ty, které ji nefermentují. Bakterie fermentující laktózu totiž zároveň produkují kyselinu, která vyvolává růžovo-červené zbarvení indikátoru obsaženého v půdě. Tím se zabarví kolonie a jejich těsné okolí.
Média podle pěstovaných organismů
[editovat | editovat zdroj]Bakteriální média
[editovat | editovat zdroj]- Agar – přírodní polysacharid
- Krevní agar – směs agaru s krví
- Čokoládový agar
Média pro rostlinné explantáty
[editovat | editovat zdroj]Základní média používané v rostlinných biotechnologiích je nutné chápat bez rostlinných regulátorů a sacharózy (zdroj energie), protože variace, které vznikající z těchto základních variují právě obsahem těchto látek. Nejznámějšími médii jsou:
- Murashige a Skoog (1962) – zkráceně MS médium, je nejznámější a nejpoužívanější médium pro obecné použití;
- Gamborg et al. (1968) – zkráceně B5 médium;
- Shenk a Hildebrandt (1972) – zkráceně SH médium;
- Lloyd a McCown (1980) – zkráceně WPM médium.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu kultivační médium na Wikimedia Commons